Šrí Ramana Mahariši
byl Tamilský mudrc, který po svém duchovním probuzení v 16 letech opustil domov a usadil se nejprve v Tiruvannamalai, poté žil na úpatí svaté hory Arunáčaly v Tamil Nadu v jižní Indii. Ačkoli se narodil v bráhmanské rodině, po svém odchodu z domova se prohlásil za "atiašrami", což je termín z šáster pro nepřipoutanost k ničemu a povznesení nad všechna kastovní omezení.
Silné vyzařování ticha jeho přítomností utišovalo mysli těch, kdo byli naladěni na tuto nejčistší formu jeho učení, verbálně předával své učení pouze těm, kdo nedokázali rozumět jeho tichu. Když byl žádán o radu, doporučoval sebedotazování (átmavičáru) jako nejkratší cestu k osvobození. Ačkoli je spojován spíše s nedualitou, advaitou a džňána jógou (jógou rozumových analýz), velmi doporučoval také bhakti (náboženské uctívání a sebeodevzdání) a schvaloval i mnoho jiných cest a praxí.
O popularizaci jeho učení na západě se zasloužil zvláště Paul Brunton. Jeho spisy jako první do češtiny přeložil Karel Weinfurter.