Jiří Hermach Knihy

Kniha obsahuje „neobyčejné“ příběhy, události, týkající se „obyčejných“ lidí a zvířat. Je ukázáno, že ve všech živých bytostech je nedozírné bohatství možností a schopností, čekajících na potřebné probuzení. Tak dochází k tomu, že jen v ojedinělých případech podnět probudí v šestiletém chlapci jeho mimořádný matematický talent, v listonoši mimořádné archo-ektonicko filosofické dílo a schopnost ho vybudovat nebo naprosto nezvyklým hlazením králíků a kachen učinit je odolnými proti stravě bohaté na cholesterol. A naopak chatrná výchova vrhne dívku do zajetí předsudku „červů v žaludku“, předsudku tak silnému, že není schopna přijmout lékařsky zjištěná fakta a umírá. Inteligence přírody a tím také člověka daleko přesahuje svými možnostmi všechny naše poznatky o ní a naše představy.

První část studie čelného představitele moderní polské pedagogiky objasňuje různé filosofické přístupy k problémům výchovy. Druhá část řeší vztah člověka k přírodě a technice, jeho postavení ve společnosti a kultuře, správnépojímání humanistické báze, dialektickou jednotu subjektivního a objektivního v koncepci společnosti, význam moderní filosofie člověka pro pedagogiku a teorii výchovy, jednu ze základních sil společenského vývoje

Hutná a fundovaná esejistická práce je věnována situaci soudobého člověka, jeho krizi a náznakům jeho obrody. Opírá se o znalost moderních myšlenkových proudů (především o Marxe, ale i o Heideggera aj.) a snaží se postihnout zápas člověka o seberealizaci, složitost zvratného vztahu člověk-stroj a perspektivy, jež si musí lidská bytost klást, aby byla sama sebou. Pouze člověk překonávající atomizaci, která probíhá v procesu individuace, a proměňující se bolestným hledáním v univerzální, kosmickou bytost, nalézá sebe a přemáhá každý dosažený stav stavem novým.

Autor přednášel v letech 1992 – 2000 filozofii člověka na Karlově univerzitě. Své promluvy o Bohu, pravdě, lásce, bližním či o omylu pýchy a mnohé další prokládá vzpomínkami a příběhy. Cítíme z nich osobní zaujetí, kouzlo a bezprostřednost původního živě mluveného slova.