Jan Růžička Knihy

Marion Woodmanová ve své knize popisuje trnitou cestu, kterou ženy musí projít, pokud se chtějí stát skutečně svobodnými. Pojednává o překonávání závislosti na jídle, drogách, práci, o moudrosti těla, iniciačních rituálech, snech, o hledání vlastní identity. Výsledkem mnohdy bolestivé psychologické proměny, jejímž předobrazem je proměna housenky v kuklu a následně v motýla, je dosažení stavu věčného vnitřního panenství. Žena, která se promění ve věčnou pannu dělá to, co dělá, ne proto, aby se někomu zalíbila nebo proto, aby ji někdo chválil, ani proto, aby nad někým získala moc, nýbrž pouze proto, že to, co dělá, je pravdivé. Taková žena je neustále otevřená novým možnostem a novému životu. Kniha Marion Woodmanové je skutečnou oslavou ženství.

Kniha „Bučovice včera a dnes" autorů Jana Růžičky, Martiny Haškové, Josefa Brychty a Jaroslava Pokorného nenabízí pouze pohled do historie města díky dobovým fotografiím, ale ukazuje i srovnání s jeho současnými fotografiemi. Celobarevná publikace tak zve na pomyslnou procházku Bučovicemi a ukazuje proměny, jakými město v okrese Vyškov během posledního století prošlo.

Obecní reprezentace Bučovic a Slavkova (1850–1914). Kniha se zabývá fungováním obecních samospráv dvou malých měst na jižní Moravě – Bučovic a Slavkova u Brna – ve druhé polovině 19. století. Nejedná se pouze o regionální studii, neboť tato monografie doplňuje dosavadní výzkum dějin občanské společnosti, a to v doposud opomíjeném prostředí maloměst. Autor se věnuje politickým, společenským a technickým proměnám v rámci procesu modernizace, přičemž se opakovaně brání tradičnímu podceňování schopností představitelů obecných samospráv malých měst. Nespouští přitom ze zřetele působení konkrétních občanů, zejména výrazných osobností starostů, při rozvoji obou lokalit a přináší také údaje o třech stech komunálních politicích, kteří během sledovaného období působili v bučovické a slavkovské samosprávě.

Kniha amerického psychiatra představuje jeho metodu čtyř etap zotavení z psychického onemocnění.

Obrazová publikace věnovaná kněžím P. Janu Bulovi a P. Václavu Drbolovi je knižní podobou a aktualizací úspěšných panelových výstav, které byly připraveny Biskupstvím brněnským v letech 2010 a 2012.

Mnozí z nás jsou přesvědčeni, že vše je jen dílem náhody. Často ale postupně odhalujeme, že si to spíše jen přejeme, abychom si ospravedlnili zdánlivou nespravedlnost světa, v němž žijeme. Tušíme, že nad náhodou, evolucí a vědou musí být nějaká mocná síla, kterou se zdráháme nazývat Bohem, jelikož náš pohled na dějiny náboženství, nezastíněný jakoukoliv vnitřní zainteresovaností, nás od toho odrazuje. Jestliže je ale tato síla přítomna, kdy a jak se projevuje? A také to zásadní: co po nás Bůh nebo chceme-li, Vesmír, vlastně požaduje? Jaké hodnoty máme v životě ctít, co máme dodržovat, jak se chovat? Mnozí by možná řekli: „to je jednoduché, máme pochopitelně šířit lásku.“ Jiní bez přemýšlení: „Bůh nám dal Bibli a desatero, tam je vše co potřebujeme.“ Když to tedy většinou lidé vědí, proč to nedělají a mnohdy se o to ani nepokusí? Nepomohlo by jim vědět, proč tomu tak je? Víte například, proč je dobré říkat pravdu? Proč nekrást? Proč ctít otce a matku? Petr to také neví. Nelže, jelikož nemá rád, když druzí lžou jemu. Nekrade, protože by se nerad dostal za mříže. Přesto ale není šťastný ani spokojený a na život pomalu rezignuje. Přitom stačí tak málo… Stačí, aby pochopil jednu věc, a začíná cesta nabitá událostmi, které mu umožňují pochopit zákony Vesmíru v reálném životě. Začíná jeho proměna, která se zrcadlí ve světě kolem. Přinese mu štěstí a harmonii v duši?

Zápisky z domácích luhů, hájů a kasáren… povětšinou o tom, že běhat se dá všude. Víte, že švestky a banány si můžete obléct? Že bagrem se dá najíst? Že z tkaniček můžete vyrobit most a nákladní Pragovku naučit číst noviny? Pokud ano, pak nejspíš máte za sebou základní vojenskou službu… Ne tak hrdina této knížky: než se jeho ročník probije ke kýženému civilu, čeká ho kaskáda nečekaných, ale o to humornějších situací, kterým nasadí korunu ukvapená sázka s kolegy z družstva: Vo co, vole, že tady natrénuju na maraton?! Příjemné čtení pro všechny, kdo stále poznají leštidlo na obuv po čichu, i pro ty, kdo se kdy s hlavou hrdě vztyčenou, leč srdcem bušícím, postavili na startovní čáru jakéhokoli běžeckého závodu… A jako bonus – přehledný výčet devadesáti šesti různých významů slova cip… No nekupte to za ty peníze!