Pavel Bedrníček Knihy

Obsáhlá publikace probírá v abecedním pořádku sakrální objekty na území hlavního města Prahy – pouze však objekty volně stojící, a to i zrušené, pokud je jejich původní účel dosud na první pohled zřetelný. U každého objektu je uvedena jeho historie a nejrůznější příběhy, které se k němu váží, včetně pověstí. Toto vyprávění je doplněno popisem interiéru i exteriéru. V některých případech je věnována pozornost i patronu kostela, event. i řeholnímu řádu, jehož kláštera je kostel součástí.

Počátkem 60. let 19. století vznikl v Čechách spolek českých spisovatelů Svatobor, který mimo jiné začal pořádat sbírky na zřizování důstojných hrobů českých spisovatelů a zabýval se myšlenkou zřízení jakéhosi národního Pantheonu na Vyšehradě. Citováno květnatým dobovým jazykem, byl Slavín určen "k pohřbívání nejpřednějších, nad jiné vynikajícím způsobem o národ český zasloužilých mužů, kteří výtečnými spisy aneb uměleckými výtvory, důležitými vynálezy nebo nevšedními obětmi, tuhými zápasy a blahodárnými úspěchy čest a slávu českého národa pomáhali šířit i přes hranice této naší vlasti." Z finančních důvodů se hřbitov nepodařilo již více rozšířit, a tak je dnes na nevelké ploše natěsnáno více než 600 hrobů, převážně osob všeobecně slavných nebo ve svém oboru vynikajících. A tak se autor pokusil o jakýsi výběr 164 snad nejzajímavějších jmen a u každého ze slavných nebožtíků uvádí několik slov o jeho životě a osudech. V knížce je pro snadnou orientaci očíslovaný plánek vybraných hrobů.

Publikace nabízí ucelený pohled na jednu z nejdominantnějších částí Prahy. První část se věnuje historii Vyšehradu od počátku jeho existence až do nástupu 21. století. Část druhá provází čtenáře po všech zdejších objektech, nabízí jejich popis, seznamuje s jejich historií a představuje méně známé pověsti či události, které jsou s nimi spojeny. Třetí část je zasvěcena proslulému hřbitovu od jeho počátků včetně podstatných skutečností o více než stovce významných osob, jejichž hroby tu čtenář může nalézt. Část závěrečná se pak zabývá nejbližším podhradím.

Po třech úspěšných publikacích Pavla Bedrníčka o pražských kostelech, o Vyšehradu a pražských městských částech vychází jeho již čtvrtá knížka, tentokrát o pražských prostranstvích, dnešních náměstích v centru města. Kdysi to ovšem nebyla náměstí, nýbrž rynky, rynečky a plácky, některé rušné, alespoň podle tehdejších měřítek, jiné zase úplně tiché, kde sousedé za teplých podvečerů vysedávali na zápraží... A právě o historii těchto míst autor poutavě a vtipně vypravuje, přičemž neopomine zmínit různé zajímavosti či staré pověsti.

Roku 1922 byla vytvořena Velká Praha připojením řady obcí: nově vzniklých měst (Královské Vinohrady, Karlín, Smíchov, ap.) a více než třiceti okolních vesnic. Některé si ještě dlouho uchovávaly venkovský ráz, jiné se rychle měnily v městské čtvrti. O historii, kulturních památkách i o různých zajímavostech těchto obcí vůkolních poutavě vypravuje tato kniha.

Cílem knížky Příběhy pražských parků a zahrad není jen postihnout historické proměny těchto míst, ale nenásilně nabídnout podnět k jejich hlubšímu poznávání, a to všem, kdo množství dnes dobře udržovaných zelených ploch ve městě využívají, ať už k odpočinku, sportu nebo každodennímu venčení mazlíčků, tedy především laickým zájemcům. Proto její autor, nadšený znalec a obdivovatel Prahy, nepřináší žádný akademický, suchý výklad a výčet – jeho čtivé vyprávění naopak nabízí spoustu drobných zajímavostí, barvitě a živě přibližuje příběhy a zásluhy mnoha známých osobností, ale i postav zdánlivě nedůležitých, zmiňuje také některé pověsti a legendy, tak aby čtenáře pobavil, někdy i přinutil k úsměvu. Každá z kapitol je doplněna o půvabné fotografie Michaela Romanovského, který svými neotřelými, vkusnými pohledy na známá místa jako by mnohde na autorovo vyprávění důvtipně navázal, citlivě ho doplnil, ba i načal příběh nový…