Karel Sabina Knihy

Svazek obsahuje tři prózy významného spisovatele, publicisty, esejisty a literárního historika Karla Sabiny (1813-1877), totiž román o maršálovi Rudolfa II. Ruesswurm (1866), povídku Osudná kniha (1862) a novelu Hyacint (1862). Jejich spojnicí je především téma - ve všech případech se jedná o historické prózy, které se odehrávají v Čechách na přelomu 16. a 17. století. Spojuje je ale také fakt, že českému čtenáři zůstaly do dnešní doby takřka utajeny. Vycházely pouze na pokračování v dobových novinách a časopisech nebo jako přívazek ke knize jiného autora. Jejich společné vydání, opírající se o moderní ediční zásady, především akcentuje základ Sabinovy tvůrčí metody, která důsledně hledá oporu v historických faktech a dokumentech. Odhaluje však také dosud neznámou, čtenářsky atraktivní polohu Sabinova romantického vypravěčství a současně připomíná jeho schopnost zobrazit i v historické beletrii beznaděj moderní lidské existence.

Původní román z nejnovějších časů. Ediční příprava a komentář Michal Charypar a Lenka Kusáková.

Komická zpěvohra o třech jednáních na slova Karla Sabiny. Obsahuje klavírní úpravu skladatele s notací a doprovodným textem K.Sabiny, komplet, předehru upravil Jindřich Káan.

Výbor obsahuje Sabinovy kritické práce z 30. až 60. let 19. století. První část (z let 1835-1847) je poznamenána tehdejším revolučně romantickým chápáním pokroku. Články druhého úseku, psané v revolučních letech 1848-49, bojují za zdemokratizování literatury. Úvahy z let 1857-1864 propagují především tendence národně výchovné. V samostatném oddílu jsou zařazeny tři Sabinovy práce k teorii literárních dějin. Další skupinu tvoří „literární obrazy a podobizny“, které obsahuji mj. dva portréty Karla Hynka Máchy. Výbor uzavírají tři studie o divadle.

Tři novely vybrané z rozsáhlého a různorodého díla Karla Sabiny (1813–1877) přibližují dnešnímu čtenáři autorův tvůrčí vývoj a rovněž poukazují na jeho nezanedbatelný vliv na formování české literatury v její tematické i žánrové rozmanitosti. Svazek otevírá předbřeznová novela Ervín (1836, upraveno 1845), modelová próza českého romantismu. Vesničané (1847) pak představují první z pokusů o realistické zobrazení jinak převážně idealizovaného českého venkova. V závěrečném, umělecky patrně nejzdařilejším díle Oživené hroby (1870) Sabina střízlivě, kriticky i sebekriticky konfrontoval názory a ideály účastníků evropského revolučního dění čtyřicátých let a bryskní pointou zhodnotil výsledky úsilí a činů své generace. Připojena je i časopisecká verze této novely, nazvaná Hroby živoucích (1863), a komentovaný soupis evidovaných vydání. Edici k vydání připravila a komentář napsala Petra Hesová.

Když se na počátku 19. století rodila novodobá česká společnost, nutně si musela klást i otázky o smyslu své existence, o svém původu a o cílech, k nimž směřuje. V situaci, v níž se nacházela, bez opory tradičních autorit, bez filozofů a myslitelů, nalézala odpovědi mimo jiné v beletristických textech svých spisovatelů. Trojice romantických novel, zahrnutých do tohoto svazku, hledá zdroje národní identity v dávné minulosti, v mytických osobnostech a činech, které rozhodovaly o podobě českého světa. Josef Linda vyhrotil v Záři nad pohanstvem střet Boleslava a Václava jako zápas mezi tradiční, pohanskou a moderní, křesťanskou orientací společnosti. Karel Sabina v Čechovi zobrazil formování národního vědomí na cestě mezi starou východní vlastí a novým domovem v Čechách. A Josef Jiří Kolár se ve fantastické vizi své Libuše v Americe pokusil oživit zestárlý národ jeho přenesením ještě dál na západ, do travnatých planin Nového světa. Erbovní postavy národní minulosti, svatý Václav, Čech a Libuše, tu tedy nejsou jen vzory – stávají se spíše protagonisty stálého boje mezi starým a novým, hrdiny věčného tázání a snahy o definici národa v proměňujícím se světě.

Romantická novela, která svým melancholickým laděním připomíná tvorbu K. H. Máchy a některé byronovské prózy. Sabinova prvotina přispívá nejen k širšímu poznání samotného autora, ale je i dokladem tzv. frenetického žánru v české literatuře, který navazoval na anglický gotický román.

Jedná se částečně o autobiografický román, ve kterém autor popisuje i své zkušenosti z olomouckého žaláře, kam byl odsouzen na osmnáct let za protirakouský odboj. Kniha popisuje osudy několika politických vězňů různých národností, kteří tráví čas za mřížemi přemýšlením o útěku, vyprávěním si různých životních příběhů a rozborem společenské situace. Ale nejde jen o ponurý popis tehdejších kriminálů. Román má jistou nerudovskou lehkost a mnoho situací rozebírá s ironickým přimhouřením oka.

Knihovna družiny československých legionářů druhý svazek prvního dílu románu v edici sv. XV