Jan Kalvín Knihy

V úvodu svého spisku (1566) švýcarský reformátor Jan Kalvín píše: Svátost Večeře našeho Pána Ježíše již dlouho obestírají závažné omyly a navíc se v posledních letech stala také předmětem různic a vášnivých sporů. Není potom divu, že mnoho slabých svědomí dnes neví, čeho se držet, zmítá se v pochybnostech a bezradně vyčkává, až se spory se vyřeší a Boží služebníci dospějí k nějaké dohodě. Pochopení tajemství večeře Páně úzce souvisí s naší spásou a je velmi nebezpečné nemít v této věci náležitou jistotu. Situace se od té doby mnoho nezměnila, a proto je Kalvínovo pojednání živou výzvou i pro naši současnost. Dokládají to i průvodní statě překladatele Miloše Rejchrta. Úvodní studie "Příspěvek Jana Kalvína k protestantskému pojetí večeře Páně" se ohlíží do minulosti a uvádí čtenáře do historických souvislostí, naopak studie závěrečná, s názvem "Chvála apendixu aneb Kalvín to věděl", vychází ze současnosti a zabývá se otázkou, jak večeři Páně praktikujeme a chápeme dnes a zda je pro nás s

V březnu 1536 vyšla v Basileji Instituce křesťanského náboženství. Napsal ji sedmadvacetiletý Jan Kalvín; tímto činem vstupoval na sráznou cestu reformátora. Kalvínova Instituce, zejména její první vydání, jež se nyní dostává v přetlumočení profesora Komenského fakulty Dr. F. M. Dobiáše do rukou českému čtenáři, byla myšlena jednak jako ohnivý protest proti utlačování a vyhlazování vyznavačů evangelia, jednak jako příručka, uvádějící do podstatného obsahu biblické zvěsti. První účel připomíná jmenovitě výmluvný list francouzskému králi Františku I., předeslaný celému oddílu, jeden z nejmohutnějších dokladů k dějinám zápasu o svobodu a spravedlnost mezi lidmi. Druhému a nejvlastnějšímu poslání knihy vyhovuje její logická členěnost methodicky výchovná. „Třebaže svaté Písmo obsahuje dokonalé učení,“ napsal sám původce Instituce, „učení, k němuž nelze pranic přičiniti, přece ten, kdo není v Písmu vycvičen, potřebuje uvedení a zacvičení, aby našel to, co se v Písmu má hledat… Proto jsem napsal tuto knihu, a to latinsky, aby mohla sloužiti všem vzdělancům ze všech národů.“ Jako summa nejhlavnějších důsledků reformačního vystižení biblické zvěsti zůstala Kalvínova Instituce knihou živou. (am)

"Two open letters by John Calvin expressing the need for more stringent church reforms"-- Provided by publisher

The translator has done a truly excellent job of putting Calvin's work into a very readable English format. If you have ever wanted to read Calvin, here is your chance. Frankly, one might compare the study of Calvin to the opportunity to either sit with Christ on the mount or later to hear Matthew retell the story. Why go to a secondary source when Calvin is so easy to understand and so readily available in this edition? These pages bring Calvin right into your living room, where you learn the reformed faith first hand. To sum it up: Pastor, student, or layman, if you don't have this work in your study collection, such a collection is incomplete. Complete enough to suit the demands of the scholar, written so the average layman can understand, here is John Calvin. This is a terrific tool in understanding our Reformed faith from the very father of the reformation that led to the Presbyterian Church.

This English edition of the epistolary writings of Calvin, complete in four volumes, contains six hundred sixty-eight letters, last discourses, and an appendix of eighteen additional letters. The letters here are selected from the Paris edition, which embraces the originals of all that are extant, and represent our most complete English edition of Calvin's letters. The industry of Calvin and the reach of his power, as disclosed in these products of his pen, are well sketched in a few lines of the preface. "Invested, in virtue of his surpassing genius, with an almost universal apostolate, he wielded an influence as varied and as plastic as his activity. He exhorts with the same authority the humble ministers of the Gospel and the powerful monarchs of England, Sweden, and Poland. He holds communion with Luther and Melanchthon, animates Knox, encourages Coligny, Conde, Jeanne d'Albret, and the Duchess of Ferrara; while in his familiar letters to Farel, Viret, and Theodore Beza, he pours out the overflowings of a heart filled with the deepest and most acute sensibility."