Stanislav Minařík Pořadí knih (chronologicky)

Kníže Myškin přichází z ústraní švýcarské vesnice, kde se léčil a žil obklopen dětmi, nazpět do morálně otrlého světa upadající šlechty a vysoké společnosti carského Ruska. U petrohradské smetánky vzbuzuje jeho dětská naivita a mravní čistota leda útrpný úsměv. Ale ti, v nichžžije alespoň jiskra něčeho dobrého a čistého, jsou k němu neodolatelně přitahováni. Hluboce zapůsobí na krásnou Nastasju, ocejchovanou společností jako vydržovaná děvka. Probouzí člověka v mladém kupci, jež je schopern nekupecky hlubokých citů, přimyká se k němu i mladá dívka Aglaja.Nakonec však Dostojevskij na Myškinově osudu dokazuje, že ve světě, kde mají moc peníze, dobrý a ušlechtilý člověk musí být poražen. 25-037-72

Básnická sbírka autora silně ovlivněného osudem své rodiny. Uspořádala Jolana Poláková.

Publikace neučí závodní jízdě, která představuje maximum dosažitelné v ovládání vozu, ale seznamuje přístupnou formou nejen s tím, jak řídit bezpečně v běžném silničním provozu, ale hlavně jak perfektně zvládnout automobil v extrémních podmínkách a situacích. Tam, kde je to nutné k pochopení problematiky, se publikace okrajově dotýká i techniky a konstrukce vozu (elektronika, automatické převodovky, ABS apod.).

500 nejlepších receptů z celého světa na barevných fotografiích. Nejoblíbenější a nejzajímavější recepty ze 64 zemí za spolupráce expertů. Úvod - Kulinářská cesta kolem světa.

Bouřlivá doba napoleonských válek rámuje dramatický příběh manželství markýze z Merlynu a krásné Lucretie. Oba se účastní nebezpečné expedice vyslané do Francie na vysvobození zatčených Angličanů. Nalezne jejich láska pevný základ v okamžicích dobrodružného návratu zpět do Anglie?

Obsáhlé dílo, rozdělené na čtyři části, z nichž první je věnována otázce "Byl Kristus?" neznámému evangeliu a charakteristice čtyř evangelistů. V druhé části je líčen životní běh Ježíše Neznámého, v třetí části jeho zázraky, ve čtvrté pak jeho utrpení a zmrtvýchvstání.

K velkým milostným příběhům světové literatury patří i novela Jarní vody známého ruského klasika. Romantický příběh lásky, nakonec zklamané a nikdy nenaplněné, s krásnou postavou Gemmy, ženy hlubokého a opravdového citu, typicky turgeněvovské hrdinky. Jeden z nejkrásnějších milostných příběhů ve světové literatuře, do něhož se promítlo mnoho autorových osobních zážitků a pocitů.

Výbor z kratších textů ruského klasika obsahuje nadpřirozené prózy Přízraky a Pes, „shakespearovskou“ povídku Stepní král Lear a pět dalších působivých milostných historií.

Román, dramatický obraz průmyslové Lodže, světa bankéřů a továrníků, v němž jsou v kapitalistické konkurenci, vlčí morálce a v honbě za ziskem ničeny lidské city a skutečné mravní hodnoty.

Novela polského klasika je vytěžena z divadelního prostředí, které autor velmi dobře znal. Vypráví o lásce mladičké a půvabné herečky a bohatého zemana, o vztahu, v němž dívka ze strachu před poklidným životem na venkovském dvorci se vzdává opravdové lásky a vyhlídek na manželský život.

Román Idiot ve čtyřech dílech se řadí k nejznámějším dílům ruské literatury i k nejznámějším F.M.Dostojevského. Je napsán na věčné i aktuální téma , kdy dobrota a ohleduplnost je okolím považována za hloupost a idiotství.

jeden z nejznámějších románů o 6ti dílech od F.M.Dostojevského. Sloužil jako předloha k několika divadelním hrám i filmům

Dostojevskij je pokládán za romanopisce Sankt Petersburgu, strávil zde řadu let, zde prožil opojení z úspěchu své prvotiny „Chudí lidé“, zde byl také zatčen, souzen a postaven před popravčí četu. A zde také v roce 1881 zemřel. Situoval sem děj většiny svých povídek a několika velkýchrománů. Z ponurých, sychravých zákoutí města na Něvě, ze zatuchlých příbytků, které jsou sídlem prostopášnosti, neřesti a utajených zločinů, jako by se vynořily i postavy románu Uražení a ponížení, jejichž osudy autor spojil s osudy obyvatel petrohradských paláců. A jako v ostatních románech Dostojevského, ani zde nenajdeme nekomplikovaný vztah dvou bytostí, nýbrž složitý obrazec mučivých milostných vztahů a propletenců, kterých nejsou ušetřeny ani děti.

Bratři Karamazovi jsou jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové. Pětičlennárodina je pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu: otec Fjodor je realita smyslného nevykoupeného těla, bratři Ivan - čirý rozum, Dmitrij je vášeň a Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.

Námět potažmo zpracování Vsi Stěpančikovo lze do značné míry označit jako až nedostojevsky banální s paralelou více v dobové francouzské próze než v pozdějších psychologicky propracovaných románech. Podstata této novely je postavena na značně vykonstruované zápletce s dobromyslným plukovníkem ve výslužbě Jegorem Iljičem Rostaněvem, jež je citově vydírán jak svou matkou tak družinou značně vzdálených příbuzných a zejména někdejším šaškem generála Krachotkina, druhého to manžela plukovníkovy matky, Fomou Fomičem Opiskinem, jež ještě před smrtí svého tyrana získal nad plukovníkovou matkou zcela neomezený vliv jako životem vláčený intelektuál, vědec a spisovatel. Svou moc poté kombinací vydírání a zastrašování rozšířil i na samého plukovníka tak, že ač svým vztahem k rodině příživník, stal se zcela neomezeným pánem, jež řídil jak plukovníkovo hospodářství, tak vnitřní chod rodiny

Psychologický román zavádí do carského Ruska druhé poloviny minulého století. Na příběhu společností vyděděného a za méněcenného pokládaného syna šlechtice a venkovské nevolnice polemizuje autor s Tolstého idealizací ruského patriarchalismu a problematizuje základy ruské šlechtické rodiny..