Leoš Šatava Pořadí knih

Rozměry asimilace a revitalizace – 56 případů.Publikace je souborem základních informací o aktuální situaci více než pěti desítek evropských etnik bez vlastního státního útvaru a regionálních jazyků.Právě v Evropě se model jednoty etnicko-jazykového společenství a „národního“ státu prosadil zdaleka nejvýrazněji. Velká většina evropských etnik s více než milionem příslušníků tak dnes disponuje vlastním státem; to samé platí i o některých méně početných etnických pospolitostech.Národy bez vlastního státu jsou mnohdy handicapovány; totéž se týká i mluvčích regionálních jazyků. Z politické praxe je ovšem zřejmé, že jen malá část z tisíců etnik světa může vlastní národní stát vytvořit. Uvedené populace se také (z kvantitativního i kvalitativního hlediska) výrazně liší. Pokud jde o uživatele regionálních jazyků, je jejich etnické vymezení často jen limitované; většinou bývá nahrazováno akcentem na kulturní fenomény.Padesát šest představených případových studií si blíže všímá minoritních etnických populací a regionálních jazyků z rozličných koutů Evropy. Kniha tak umožňuje pohlédnout na evropský kontinent z jiné perspektivy, než bývá obvyklé. Jako určitý pandán a komparační materiál jsou představeny také tři příklady z jiných kontinentů. Samozřejmostí je i obsáhlý bibliografický soupis.

Lužice a její slovanská populace, Lužičtí Srbové, mají v českém kulturním povědomí specifické postavení. Materiály o tomto tématu často zůstávají informativní nebo monotematické. Tento sborník se snaží představit lužickosrbskou problematiku z různých perspektiv, čímž vytváří komplexní pohled na Lužici a její slovanské obyvatelstvo v tematicky provázaných rovinách. Sborník zahrnuje autorovy studie a stati publikované od roku 1983 do 2019, přičemž více než polovina textů vznikla po roce 2005. Tyto práce informují o Lužici a slovanské složce jejího obyvatelstva, přičemž se zaměřují na otázky etnicity a identity Lužických Srbů a aktuální stav lužické srbštiny. Výbor se odchyluje od běžných monografií; obsahuje jak odborné studie, tak populární a informativní texty a literární recenze. Text je rozdělen do čtyř bloků: 1) základní informace o Lužických Srbách; 2) etnologické a historické studie; 3) sociolingvistická zjištění; 4) literárněvědné studie a recenze. K tomu je přidána bibliografie nejdůležitějších novodobých titulů s lužickosrbskou tematikou v češtině a seznam autorových odborných a populárněvědných textů, doplněný fotopřílohou.

Praha jako tradiční centrum sorabistických bádání přivítala 27. listopadu 2015 již druhé Pražské sorabistické sympozium, tentokráte konané u příležitosti 360. výročí narození pražského sochaře lužickosrbského původu Matěje Václava Jäckela (1655−1738). Výsledkem zmíněné mezinárodní vědecké akce je kolektivní monografie Pražské sorabistické studie II, obsahující výsledky sorabistických výzkumů jedenadvaceti autorů z  České republiky, Německa, Polska a Srbska, tedy ze zemí, kde má sorabistika tradičně silné kořeny a kde se i v současnosti slibně a systematicky rozvíjí. Tato monografie zahrnuje témata ze všech hlavních sorabistických disciplín a tomu odpovídá i její vnitřní členění do čtyř základních oddílů, jimiž jsou Dějiny umění a kulturní věda, Etnologie a hudební věda, Literární věda a dějiny a Jazykověda. Smyslem této práce je proto kromě jiného rovněž ukázat, že také sorabistika, poměrně malý vědecký obor, zahrnuje nemalé spektrum badatelských okruhů. Publikace vyšla již jako 6. svazek edice Česko-lužická historie, kterou začala vydávat Společnost přátel Lužice v roce 2008. Studie se kromě centrální osobnosti M. V. Jäckela věnují např. malíři Horstu Šlosarovi, spisovateli Juriji Brězanovi nebo kontroverznímu slavistovi Janu Petrovi.

Tato kniha se zabývá současnými globalizačními a unifikačními tendencemi a jejich dopadem na jazyk a identitu příslušníků etnických menšin. Pojednává primárně o možnostech zachování a revitalizace etnických a jazykových skupin, potažmo jejich identit. Autor se však nezabývá těmito tématy pouze teoreticky, ale také zde předkládá praktické návody na vypořádávání se s konkrétními problémy v oblasti jazykového plánování i etnicko-jazykové revitalizace. Hovoří zde o vývoji v oblasti etnicity i jejích různých formách, o malých etnických a jazykových skupinách a zabývá se otázkami, zda je etnicita a její znaky skutečně něčím cenným a proč a zda by se mělo usilovat o zbrzdění či zastavení asimilačních procesů. Také zde spojuje některé teoretické předpoklady o přetrvání etnické identity a jazyka s praxí a předkládá zde konkrétní návrhy řešení i příklady jednotlivých etnik jakožto reprezentativní modely, které pokládá za úspěšné.

Prvotina jednoho z nejslibnějších prozaiků lužickosrbské literární scény, soubor jedenácti povídek, v nichž hrdina hledá svůj "ráj". Neokázalé, zdánlivě neosobní zachycení problému se vyvíjí v tiché drama touhy, která nemůže dospět uspokojení, ale i přes zdánlivou tragičnost jednotlivých osudů jako by Mětowa rozprostírala křehkou oponu asociací, jež mohou vnímavému čtenáři určitou naději poskytnout.