Michal Šimáně Pořadí knih

Hlavním cílem této publikace je na základě historicko-pedagogického výzkumu představit každodenní život českých obecných menšinových škol v období první Československé republiky v širším společensko-historickém kontextu. Každodenní život těchto škol přitom autor sleduje v politickém okresu Ústí nad Labem, který se nacházel v období první republiky v česko-německé jazykově smíšené oblasti. Výsledky výzkumu prezentované v této monografii přinášejí nové, dosud nikde nepublikované, poznatky z každodenního života českých menšinových škol. Odhalují například problémy, se kterými se tyto školy musely potýkat v různých oblastech života škol, i strategie, které zástupci českých škol volili při řešení těchto problémů.

Kniha vytváří plastický obraz československého socialistického školství, který se zakládá jak na vzpomínkách pamětníků, získaných metodou orální historie, tak na studiu archivních, mnohdy pro podobné účely dodnes nevyužitých dokumentů. Prezentuje výsledky pedagogicko-historického výzkumu, který proběhl v uplynulých letech. V centru pozornosti stojí vzdělávání učitelů před rokem 1989 a jejich zkušenosti s výukou na základních školách. Pedagogové kromě (politicky laděných) schůzí ve škole popisují i svou mimopracovní činnost a volný čas. Doposud poměrně neprobádané téma pak představuje snaha o ateizaci společnosti, v níž měli právě učitelé sehrávat důležitou roli. Pamětníci rovněž podávají svědectví o atmosféře ve školách v době pražského jara a o tzv. strategiích přežití, prověrkách i postizích, které po něm následovaly, či o období normalizace.

Kniha se zabývá soudobými dějinami základního školství na našem území, a to zejména obdobím tzv. normalizace. Nejde však o klasický přehled historických událostí, zákonů či nařízení. Dějiny škol i život učitelů jsou představeny pohledem pamětníků, tedy přímých aktérů školního i mimoškolního života.

Tato publikace se zabývá základními otázkami výzkumu v oblasti dějin pedagogiky a školství. Čtenář získá základní přehled o tom, jak lze zkoumat dějiny pedagogiky a školství, ale také co je či může být konkrétně předmětem výzkumu, jaké jsou k dispozici informační zdroje (včetně jejich specifik) a jaké postupy nebo metody je možné použít k dosažení adekvátního poznání minulosti.