Peter Scazzero Pořadí knih

Modlitební příručka volně navazuje na knihu autora, která nedávno vyšla pod názvem Emočně zdravá spiritualita (Paulínky 2022). Vede nás k tomu, abychom se aspoň dvakrát denně dokázali na chvilku zastavit a ztišit před Boží tváří – s cílem žít své životy daleko víc a vědoměji ve vztahu s Bohem, s Ježíšem. Texty jsou stručné, ale velmi výživné, vždy zakončené otázkou „na tělo“. Cílem není přidat si další pobožnost někam na okraj svého nabitého programu, ale naučit se častěji vracet do životodárného ticha s Bohem, což může radikálně proměnit naše srdce i celý náš život (včetně služby druhým): to se ostatně přihodilo i autorovi, proto už více než dvacet let neúnavně předává tento svůj objev křesťanům po celém světě. Peter Scazzero (* 1956) je evangelikální pastor a spisovatel z USA. Teologii studoval v New Jersey, doktorát obdržel v baptistickém teologickém semináři ve Filadelfii (Pensylvánie). V roce 1987 založil se svou manželkou Geri multikulturní sbor New Life Fellowship a šestadvacet let jej i vedl. Poté se stala středem jeho zájmu „emočně zdravá spiritualita“ a vše související (emočně zdravá církev, učednictví, vedení v církvi). V této oblasti napsal několik bestsellerů a praktických příruček, se svým týmem podnikl řadu seminářů po celém světě. V současnosti vytváří materiály pro kurz „emočně zdravé manželství“.

Kniha Emocionálně zdravý vedoucí nabízí jedinečné a v jistém smyslu převratné propojení vašeho vnitřního duchovního života s klíčovými vůdčími schopnostmi jako jsou plánování, rozhodování, budování týmu, nastavování hranic, vyrovnávání se s duálními vztahy, vykonávání moci a ukončování věcí ve prospěch nových začátků. Pastorům, starším, vedoucím na mnoha úrovních, misionářům a dalším tato kniha nabízí úplně nový způsob, jak vnímat sami sebe ve svých vůdčích rolích, a úplně novou formu vůdcovství.

Nelze být duchovně zralý a zároveň emočně nezralý: k tomuto závěru autor dospěl díky bolestným zkušenostem se sebou samým i s lidmi, které se coby pastor multietnické komunity pokoušel vést ke Kristu a duchovně formovat. Jeho služba i rodinný život byly poznamenány emoční nezralostí a vnitřní rozervaností. Podobně jako mnozí z nás přehlížel a potlačoval své emoce, vyhýbal se konfliktům a neuměl přijímat své limity. Špatně snášel ticho a samotu před Bohem, dokonce i svou duchovní službu používal jako únik z Boží přítomnosti.

Jsou křesťanské církve a jejich společenství skutečně bezpečným místem pro otevřenost a důvěru? Jsou si vědomy, že lidé trpí různými bolestmi a že jejich emocionální projev může mít mnoho podob, od hněvu po popření pocitů? Je církev připravena přijímat takové lidi a pomoci jim v osobním růstu? A uvědomujeme si, že mnohdy jsme to my sami, kdo je zraněný? Autor, vycházející ze své vlastní zkušenosti, kdy se jeho svět zhroutil kvůli emocionálnímu napětí a vyčerpání, nabízí užitečné kroky k vnitřnímu uzdravení: podívat se do vlastního nitra navzdory bolesti; odhalit a odstranit negativní vlivy z minulosti; přijmout svou nedokonalost a zranitelnost; vyrovnat se se ztrátami a žalem; a porozumět Božímu vtělení jako vzoru opravdové lásky. Ježíš nás vyzývá, abychom zemřeli sami sobě, ale často jsme zemřeli špatným věcem. Mylně se domníváme, že to znamená přestat se starat o sebe, potlačit smutek, hněv a další emoce, a opustit zdravé touhy a vášeň, kterou jsme prožívali před vstupem do manželství.