Timothy Radcliffe Knihy

Je to muž, který, jak se říká, jde s dobou. Má účast na jejích „radostech a nadějích, smutcích a úzkostech“, abych citoval úvodní slova koncilní konstituce Gaudium et spes.

Křesťanská víra je pozváním k plnosti života v přátelství s Bohem a lidmi. Jak toto pozvání tlumočit lidem dnešního světa? Jak novým způsobem uchopit a předávat „starou“ dobrou zprávu, udržet vše podstatné a zároveň odstranit nepravdivé, zkreslující nánosy a předsudky? Autor zve čtenáře na vzrušující cestu, aby spolu s nimi objevoval, co to znamená být živí v Bohu. Ukazuje, jak nás pravdivě prožívaná víra vyvádí z vězení na čerstvý vzduch, od černobílého vidění k barevnému, jak nás osvobozuje, léčí, povolává k obzoru bez střechy. Jak osvěcuje všechno, co děláme a čím jsme.

„Tato kniha není komentářem eucharistické liturgie. Ani to není striktně řečeno teologie eucharistie, jako kdyby člověk byl zastáncem např. určité teologie manželství nebo křtu. Je to spíše velmi nedokonalé zkoumání toho, jak se eucharistie týká všeho. Všechny naše zkušenosti s tím, co to znamená být živí, nacházet i ztrácet smysl, mít z něčeho požitek i trpět, jsou eucharistií osvětlovány a samy ji také osvětlují. Je to svátost naší radosti, svobody a naděje,“ vysvětluje autor v úvodu své knihy, jež volně navazuje na knihu Proč být křesťan?

Naší víře se bude dobře dařit jedině tehdy, když znovu objevíme hlubokou krásu křtu, tohoto prostého obřadu. Křest se dotýká nejhlubších dramat lidského života od narození ke smrti. Kdybychom křest zkoumali náležitě, osvětlil by se tím každý aspekt našeho lidství, naše nejhlubší naděje a touhy... Autor jedinečně propojuje hluboké znalosti teologie a literatury, zkušenosti z cest po celém světě i vnímavost pro palčivé problémy dneška. Kniha volně navazuje na předchozí titul Proč být křesťan?

Sedm posledních slov: v Bibli je sedmička číslem dokonalosti. Bůh stvořil svět a sedmého dne odpočíval, v den dokonání a naplnění. Těchto sedm slov patří k Božímu dokončení stvoření. Užasl jsem, když jsem zjistil, že ta slova mají vlastní krásnou strukturu. Začínají slovy určenými Otci, svůj střed mají v křiku zapříčiněném nepřítomností téhož Otce a závěr se nakonec opět vrací k němu. Slova, která Ježíš adresuje nám, jsou zasazena doprostřed tohoto vztahu k Otci proto, že právě zde bychom měli najít svůj domov, v životě Nejsvětější Trojice. Prodléváme uprostřed té Boží konverzace. A slova, která Ježíš adresuje těm u paty kříže, jsou čím dál důvěrnější. Jako by nám jej smrt více přibližovala, místo aby ho vzdalovala. Ježíš k nám nejdříve mluví jako Král, potom jako náš bratr, a nakonec vstupuje co nejintimněji do naší opuštěnosti a prázdnoty. Timothy Radcliffe (z Předmluvy)

Křížová cesta vyjadřuje působivě jádro křesťanské víry. Vidíme, jak je Ježíš odsouzen na smrt, jak objímá svou matku, jak padá, jak mu Veronika otírá tvář a Šimon Kyrénský pomáhá nést břemeno, jak je ukřižován i pohřben. Kristus na sebe bere úděl každého z nás. Naše vítězství i pády, radosti i bolesti. Klopýtá s námi, když zakopneme, a pomáhá nám znovu na nohy. Toto poselství zde zprostředkované Timothym Radcliffem je přístupné věřícím, těm, kdo víru hledají, i těm, kdo víru nemají. Nechme se oslovit a vydejme se na cestu!

Každá kultura potřebuje příběhy, které jí pomáhají pochopit, odkud a kam jde, co je motorem a smyslem jejích dějin. Moderní dobu charakterizují příběhy plné násilí, v nichž je hybnou silou výběr nejsilnějších jedinců, cílem je bohatství, moc a blahobyt, hlavním hrdinou je osamocené, sebevědomé ego. Jeho symbolem je rozzuřený medvěd z italských pouličních reklam, který hlásá, že jde za svým soukromým cílem „silou správné ceny“. Alternativou k tomuto modernímu příběhu je obraz mnišky, která uprostřed noci v kruhu svých sester a bratří zpívá milostnou píseň velikonoční svíci. Je to píseň o tom, že čas se neměří hodinkami, ale poměřuje se věčností, že člověk není osamocen, že hybnou silou není soupeření, ale láska a že blahobyt představuje spíš překážku na cestě k cíli než cíl sám... Je to píseň o naději, že z temnoty vzejde světlo.

Autor bestsellerov Timothy Radcliffe hovorí, že kresťanstvu sa dnes opäť darí. Prekonalo výzvy sekularizmu a náboženského fundamentalizmu, kým ľudia opäť našli krásu krstu. Dotýka sa to najhlbších okamihov ľudského života: narodenie, dospievanie, zamilovanie, odvaha dávať sa druhým, hľadať zmysel života, utrpenia, zvládnutie zlyhania a napokon smrť. V knihe Vrhni sa do vody je možné si uvedomiť, že aj tí najstarší sa v krste stávajú deťmi. Božími deťmi. Veď čo hovorí Ježiš? „Nechajte deti prichádzať ku mne! Nebráňte im, lebo takým patrí nebeské kráľovstvo.“ (Mk, 10, 14)

Je-li křesťanství pravdivé, mělo by to být vidět i na životech křesťanů – měly by být prodchnuté svébytnou nadějí, svobodou, štěstím a odvahou. To je základní myšlenka knihy bývalého magistra dominikánského řádu Timothyho Radcliffa. V tomto moudrém a brilantně napsaném „úvodu do křesťanství“ autor jedinečně propojuje hluboké znalosti teologie a literatury, zkušenosti z cest po celém světě i vnímavost pro palčivé problémy dneška. Křesťané podle Radcliffa určitě nejsou lepší než ostatní lidé. Ale díky naději, že lidská existence má konečný smysl, mohou být jejich životy prodchnuté svébytnou svobodou, štěstím a odvahou. To se svrchovaně ukazuje při Poslední večeři: i tváří v tvář smrti Ježíš dokáže odvážně jednat, radostně stolovat s učedníky a svobodně přeměnit zradu v dar vlastního těla. Ve druhé části knihy se Radcliffe zamýšlí nad křesťanským společenstvím. Církev by podle něj mohla být přívětivý domov, kde osamělé a nedůvěřivé moderní já znovu objeví starou pravdu, že „člověk se stává člověkem díky lidem“. K tomu je ovšem potřeba, aby se křesťané nenechali vmanipulovat do škatulek konzervatismu či liberalismu. Církev je totiž vždy dvojí: shromáždění kolem oltáře i Boží lid putující světem ke Království.

Musíme milovať ľudí tak, aby boli slobodní a mohli milovať druhých viac než nás. Kniha Milovať v slobode nás pozýva k prevzatiu limitov, spoznaniu bohatstva nášho vlastného tela, našich citov a tak viesť život ku skutočnej vnútornej slobode. Páter Timothy Radcliffe spája dve - na prvý pohľad nesúvisiace pojmy: Eucharistia Sexualita Podstata oboch spočíva v darovaní tela. Treba sa ich naučiť vnímať vo vzájomnom svetle. Len vtedy sa dostaneme až k jadru...