Drobná publikace čerpá ze vzpomínek tří generací jednoho rodu a jedné chalupy. Očima pamětníka zachycuje bez příkras běžný vesnický život prostých lidí na konci 19. a v první polovině 20. století. Vypráví o tehdejším dětství, školní docházce, hrách, masopustu, zemědělství, vztahu k půdě a mnohém dalším v (Velkém) Temelíně. Obsahuje několik dobových dokumentů a historických i současných fotografií.
Stručné pojednání o vystěhovalectví z českých zemí do USA od poloviny 19. století, především pak z (Velkého) Temelína. Následující řádky zachycují dobu (ne)dávno minulou, avšak v dnešní záplavě informací téměř zapomenutou. Stejně tak, jako jsou dnes pod nánosy prachu ukryté osudy obyčejných lidí, kteří někde hluboko v sobě našli odvahu a sílu poprat se s osudem a vydat se do neznáma. Na cestu za novým životem, za nadějí a za sny. Někde tam totiž byla země, o které se najednou nezvykle mnoho mluvilo a psalo, která toho tolik slibovala a nabízela. A brala. Celoživotní úspory, majetek, iluze, zdraví, životy. Amerika ale byla šance. Pro mnohé ta jediná a zároveň i poslední. Ne všichni ji dokázali využít, ne všichni ji využít mohli nebo uměli. Zažloutlé listy kronik, torza žádostí a některých dalších dokumentů v našich archivech, místopisné historické publikace a další podobné materiály, které se vztahují k této problematice po roce 1848, dokáží většinou nabídnout pouze jména, věk a bydliště žadatelů o vystěhování. To, zda tito lidé skutečně vycestovali, jakým způsobem a kam, kde následně bydleli, případně i kde zemřeli, to jsou otázky další. Zkusme poodkrýt závoj minulosti a najít alespoň část odpovědí.
DROBNÉ TEMELÍNSKÉ SAKRÁLNÍ OBJEKTY - TEMELÍN, KALIŠTĚ, SHON, ROZOVY Publikace je pokusem připomenout, objevit a zaznamenat historii temelínských drobných sakrálních objektů. Pokusem zmapovat známá místa a odkrýt jejich původ, význam, minulost. Odhalit jejich skutečnou tvář. „Bez vědomostí o minulosti nemůžeš posuzovat přítomnost ani odhalovat budoucnost“. To prý prohlásil český knihovník a překladatel Otto František Babler a já s ním plně souhlasím. Navíc ve mně kříže a kapličky odmalička probouzely (a probouzí) zvláštní pocit úcty a pokory s puncem čehosi záhadného, tajemného a neuchopitelného. Inspirací a základním impulsem k těmto řádkům mi byly rukopisné poznámky, nákresy a fotografie bývalého našeho (rozuměj: temelínského) kronikáře, historika, vlastivědného pracovníka a v neposlední řadě jistě i patriota Ing. Františka Našince (1884 až 1977). Jeho kroniky (Pamětní knihy obce Temelína) a další obrazové či písemné práce a poznámky jsou neocenitelnými, faktograficky velmi hodnotnými a především nezávislými dobovými zdroji pro dnešní poznávání a studium časů minulých. Chtěl bych poděkovat nejen F. Našincovi, ale i J. Petříkovi (Rodový katastr Temelína), zástupcům Obce Temelína, všem jeho obyvatelům i všem ostatním, kteří se na tomto shromažďování uvedených informací a archivních dokumentů jakkoliv podíleli. Díky. Ondřej Klempíř
Včela. Pět písmen, pod kterými se nám vybaví bzučící hmyz s žihadlem, vůně květů, chuť medu a třeba i přísloví: „Pilný jako včelička“. Velmi zjednodušeně. Včela medonosná je na planetě Zemi v dnešní podobě přibližně už 15 milionů let. Musíme si přiznat, že v porovnání s člověkem (asi 100 – 200 tisíc let) to tady zná asi nepoměrně lépe. Včela je navíc jediným hmyzem, který produkuje potravu pro člověka. A to už vůbec nemluvíme o tom, že je zcela nepostradatelná pro přírodu jako takovou. Bez včel by jen v Evropě vymřelo na 20.000 druhů rostlin a s nimi v těsné návaznosti i další hmyz, ptáci a další druhy živočichů. Byla by vážně ohrožena i existence samozvaného pána tvorstva, člověka. Včela a člověk, člověk a včela. Dnes již těžko zjistíme, kdy došlo k tomuto spojení. Nápovědou nám však mohou být 15.000 let staré skalní malby z Pavoučí jeskyně ve Španělsku či kresba z Rekhmirovy hrobky v Egyptě, datovaná do období cca 1450 let před naším letopočtem. První zmínky o Slovanech jako včelařích pak pocházejí z 5. století našeho letopočtu...
Zvu vás na pátrání po tajemné osadě nedaleko Temelína (O Setonu), připomeneme si konec války v Temelíně a předložíme nové informace o Werneru Knöckelovi, lazaretu ve škole a pochovaných rudoarmějcích (O konci války), vzpomeneme na dva ztracené v 50. letech minulého století (O ztracených) a na slavného tchána Vavřince Straky ze Sedlce (O prvním letci), zjistíme více o židovských obyvatelích Temelína (O izraelitech) a napravíme nesrovnalosti o letounu, který přistál u Temelínce (O létadle).