Alaine Polcz Knihy

Dokumentární román maďarské spisovatelky Alaine Polczové (1922–2007), věcně nazvaný Žena na frontě, líčí přirozeným, bezprostředním jazykem otřesné osobní zážitky z posledních dvou let druhé světové války. Autorka se bez známek sentimentu po padesáti letech vrací k nejtěžšímu období svého života, kdy se v raném mládí ocitla v nelidských podmínkách válečného běsnění přímo na frontě a tváří v tvář čelila smrti v jejích rozličných, absurdně extrémních podobách. Ať už jde o jednotlivé popisy z fronty, intimní portrét jednoho nevydařeného manželství anebo autentický příběh mimořádné ženy, kterou cyklicky zažívané hraniční situace nezlomily, ale naopak zocelily její humánně založenou povahu, pokaždé se jedná o zobrazení lidské síly a současně naivity víry či naděje, která nás znovu a znovu sráží na kolena a zároveň pomáhá opět vstát. Silně autobiograficky laděný román vyšel v Maďarsku v roce 1991, získal titul Knihu roku a stal se rázem bestsellerem.

Polcz Alaine szerette az álmokat. Hitt bennük. Sőt, értette is az álmok nyelvét. „Minden meg nem fejtett álom egy felbontatlan levél" - idézte a Talmudot egyik könyvében. Szívesen hivatkozott Freud ismert mondására, hogy az álom via regia, királyi út a tudattalanhoz. Terápiájában is számtalanszor épített rá, és felhasználta a gyógyíthatatlan beteg gyermekeknél, a felnőtteknél is. „Mit üzen az élet? Mit üzen a tudattalanom?" - tette fel gyakran a kérdést önmagának is. Őt olvasva, az ő álmain keresztül mi is közelebb kerülünk az álmok világához, a saját álmainkhoz, és így önmagunk megértéséhez.zélés vázlata szolgált, melyet Kierkegaard eredetileg a Vagy-vagyba szánt.