Anselm Grün Knihy

Podtitul: 50 andělských inspirací pro všední den. Na silvestrovském večírku se sešel kroužek lidí, kteří by rádi začali Nový rok nejen sektem a ohňostrojem. Kdosi napsal na padesát kartiček padesát andělů pro příští rok a vyzval účastníky, aby si každý jednoho vytáhl.

„Nebojte se, zvěstuji vám velkou radost, neboť se vám dnes v Betlémě narodil spasitel, který zachrání celý svět.“ Anselm Grün živým a neotřelým způsobem vypráví příběh všech příběhů: Ježíšovy Vánoce. Drží se přitom podání evangelistů Marka a Lukáše. Před očima se nám zpřítomňuje andělovo zvěstování mladé dívce Marii, Ježíšovo narození v nepohodlí Betléma, návštěva tří mudrců i útěk do Egypta. Vše doprovázejí krásné ilustrace Giuliana Ferriho.

Anselm Grün prostě a jímavě vypráví příběh Ježíšových velikonoc. Při čtení prožíváme chvíli jeho slavného vjezdu do Jeruzaléma, poslední večeři s učedníky, cestu na Golgotu a ukřižování i vzkříšení. Text umocňují snově krásné ilustrace Giuliana Ferriho, které dokáží zaujmout děti i dospělé.

Padesát duchovních inspirací. Velikonoce jsou svátky radosti, které touží přinést lidem světlo a radost do všedního dne. A přesto známe spíše „křížovou cestu“ než „cestu vzkříšení“. Jak ale máme Velikonoce slavit a vychutnat svou radost? V této publikaci nám Anselm Grün předkládá úvod do velikonočního tajemství. Naznačuje svět symbolů tohoto svátku a jeho fascinující postavy a 50 impulsy a návrhy konkrétních cvičení pomáhá každému, kdo chce utvářet svůj všední den ve světle Velikonoc.

V sérii knih Svátosti autor živě a přístupně popisuje a vysvětluje vznik, symboliku a smysl svátostí a zamýšlí se nad otázkou, jak můžeme svátosti slavit a jak z nich v našich konkrétních životních situacích můžeme žít a být požehnáním pro druhé. Svátost Eucharistie je nejčastěji slavená svátost – mše svatá. Snad i proto nám může pokaždé připadat stejná. Opakováním však usměrňuje naše zdánlivě bezcílné bytí a navrací nás do jeho plnosti. Osvobozuje nás od ducha doby, který nás nutí dívat se na hodinky a mít ze všeho nějaký užitek. Vytváří prostor, v němž jde pouze o uskutečnění smyslu našeho vykoupeného bytí – prostor svobody, ve kterém nemusíme nic předkládat, nic dokazovat, ve kterém nemusíme podávat uspokojivý výkon. Když porozumíte tomu, co slavíme, budeme moci, plní radosti, pokračovat na své cestě. Při slavení eucharistie prožíváme vlastní jádro naší víry. Avšak to také znamená, že všechny problémy naší víry a naše potíže se tak odstraní. Jde mnohem více o to, jak svou víru vyjadřujeme a o to, aby se dostala k dnešním lidem.

Kdo vlastně byl jeden z nejznámějších svatých – František z Assisi? Anselm Grün vypráví napínavý příběh jeho života: jak byl v mládí rozpustilý, jak se rozhodl vzdát života v bohatství a vést prostý život, jak mluvil s ptáky, jak zkrotil vlka v Gubbiu nebo jak složil známý Chvalozpěv stvoření. Vyprávění doplňují jemné ilustrace Giuliana Ferriho.

Nakolik se Ježíš skutečně dotýká našeho života a mění jej? Určuje skutečně náš všední den? Pomáhá nám správně zacházet se všedním, běžným strachem, konflikty a zklamáními? Co pro nás znamená jeho poselství právě dnes? Jaké obrazy se ve vztahu k němu vybavují v naší mysli? Tyto a další otázky si klade známý duchovní autor a ve svých padesáti úvahách nám předkládá různé tváře Ježíše Krista (Ježíš vybočující z řady, Ježíš odpůrce výkonu, Ježíš-muž modlitby, Ježíš-vypravěč, Ježíš něžný, Ježíš plačící aj.).

Mikuláš je velký světec, jehož jméno zná každé dítě. Po staletí si jej připomínají křesťané od východu až na západ, i v naší zemi je patronem mnoha kostelů, dokonce i jedné katedrály. Málokdo však o něm ví něco víc. Anselm Grün nám vypráví nejznámější příběhy z jeho života: o jeho štědrosti a péči o chudé, o třech dcerách a zlatých valounech, o zázraku s obilím, o tom, jak zachránil tonoucí námořníky. Až půjdete zase na mikulášskou besídku nebo dokonce za Mikuláše, budete už vědět, kdo byl ten skutečný biskup Mikuláš!

Mnoho lidí říká, že netuší, jak by se měli modlit. Oficiální modlitby jim jsou cizí a modlitba vlastními slovy jim činí potíže. Právě pro ně je tato sbírka modliteb, jež mají přirozený a vroucí jazyk a zároveň se týkají každodenních problémů. Váz., 256 str., 2. vydání v novém, praktičtějším, formátu.

„Čím jsem starší, tím více chápu putování jako obraz své životní cesty. Každý její úsek má jinou tvářnost. Putování po horách mě velmi fascinuje. Pokaždé si tu znovu otestuji vlastní meze. Ještě pořád si na něco troufnu. Udržuji se tím v kondici. A už staří řečtí filosofové rozvíjeli své nejdůležitější myšlenky při chůzi, proto je putování věčnou inspirací. Často při něm přicházím na nové nápady.“ (Anselm Grün) Krása hor vede člověka ke chvále Stvořitele a jeho díla, ale též k pokoře a k potřebnému životnímu nadhledu. Putování po horách je skutečně symbolem životní cesty: Má-li člověk dojít do cíle, je třeba nespoléhat se jen na sebe, neplýtvat silami, oprostit se od zbytečné zátěže a s odvahou čelit stále novým výzvám.

Vánoční poselství jednoho z nejoblíbenějších duchovních autorů současnosti provází čtenáře v krátkých hutných črtách po adventních a vánočních tématech. Ozařuje je jako témata radostného času plného očekávání: tichý čas vs. čas stresu a nákupů, čekání na příchod, podstata bdění, dárky a obdarování, obraz věnce a hvězdy, setkání a naslouchání, opravdová radost, tichá a svatá noc, vánoční hvězda, sníh a Vánoce, stromeček, rodina, Boží překvapení, jesle a stáj, osel a vůl, betlémy, andělé a pastýři, pokoj na zemi, narození Ježíše v našem srdci, zázrak narození, vnitřní dítě, Bůh se stal člověkem, podstata radosti.

Anselm Grün poutavě vypráví nejdůležitější příběhy Starého a Nového zákona. Díky jeho podání začínáme rozumět biblickým postavám od Adama a Evy přes Mojžíše, Davida a Jonáše až po Ježíše Krista a jeho dvanáct učedníků. Putujeme od stvoření světa a stavby babylonské věže přes Egypt, Rudé moře, hory Choreb a Sion až do Betléma, Jeruzaléma a na Golgotu. Jemné ilustrace Giuliana Ferriho si podmaní milovníky krásných knih bez ohledu na věk. Velkou ilustrovanou Bibli ocení všichni, kdo Písmo svaté skoro vůbec neznají, kdo si chtějí dát jeho poselství do přesných kulturních a duchovních souvislostí nebo hledají hodnotný dárek. Poslouží dětem a dospívajícím při samostatném i společném čtení Bible doma, ve škole a v církevních společenstvích. Bonusem knihy jsou úvodní slova obou autorů, adresovaná speciálně čtenářům a čtenářkám v naší zemi.

V dnešní konzumní době se v mnoha ohledech proviňujeme vůči přírodě i sobě samým. Každodenní plýtvání spotřeby drancuje jak nás tak také přírodu. Zvykli jsme si na přepych, od kterého budeme jen těžko ustupovat. Autor se v této knize nesnaží moralizovat, ale na základě svých zkušeností předkládá návod, jak do budoucna najít správnou životní míru, abychom uchovali životní podmínky i pro naše příští generace.

Sprievodca na ceste k slobode Väčšina ľudí pozná Desatoro Božích prikázaní ešte zo svojho detstva a často sa im spája len s negatívnymi spomienkami. Základné piliere kresťanskej etiky sú však oveľa viac než zákazy a príkazy. Vo svete plnom možností a názorov nám dávajú istotu a pomáhajú nám zorientovať sa. Hoci má desatoro tritisíc rokov, nestratilo na svojej aktuálnosti a v dobe globalizácie platí viac než kedykoľvek predtým. Anselm Grün v tejto knihe vysvetľuje, že Desatoro môže byť pre každého človeka ukazovateľom na ceste k slobode i praktickou pomôckou v každodennom živote.

Ranné a večerné modlitby na sedem dní v týždni.

Láska je podstata Boží, jak zvěstují hlavní světová náboženství, nejzřetelněji pak křesťanství, kde je láska zosobněna ve Vykupiteli Ježíši Kristu. A jako podstata Boží je láska také základem lidského bytí. Autor nám zprostředkuje různé křesťanské pohledy na lásku a poukazuje například na řadu pozoruhodně shodných rysů mezi myšlením křesťanským a řeckým. Jeho nadějeplná studie zdůrazňuje absolutní Ježíšovu lásku dovršenou na kříži a zároveň je výzvou k lásce (ba i k nepřátelům!) jako k síle, která dokáže proměnit člověka a dát mu správný orientační bod v dnešním složitém světě. Grünova knížka je oslavou lásky a nanejvýš vhodným základem k rozjímání o této největší z božských ctností.

Procesy vedení a řízení, které probíhají na nejrůznějších úrovních ve všech lidských činnostech, vyžadují potřebnou orientaci a kvalifikaci. Autoři knihy Řízení jako duchovní úkol mají zkušenost s vedením lidí a záleží jim na spirituální dimenzi tohoto úkolu. Jejich kniha nepřináší objevné skutečnosti, pokud jde o psychologický, manažerský rozměr věci, ale stálý odkaz na Bibli a benediktinská pravidla dává problematice vedení spolupracovníků nový spirituální rozměr. S odvoláním na tyto bohaté zdroje autoři naznačují možná řešení problémů vycházejících z organizačních zmatků a lidské nedokonalosti. Výklad je doplněn řadou kontrolních cvičení a shrnutí. Kniha tak přináší užitečné informace a inspiraci lidem pracujícím v řídících funkcích, především křesťanským manažerům, učitelům, vychovatelům.

Podtitul: Boj s démony ve starém mnišství. Zprávy o prvních mniších nám neustále zmiňují jejich zápas s démony. Stačí letmý pohled do Atanášova životopisu svatého Antonína a okamžitě vidíme, že byl Antonín na každém svém kroku obtěžován a napadán démony. A když se dokonce rozhodl odejít na poušť, považovanou přímo za říši démonů, ti se ho s veškerou mocí snažili od jeho úmyslu odradit a z pouště vyhnat: „Jdi pryč z naší říše! Co tu pohledáváš?“ (Ant 13). Antonín odešel na poušť, aby tu žil výlučně pro Boha a otevřel se mu. Jenomže cesta do samoty ho nevede pouze do Boží blízkosti, nýbrž právě tak do blízkosti Zlého. Zlo nyní k němu přistupuje otevřeně. A ze samoty se vyklube nepříjemné sousedství se Zlým. Antonín pak musí přijmout zápas se Zlým, aby se mu jeho cesta na poušť nestala osudnou, nýbrž vedla ho k Bohu. Antonínova zkušenost je pro rané mnišství (3.-6. stol.) typická. Mniši zakoušeli, že je cesta k Bohu provádí nejprve bojem s mocnostmi temnot. Prožívají rozervanost mezi Bohem na jedné a jinými mocnostmi na druhé straně — mocnostmi, jež je chtějí od Boha zdržet. Tyto síly, jejichž působení odhalují ve svých přáních, pudech, motivacích a emocích, nazývají démony. Obšírně též popisují různé druhy démonů, jejich techniky a metody, jak dostat člověka pod svou vládu. Otcové tu poskytují četné rady, jak proti démonům bojovat.

Cesta k proměně lidského nitra. Obraz proměny nás odkazuje na jinou spiritualitu, než na jakou jsme byli v minulosti zvyklí. Asketické spiritualitě šlo především o to, jak zvládnout problém chyb a slabostí, jak překonat vášně a potlačit zlé náklonnosti. Spiritualita proměnění vychází z toho, že v nás může existovat všechno, že všechno v nás má svůj hluboký smysl, že v nás může být proměněno všechno, i kdyby to zdánlivě bylo nevím jak temné a špatné, nemocné a slabé: že Boží světlo chce zazářit právě v našem trní, v našich slabostech a ranách. Přitom nás právě naše slabosti a hříchy povedou na cestu k pokladu, který leží v nás, který je ukryt právě na tom místě, kde jsme slabí a provinilí, kde nejsme spokojeni sami se sebou, kde jsou naše vášně živé a kde se hlásí o slovo naše tělo.

Knížka se obrací ke spiritualitě dávných křesťanských mnichů, v jejich výrocích a chování se snaží najít cestu dnešní etice.

Jeden z nejznámějších autorů duchovní literatury u nás přemítá nad myšlenkami řeckých církevních otců o stále nadčasových tématech křesťanského života. Jeho krátké úvahy mají hloubku, vyplývající ze znalosti lidských problémů, jež jsou stejné dnes jako před staletími, ze znalostí lidské psychiky, jak ji poznal v četných rozhovorech při duchovních cvičeních v domovském benediktinském klášteře i na četných přednáškách. Autorovo vypravěčské umění vyplývá především z jeho osobního prožití benediktinské spirituality, v níž se v jednotě snoubí práce a modlitba.

Láska k bližním podle svatého Benedikta. Co vlastně znamená milovat bližního? Překvapivě konkrétní odpovědi na tuto otázku čerpají autoři z mnišské tradice, a zejména z Benediktovy řehole, kterou srozumitelně aplikují na běžný život člověka uprostřed světa. Kladou na čtenáře nároky, jejichž přijetí je užitečné pro jeho život. Ukazují, jak druhým naslouchat, jak k nim přistupovat, jak ve službě bližnímu i ve styku s obtížnými lidmi projevovat lásku. Vše stavějí na hlubokém pochopení skutečnosti, že v bližním mohu vidět toho, koho ke mně posílá Bůh – ano, samého Krista.

Každý, kdo se snaží opravdově a plně žít z víry, brzy pozná, že se mu do jeho duchovní cesty staví různé překážky. Nejsme například schopni plně docenit hloubku Boží lásky k nám, nevíme si dlouhodobě rady ve vztazích, svazuje nás v různých formách strach, víme dobře o svých stinných stránkách, ale nedovedeme pracovat na jejich nápravě, jsme v zajetí předsudků, pokud jde o některé důležité pravdy víry, máme na sebe příliš velké nároky, nedovedeme si v životě vytvořit pevný řád. Známý duchovní spisovatel odpovídá v této malé knížce na autentické otázky, které mu často kladou jeho čtenáři a čtenářky. Některé se ve variacích vracejí (sexualita, egoismus, životní ztroskotání), další se týkají mezních situací našeho života (nemoc, smrt, utrpení). Na jedny může autor odpovědět jasněji a konkrétněji, jiné více zůstávají v intimitě jeho srdce a přímluvné modlitby za tazatele a tazatelku. Benediktinu Anselmu Grünovi se v naší zemi dostává přátelského přijetí z řad věřících i nevěřících. Lidé oceňují hloubku i praktičnost jeho myšlenek a zkušeností.

Zamyšlení nad přátelstvím jako nezbytnou součástí našeho života.

Vést lidi není nic jednoduchého. I když má člověk ve vedoucí pozici manažerské znalosti, ale sám je nevyrovnaný a postrádá schopnost klidného vedení, může v podnikání sice krátkodobě ušetřit výdaje, ale z dlouhodobého hlediska mu uškodí svou nezralostí a nebude motivovat zaměstnance.Anselm Grün v této knize ukazuje, jaké předpoklady pro vedení lidí jsou klíčové, jak mohou organizaci prospět, a také cestu, jak jich dosáhnout.Když svatý Benedikt mluvil o „chrámu Božím“, myslel tím rovněž společenství bratrů a sester, kteří si jeden druhého váží a kde může každý vzkvétat díky své nedotknutelné důstojnosti. Nové typy vedení dokládají, že tento přístup je stále velmi efektivní a může být mimořádně přínosný. Je zajímavé, že myšlenkový koncept starý téměř 1500 let lze uplatnit i v současnosti a dokáže odpovědět na důležité otázky dnešní doby.

Co je jádrem křesťanské duchovní cesty? A jak vypadá to, když druhého na této cestě doprovázíme? Anselm Grün tvrdí, že naše cesta v Kristově duchu musí být vždy cestou uzdravující, cestou k tomu, abych se plně stal člověkem a aby náš život za něco stál. Je přitom třeba vědět také o ohroženích, jež zakouší každý, kdo se na cestu k Bohu a ke svému pravému já vydává. Autor chce dát několik podnětů, jak konkrétně si křesťanskou cestu osvojit. Učit se ale musí každý sám.

Podtitul: Síla zralé víry Autor pro tuto knihu čerpal z biblické moudrosti a z pramenů prvotního křesťanství, ale také ze své bohaté psychologické praxe při doprovázení druhých. „Mnoho lidí se dnes cítí vnitřně rozpolcených a rozervaných. Ale přesto platí, že každý z nás je schopen svým životem vyjádřit něco o Bohu, něco, co se může podařit pouze skrze něho“. Kniha v 5 krocích klade otázky a pomáhá v hledání způsobu, jak prožít svůj život naplno.

Cesty ke smíření. Při pastoračních rozhovorech se řeč opětovně stáčí k tématu odpuštění. Jedni trpí přísnou výchovou: říkalo se jim, že musí každému odpustit – a pak zakoušejí, že se jim to s odpouštěním nedaří, že dávné ublížení stále ještě bolí. Mnohým zní požadavek odpuštění tak, jako by museli potlačit pocity zlosti a hněvu proti lidem, kteří jim ublížili, a že jim nezbývá nic jiného než pokud možno brzy odpustit. To však se jim jeví jako něco, co je nad jejich síly, neboť v sobě stále ještě cítí zášť a urážku a tyto pocity je ochromují. Kdyby druhému odpustili, pak by mu odpustila jen jejich hlava. Hluboko v jejich srdci a v jejich nevědomí zůstanou však zcela jiné pocity, a ty jim v pravém odpuštění brání.

V tomto pojednání chce autor vylíčit spásnou zvěst Bible, aby se čtenář cítil být pozván k hledání biblické odpovědi na své nejhlubší otázky a na cesty k naplněnému lidství. Omezil se na nejdůležitější biblické obrazy vtělení a ukázal, že v Bibli existují různé obrazy, které nám popisují vtělení a učí nás je chápat. Tajemství našeho vtělení v Ježíši Kristu se snaží uchopit různými obrazy, přitom si však uvědomuje, že to jsou vždy jen pokusy, jak učinit nepochopitelné pochopitelným. Za vším vždy zůstává tajemství božské lásky. Abychom porozuměli novozákonním textům o vtělení Ježíše Krista, musíme je číst na pozadí Starého zákona. Proto před novozákonními obrazy vtělení vykládá i některé starozákonní představy.

Zamyšlení nad těmi nejdůležitějšími lidskými vztahy a hodnotami, nad nejvyššími ctnostmi - vírou, nadějí a láskou. "Lidé většinou začnou být skeptičtí, rozhovoří-li se někdo o lásce, aniž by ji dal na sobě znát. Začneme-li o ní vůbec hovořit, toužíme ji zároveň zakoušet. Proto doufám, že v této knížce nebudu o lásce pouze psát, ale že ji čtenáři ze slov také alespoň trochu vycítí." Před několika měsíci vyšel už tento text rozdělený do tří knih v dárkové úpravě, na křídovém papíře a doplněný množstvím barevných fotografií. Nynější vydání v jednom svazku ocení nyní spíše ti čtenáři, kterým jde o samo poselství Grünova textu. Grün napsal tuto knihu přímo pro českého čtenáře. Její vydání se v současné době teprve připravuje v Německu, Chorvatsku, Portugalsku, Polsku a Itálii.

Publikace nabízí v překladu J. Hermacha velmi aktuální téma. Mnoho lidí tuší, že medicína na všechno nestačí, že je třeba vytvářet zdravý životní styl. Ukazuje se, že zdraví má také náboženský rozměr, předpokládá správný a zdravý vztah k sobě samému, k ostatním lidem, k celému stvoření i k Bohu.

Mnoho lidí se domnívá, že práce a duchovní život jdou proti sobě. Anselm Grün a Friedrich Assländer však ukazují, jaký užitek přináší spojení modlitby a práce. Duchovní člověk nachází ve své práci smysl, který přesahuje její praktický výsledek. Práce nemusí ochromovat duchovní život; je-li prožívána s živou vírou, umožňuje člověku duchovní růst, a to nezávisle na viditelném úspěchu. Výklad, který čerpá z Bible, z Řehole svatého Benedikta a ze zkušenosti, je rozpracován v šesti kapitolách: Co je práce, Dějiny práce, Práce v Bibli, Dnešní chápání práce, Duchovní rozměry práce, Práce na sobě samém. Kniha je zaměřena především prakticky, pro různé stavy v církvi, pro lidi vykonávající nejrůznější zaměstnání. Řada praktických cvičení a rad, které autoři nabízejí, může čtenářům pomoci, aby lépe poznali svůj vlastní přístup k práci, aby objevili možnosti růstu a posvěcení, které jejich práce nabízí, ale i rizika, která plynou z nezdravých postojů a návyků jako je workoholismus, perfekcionismus, kariérismus a jiné způsoby novodobého modlářství neboli „klanění se dílu vlastních rukou“.

Podtitul: Čtrnáct svatých pomocníků. Starobylá úcta ke čtrnácti svatým pomocníkům se šířila obzvláště v dobách, kdy lidstvo navštěvovala různá soužení. Byla pro ně formou terapie, posilovala jejich důvěru v Boha v čase nouze a úzkosti. Autor představuje jednotlivé světce jako ochránce v každodenních trápeních, jako pomocníky ve zvládání vlastních poranění. Jednotlivé legendy chápe jako ukazatele na cestě k uzdravení.

V této krásné ilustrované knize si můžete znovu připomenout slavné pasáže z knihy Malý princ. Duchovní autor Anselm Grün si vybral svoje nejoblíbenější části a k nim přiřadil svůj komentář. Sám vždy cítil velké spříznění s tímto textem a díky tomu si můžete číst myšlenky obou mistrů zároveň. Známé ilustrace dostaly v této knize nový nádech a s moudrostí Anselma Grüna se o Malém princi dozvíte možná mnohem víc, než kdy jindy.

Bojovník a milenec, dvě stránky muže, které je potřeba udržovat v harmonii. Muž, který jen neustále bojuje, se vystavuje riziku, že bude tvrdý a necitelný. Muž, který se naopak pouze oddává lásce, má sklon připouštět si jenom své citlivé, jemné stránky. K muži však patří obojí. Jako bojovník je schopen milovat. Jeho láska vyžaduje i kvalitu dobyvatele a ochranitele. Stejně ta platí, že jeho boj vyžaduje i lásku, aby se nezvrhl ve slepou agresi. Anselm Grün nám na 18 archetypech biblických mužů ukazuje, jak je důležité tyto dvě zdánlivě protilehlé polohy skloubit a dosáhnout tak plnosti života.

Každý člověk touží milovat a být milován. Prapůvodní touha člověka byla vyjádřena v bezpočtu básní, písní, románů, obrazů a soch. Veškeré umění se nakonec točí právě okolo tématu lásky. V hudbě ji slyšíme, v obrazech pozorujeme, a přece zůstává nadále tajemstvím, které lidé nikdy neproniknou až do konce. Za dar lásky jsme vděčni. Zůstane-li touha po lásce nenaplněna, přepadá nás smutek. Láska dokáže očarovat, ale také zasazovat rány. Každý ví, co znamená láska. Zároveň ale máme potíže s tím, jak skutečně milovat. To totiž vyžaduje zvláštní umění, jemuž se musíme učit. Všechny kultury nám ukázaly cesty, jak se to může podařit. Moudrost národů se také vždycky oblékala do slov. (z autorova úvodu)

Lidé se v posledních desetiletích zajímají především o svou svobodu a naplnění vlastních potřeb. Nechtějí se omezovat a starat o ostatní. Vede to k odcizení, k nenávistným projevům na sociálních sítích, na ulicích i v každodenní komunikaci mezi lidmi. Přesto touha být součástí společenství nezmizela. Projevuje se to obzvlášť během krize, jak jsme si mohli všimnout po rozšíření koronaviru. Najednou se objevila nová pospolitost a solidarita s lidmi, které pandemie zasáhla. Anselm Grün v této knížce ukazuje cestu k harmonickému soužití, v němž je zároveň plně respektována svoboda jednotlivce a rozmanitost zde není překážkou, nýbrž vzájemným obohacením.

Podtitul: Jak čelit zranění z dětství Na základě interpretace čtyř biblických pasáží a několika známých pohádek autoři objasňují problematiku vnitřních zranění. Všichni jsme v dětství nějak zraňováni, byť to v dospělosti někdy tak ani nenazýváme a byť máme se svými rodiči dobré vztahy. Ježíš je zkušeným terapeutem, který dokáže uzdravit i ta nejzávažnější zranění. V každém z nás je totiž Boží dítě, které je povoláno na cestu k životu. Tato jistota je jako červená nit, která nás bezpečně vede při hledání vlastní životní stopy, již bychom chtěli v tomto světě zanechat.

Být v souladu sám se sebou. Kniha zve dnešního uspěchaného člověka na cestu inspirovanou moudrostí starých mnichů, aby za pomoci jejich duchovní zkušenosti usedl do stínu Božích křídel a nalezl zde bezpečí a klid. Autor totiž tvrdí, že klidu nelze dosáhnout pomocí vnějších uvolňovacích technik. Klid je výsledkem duchovní cesty. Člověk, který v modlitbě a rozjímání zakusí Boží přítomnost, nalezne svůj vlastní střed a soulad sám se sebou.

Ústřední otázka benediktinských exercicií zní: Jak najdu a zakusím Boha? A také: Jak objevím své pravé já, onen jedinečný obraz, který si o mně Bůh vytvořil? A dále: Jak dosáhnu uzdravení? Mystická cesta je vždycky zároveň i cestou terapeutickou, po níž máme dospět k uzdravení a vnitřní svobodě. Máme na ní Ježíšovu Duchu dovolit, aby nás stále dokonaleji očišťoval a osvěcoval, tak abychom se skrze Krista sjednotili s Bohem a se svým nejvnitřnějším ryzím bytím. Tato benediktinská cesta je dnes pro mnohé přitažlivá, zejména proto, že dává odpovědi na mnohé otázky, které si moderní člověk klade a nabízí dnes tolik potřebné uzdravení ducha a duše.Pokora znamená odvahu přijmout pravdu o sobě. Postoj pokory počítá i s pokusem vyhýbat se nepříjemné pravdě o sobě a setrvat ve vlastních ideálních představách o sobě. Biblické příběhy, které v dalším textu nabídnu k meditaci, jsou pozváním k pohledu na sebe takové, jací opravdu jsme, včetně našich hříchů a vin. Tyto příběhy v nás ale nemají vyvolávat na prvním místě špatné svědomí. Prostě jen vyprávějí o lidech, kteří se znovu a znovu proviňují, aniž bychom je soudili. Biblické texty nás mají povzbudit, abychom se postavili pravdě o sobě, aniž bychom se ničili pocity viny.

Švýcarský terapeut C. G. Jung nazývá církevní rok terapeutickým systémem. Církevní rok se svými svátky dotýká významných otázek lidské duše a umožňuje nám kontakt s rytmem naší duše, abychom každým rokem dále rostli na vnitřní cestě zrání, uzdravování a proměny. Církevní rok začíná oslavou narození Ježíše, která se nás právě proto obzvláště dotýká: Anselm Grün nás zve k novému a hlubšímu prožívání Vánoc – svátku srdce a smyslů, svátku pro tělo i duši: v jeho meditativních textech se mu daří znovu spojovat emoce i hluboký význam, nově odhalit smysl tohoto období, znázornit jeho jádro. Od období adventu do Tří králů. „Pro mě je církevní rok už svým vnitřním rytmem něco uzdravujícího. Každý rok se těším na advent a na Vánoce. Každé období církevního roku je dobré a svaté a uzdravující období. Už od svého dětství však nejintenzivněji prožívám advent a Vánoce. Jako v žádném jiném období se právě tehdy objevuje touha po novém začátku, touha po domově a bezpečí a touha po lásce, která okouzluje a proměňuje náš život.“

Nenasytnost není ničím jiným než touhou mít stále víc. Věděli jste ale, že hojnost je především stavem mysli? Ten, kdo se domnívá, že má málo, tomu nepomůže ani vlastnictví všech paláců světa. Důležité také je, jak k vlastnictví přistupujeme, za jakých podmínek jsme ochotní získávat stále více, zda jsme přející a zda se umíme podělit s ostatními. Pozor, nejedná se ale jen o hmotné statky, někdy jsme nenasytní po lásce, pozornosti, po kariérním postupu a nakonec třeba i po informacích na internetu. Zdá se nám, že všeho je pro nás málo. Anselm Grün v této knize nejen ukazuje, jak je taková bezbřehá touha nebezpečná pro náš duchovní život, ale i jak ji léčit, a nakonec se jí zbavit.

Lidé většinou začnou být skeptičtí, rozhovoří-li se někdo o lásce, aniž by ji dal na sobě znát. Začneme-li o ní vůbec hovořit, toužíme ji zároveň zakoušet. Proto doufám, že v této knížce nebudu o lásce pouze psát, ale že ji čtenáři ze slov také alespoň trochu vycítí. (z úvodu)

V sérii knih Svátosti autor živě a přístupně popisuje a vysvětluje vznik, symboliku a smysl svátostí a zamýšlí se nad otázkou, jak můžeme svátosti slavit a jak z nich v našich konkrétních životních situacích můžeme žít a být požehnáním pro druhé. Svátost smíření představuje jednu z odpovědí Boží lásky na potřebu člověka být osvobozen. Ne každý je schopen vyrovnat se se svou vinou sám. V našem nevědomí jsou přítomny bariéry, které nám brání uvěřit v odpuštění. Svátost smíření je Boží nabídkou našeho uzdravení. Ježíš chce, aby člověk, ponížená svou vinou až k zemi, odcházel domů po přijetí svátosti smíření uzdravený, povzbuzený a osvobozený. Důležitější než rozebírání minulosti je obrácení se k odpouštějícímu Bohu. "Neboť i kdyby nám naše srdce něco vyčítalo, Bůh je větší než naše srdce a ví všechno ..."

Prožít Velikonoce. Autor nás provází sedmi dny Svatého týdne. Každý ze sedmi „kroků“ je nejprve uveden představením evangelního úryvku z liturgie daného dne a ten je pak postaven do souvislosti s jedním z Ježíšových výroků na kříži. Evangelní texty jsou pokaždé nahlíženy ve světle každodenních zkušeností a ústí do konkrétních postojů a zcela osobní modlitby.

Autor zkoumá, jak Ježíš uzdravoval posluchače prostřednictvím svých podobenství. Vychází z vlastních zkušeností, kdy mnoha lidem pomáhal překonat jejich krize. Ježíšova slova nabízejí nový pohled na život, otevírají cestu do našeho nitra, k našim vnitřním zraněním, postojům a emocím – k našemu hněvu, strachu, žárlivosti, ke ztraceným iluzím. V modlitbě nad Božím slovem můžeme nově prožít Ježíšovu přítomnost a sílu jeho uzdravující moci, stát se svobodnějšími, najít novu naději a smysl toho, co jsme prožili a prožíváme.

Ukazatele cesty k životu. Zamyšlení nad jednotlivými mariánskými svátky církevního roku, v nichž je Panna Maria podána způsobem přístupným i pro nekatolické křesťany. Kniha je společným dílem známého benediktinského mnicha Anselma Grüna a evangelické farářky Petry Reitzové. Maria je místem rozlišování duchů. Jedni pro ni horují a oddaně ji ctí. U druhých naráží téma mariánské úcty na tvrdé odmítnutí. Objevuje se strach, že bude Kristus ze svého ústředního místa prostředníka vytlačen a že druhotné prvky obrátí křesťanskou spiritualitu nesprávným směrem. U evangelických křesťanů narážejí všechny katolické výroky o Marii na předsudky a na nepochopení. Navzdory nesčetným pokusům odlišit skutečnou mariánskou úctu od přehnaných forem lidové zbožnosti nenalezla většina evangelických věřících k Marii cestu. I silně ekumenicky angažovaní věřící pokládají toto téma za dělicí hranu mezi vyznáními.

Podtitul: Jak se vyhnout vyčerpání Občasný pocit naprostého vyčerpání, vyprahlosti a vnitřní prázdnoty se může stát pod tíhou všedního dne trvalým stavem. Vyčerpaný člověk je nespokojený, ztrácí svou tvořivost, přestává vnímat sám sebe. Prameny vnitřní síly jsou ale přítomny v životě každého člověka. Anselm Grün nám ukazuje ve své knize cestu, jak můžeme tyto vnitřní prameny nalézt a nechat je vytrysknout ve svém nitru.

Kniha benediktinského mnicha Anselma Grüna nazvaná „Čemu věřím“se věnuje otázce víry z pohledu duchovního vůdce, psychologa, znalce Písma i prostého věřícího. V šesti kapitolách přibližuje různé pohledy na víru ve vztahu k osobnímu rozměru člověka. Interpretuje ji jako projev důvěry, jako přeznačení a přesažení i na základě evangelia. Víra nevylučuje rozum a připouští diskusi i pochybnosti. Především však je to cesta ke svobodě a důstojnosti Božích dětí.

Autor vychází především z tradice pouštních otců. Z ní vyvozuje, že jediným správným východiskem k vyrovnanému vztahu k Bohu i lidem je především smíření se sebou samým, se svými slabostmi a stinnými stránkami a hluboká důvěra v Boží shovívavost a milosrdenství. Úspěšný titul vychází již ve třetím vydání.

K lásce se nemusíme nutit, ona vyrůstá z víry. Jen musíme své chování uvést v soulad s naším způsobem vidění. Jinak jsme v sobě rozpolceni. Nemusíme však v sobě konstruovat nějaké city lásky. Objevíme-li v druhém touhu po dobru, pak i v nás nabudou vrchu pozitivnější city. Láska k tomu druhému pak spočívá v tom, že při jednání s druhým bereme jeho touhu po dobru vážně, že v něm to dobré stále více podněcujeme, že přispějeme k tomu, aby v něm to dobré stále více přemáhalo všechno chorobné a nemocné, zlé a temné, tak aby se nakonec celý člověk stal dobrým. Milovat znamená dělat druhého dobrým, proměňovat jej v člověka lepšího a dokonalejšího.

Ora et labora, to není jen kvantitativní označení benediktinského života, jenž právě vedle modlitby zahrnuje i nejrůznější práci. Je to spíše duchovní program, cesta, jak se setkat s Bohem uprostřed vlastního života a dovolit mu vejít do své každodennosti. Životní pravidlo "modli se a pracuj" je pomocí k duchovnímu zvládnutí všednosti a k rozpoznání, že právě ona je místem, kde ode mne Bůh nejvíce očekává a kde se rozhoduje, zda chci sebe a svůj život zachránit nebo mu jej odevzdat a darovat zpět. Práce, všednost není místem od Boha vzdáleným, ale duchovním, kde se můžeme zacvičovat do lásky, trpělivosti, nesobeckosti, úcty, poslušnosti, a otevřenosti vůči Bohu a lidem. Zkušenost s Bohem není vyhrazena těm, kdo se zcela stáhli ze světa, ale je možná každému, i uprostřed vřavy všedního dne. Opravdu křesťanská meditace, na rozdíl od módních "východních" praktik, neznamená odchod ze světa a jeho problémů, ale patří právě do naší každodennosti, v níž se křesťan setkává s Bohem. Cestu k tomu, aby modlitba a meditace přetvářely náš život a abychom se ve všem nacházeli a oslavovali Boha, ukazují na základě Benediktinské tradice autoři této knížky.

Anselm Grün opět čerpá ze studnice Božího slova a moudrosti pouštních otců, aby nám poskytl vzácnou pomůcku pro každodenní zápas o čistotu srdce, o „smýšlení Kristovo“ (srov. Flp 2,5). „Každý z nás si v sobě neseme vždycky oba póly: strach i důvěru, lásku i agresi, kázeň i nekázeň, zbožnost i bezbožnost, svatost i světské smýšlení. Postavíme-li proti svým negativním myšlenkám slovo Písma, povede nás k setkání s důvěrou, láskou, silou a tím svatým, co je v nás, i když se právě mocně hlásí o slovo to nesvaté.“

Nová kniha Anselma Grüna se věnuje výkladu křesťanského vyznání víry. Objasňuje slova, která stojí v základu křesťanského pohledu na svět. Díky srozumitelnému jazyku vede věřící i nevěřící k poznání toho, jaké věroučné, existenciální i terapeutické významy se skrývají za 1700 let starými formulacemi vyznání. Grün rozebírá každé slovo či verš kréda a velmi jasně a srozumitelně, přitom ale bez větších zjednodušování, vykládá historické souvislosti vzniku daného verše a jeho křesťanský teologický význam. Přidává ale vždy i určitý obraz, který daný verš obsahuje a jenž pak používá v terapeutickém smyslu. Pomocí slov vyznání vede čtenáře k ústředním tajemstvím křesťanské víry, která vztahuje ke zkušenosti člověka jako takového, a nechává ho, aby se tímto tajemstvím nechal oslovit. Vyznání pro něj není jen výpověď o Bohu, ale též výpověď o člověku obecně a jedinci zvlášť.

Autori (Linda Jarosh je sestra o. Anselma) v knihe píšu: "My sme vybrali 14 archetypov a spojili ich s postavami biblických žien. Štrnásť obrazov, ktoré sa vám predstavia v knihe by mali ženám pomôcť odhaliť ich vlastnú podstatu a čerpať z vnútorného bohatstva ich ženskosti. A nie len to. Obrazy by ich mali viesť, ukázať im ako hojiť rany na duši, ktoré im uštedrili falošné obrazy žien a viesť ich cestou k plnosti a uzdraveniu.

Když se člověku hatí životní plány. Příčiny životních karambolů v manželství, zaměstnání, z důvodů závislostí, i krachy na duchovní cestě... Kniha, kterou A. Grün napsal spolu s Ramonou Robbenovou přitom nezůstává jen u pojmenování příčin a důsledků krize, ale nabízí šanci a východisko.

Čím žiji a co se mě dotýká. Známý autor duchovních knih Anselm Grün není jen benediktinský mnich, ale také manažer, učitel, duchovní průvodce, rádce mnoha lidí. Jeho vlastní biografie zachycuje životní témata, která mu zvláště leží na srdci: které události z dětství a mládí na něj měly vliv, kdo na něj působil během studií, jaký význam pro něj má víra, mnišství, církevní příslušnost, i to, jak se vyrovnává s úspěchem svých knih a působení. Kniha tak není jen autobiografií známé osobnosti, ale další Grünovou duchovní knihou, která může formou zamyšlení nad vlastním životem pomoci mnoha dalších lidem najít svou vlastní cestu.

Podtitul: Moje tajemství - moje síla Oba autoři - Anselm Grün (nar. 1945, známý benediktinský mnich, ekonom kláštera, dr. theologie a psycholog), Wunibald Müller (nar. 1950, psychoterapeut, teolog a psycholog, vedoucí rekolekčního domu v opatství Münsterschwarzach v Německu, je ženatý a má dvě děti) - chtějí v této knize sledovat tajemství duše, jak se s ním setkáváme v Bibli, v duchovní tradici, v poezii, v hlubinné psychologii, v psychoterapeutické práci a v konkrétních zkušenostech našeho života. Nechť náš rozhovor vede všechny čtenáře k vnitřnímu dialogu s námi a otevře jim oči pro tajemství jejich duše a života a pro tajemství Boha, který sídlí v hlubině našeho nitra. Ať je to povzbudí, aby své duši věřili a přenechali se jejímu vedení, aby tak síla a dynamika, které z ní vycházejí, učinily jejich život plodným.

Podtitul: Spirituální impulzy Deprese, smutek, zádumčivost jsou průvodními znaky životního stylu moderního zaměstnaného a uspěchaného člověka. V tunelu práce a rychlého odpočinku jako by aktivní člověk nedovedl nalézt potřebné světlo a útěchu, kterých je mu tolik zapotřebí. Příznaky deprese jsou autorovi znameními, která je třeba umět dešifrovat a správně číst. Kniha uvádí do spirituálních úskalí duševních stavů, které mohou vést k depresi, jakési „temné noci duše“. Nenabízí snadné návody, ale hluboké zamyšlení a analýzu, které mohou být východiskem k překonání krátkodobých depresivních period nebo i závažné nemoci. Anselm Grün je jedním z nejúspěšnějších spirituálních autorů dneška. Jako benediktinský mnich žije a pracuje v německém opatství Münsterschwarzach, kde píše a vydává knihy, vede poradenskou službu a je ekonomem kláštera. Jeho knihy dosáhly ve světě už milionových nákladů.

V sérii knih Svátosti autor živě a přístupně popisuje a vysvětluje vznik, symboliku a smysl svátostí a zamýšlí se nad otázkou, jak můžeme svátosti slavit a jak z nich v našich konkrétních životních situacích můžeme žít a být požehnáním pro druhé. V pojednání o svátosti křtu čtenáři najdou všechny podstatné informace křestní liturgii a symbolech spojených s touto svátostí. Otec Anselm Grün se zamýšlí nad otázkami, jako: Co křest původně znamenal, jak ho můžeme chápat v dnešní době? Jak prožívat hloubku jeho obsahu? Jak můžeme ve svém každodenním životě čerpat ze svého křtu? Svátost křtu byla pro křesťany zlomem v jejich dosavadním životě. Představovala pro ně alternativu k způsobu života, který nabízela pozdní antika. Pokřtění přijali nabídku, aby v Kristu objevili svou novou identitu. Po naplnění svého života osvobozeni od očekávání a nároků tohoto světa touží lidé i dnes. Co se týká křtu dětí: Z dítěte má být smyto vše, co by mohlo zastínit jeho pravé já. Nepatří rodičům, ale Bohu. A půjde svou vlastní cestou, kterou mu z lásky připravil Bůh. Kniha je určena rodičům a kmotrům křtěných dětí, ale i dospělým katechumenům. Uvítají ji však všichni, kdo chtějí hlouběji poznat tuto základní křesťanskou svátost.

sérii knih Svátosti autor živě a přístupně popisuje a vysvětluje vznik, symboliku a smysl svátostí a zamýšlí se nad otázkou, jak můžeme svátosti slavit a jak z nich v našich konkrétních životních situacích můžeme žít a být požehnáním pro druhé. Svátost biřmování je nejvíc ze všech svátostí spojena s nedorozuměním a nezájmem. Ve své podstatě je tak jako křest iniciační svátostí. To, co je při křtu započato, biřmování dovršuje. Je uvedením do křesťanské dospělosti. Ve svátosti biřmování přijímáme Božího Ducha. Duch Svatý je duchem Ježíše Krista – je darem lásky, klidu, radosti, odpuštění. Je zdrojem nové milosti, která rozvíjí vztahy, zastává se, povzbuzuje, dodává odvahu, uzdravuje, osvobozuje, posiluje a narovnává. A to vše proto, abychom poznali ten jedinečný obraz Boha, který se chce právě v nás realizovat své poslání, ke kterému jsme povoláni právě my a nikdo jiný. Kniha je určena rodičům a kmotrům biřmovanců, ale i všem těm, kdo se na přijetí svátosti biřmování připravují.

Leo Fijen a Anselm Grün, televizní moderátor a známý benediktin jsou dnes přátelé. Nějakou dobu si dopisovali o zcela osobních zkušenostech: o loučení a umírání, o zármutku, bolesti, osamělosti, ale i o rodinných poutech, o hledání smyslu života a všeho, co vede k jeho plnosti. Kniha nabízí posilu v našich zkouškách, ale také nás zve k tomu, abychom se vážně zabývali otázkou, co zde jednou zůstane po nás. Jde o četbu oslovující, hutnou, místy až dojemnou. Dopisy nebyly původně psány s úmyslem zveřejnění, takže z nich dýchá veliká autentičnost a upřímnost. Leo Fijen je autor dokumentárního cyklu o evropských klášterech, který vysílá TV Noe.

Krátké meditace o lásce. Láska je božská kvalita. Vnáší kouzlo do našeho života. Je v jednom každém z nás a obklopuje nás v okolní přírodě, zahaluje nás milující přítomností Boží a objímá nás v milujících lidech. Přeji vám, abyste věděli, že jste milováni, abyste se těšili z lásky, jíž vás milují druzí. A věřím, že na základě svých zkušeností o lásce, svých zklamání v lásce a své radosti, kterou ve vás vyvolala, poznáte - byť třeba tápavě - tajemství lásky, která není křehká, ale na niž byste se mohli navždy spolehnout, tajemství lásky, která nikdy nevysychá, protože je napájena z pramene Boží lásky, jež ve vás proudí. Cítíte-li v sobě takovou lásku, pak si buďte jisti tím, že jste v Bohu, že jste zasvěceni do největšího tajemství Boha - do tajemství jeho lásky.

Je to jeden z textů populárního autora spirituální literatury, který čerpá přímo z jungovské psychologie a po svém představuje cestu aktivní imaginace. Pochopení vnitřních obrazů, které nosíme v duši, vede k tomu, že jsme lépe zakotveni ve svém „já“ a dokážeme odolávat chaosu obrazů, které se na nás tlačí zvenčí. Podle C. G. Junga a psychologie „flow“ dokážou obrazy rozhýbat naši duši tak, že po čase vyvstane jedinečný obraz našeho „já“. Mnohé z obrazů ovšem také brání životu a jsou pro nás ohrožující. Je třeba pěstovat obraznost takovým způsobem, aby obrazy projevily svou uzdravující sílu tak, abychom je zapojily do svého života jako jeho integrální součást. Anselm Grün – jako benediktinský mnich žije a pracuje v německém opatství Münsterschwarzach, kde píše a vydává knihy, vede poradenskou službu a je ekonomem kláštera. Jeho knihy dosáhly ve světě už milionových nákladů.

Dva drobné texty inspirované tradicí starého mnišství a zároveň moderní psychologií.

Setkání, které modlitbu provází, je osvobozující a vede vždy také k hlubšímu setkání s lidmi. Jen ze setkání s Bohem se podaří opravdový život. Čtyři stupně a čtyři místa modlitby, o kterých se pojednává v této knize, nemohou a nechtějí dokonale popsat tajemství modlitby. Chtějí nás povzbudit, abychom kráčeli cestou modlitby, neboť je to cesta k stále hlubšímu a láskyplnějšímu setkání s Bohem.

Střední věk jako duchovní úkol. Při krizi středního věku jde zpravidla o hlubší existenciální krizi, v níž si jedinec klade otázku po smyslu celého života. Otázka po smyslu čehosi je již sama o sobě záležitostí náboženskou. Střední věk znamená krizi smyslu života, a proto i krizi náboženskou, ta však v sobě zároveň skrývá šanci nalézt nový smysl svého bytí.Tato krizová fáze je rozhodujícím úsekem na cestě naší víry, bodem, v němž se rozhoduje, zda Boha potřebujeme, abychom svůj život obohatili a byli schopni seberealizace, nebo jsme-li připraveni ve víře odevzdat Bohu sebe i svůj život.Tato kniha chce povzbudit ke znovuobjevení náboženské cesty jako cesty uzdravení, jako léčebného prostředku na rány, které nám uštědřil život a které se právě při krizi středního věku tak bolestně otvírají.

Sedmero skutků milosrdenství se v církevní tradici ustálilo na základě Ježíšovy řeči o posledním soudu; ve středověku bylo ke skutkům tělesného milosrdenství připojeno ještě dalších sedm skutků milosrdenství duchovního. Měli bychom Bibli rozjímat a studovat především z hlediska milosrdenství, pochopíme tak samu podstatu Ježíšova poselství. Víme-li, že Bůh je milosrdný, pak se i my budeme snažit jednat milosrdně s chudými a s těmi, kteří se ocitli na okraji společnosti. Stejně jako Ježíš půjdeme za nemocnými, kteří potřebují lékaře; za hříšníky, které společnost odsuzuje jako hříšníky a ztracené případy. A přestaneme odsuzovat ty, kteří nezachovávají církevní či společenské normy. Ať nás tedy tato knížka novým způsobem uvede do tajemství milosrdenství, aby se náš svět začal milosrdenstvím proměňovat a stal se místem lidštějším, přátelštějším a milosrdnějším. (z autorovy předmluvy)

Anselm Grün se stal mnohým z nás ukazatelem na cestě vedoucí životem současného člověka k duši. Mistrně nás doprovází při hledání výstižných odpovědí na osobní otázky. Tuto knížku věnuje velkému tématu umění žít: pozornosti. Pratické podněty pro život zasazuje do tradice slavných básníků a myslitelů. Text doprovázejí snímky Michy Pawlitzkého.

Známý autor děl z oblasti psychologie a spirituality líčí ve své knize život a duchovní odkaz sv. Benedikta, zakladatele západního mnišství. Anselm Grün (*1945) ukazuje, jak podnětné a aktuální náhledy na duchovní zrání, život s druhými, práci či vztah k přírodě a okolí v sobě Benediktova řehole obsahuje. Autor, který je nejen dnes již věhlasným učitelem hlubinně založené spirituality, ale zároveň ekonomem benediktinského klášterního společenství, jehož je členem, tak Benediktovu osobnost chápe jako ztělesnění jednoty duchovní a činné stránky člověka, tedy oné celistvosti, již podle Grüna dnešní člověk potřebuje víc než kdy jindy.

Ateismus jako druh náboženské zkušenosti. Benediktinský mnich Anselm Grün a český filozof náboženství Tomáš Halík, kteří patří k nejčtenějším autorům současné spirituální literatury v Evropě, napsali společnou knihu. V ní se z různých úhlů, daných též rozdílným typem životního příběhu a prostředí, v němž vyrůstali, zamýšlejí nad možným přínosem ateismu pro prohloubení křesťanské víry. Rozlišují různé druhy náboženskosti a různé druhy nevíry. Zaměřují se především na „ateismus bolesti“, jemuž konfrontace s tragikou a složitostí dnešního světa nedovoluje nekriticky přijmout tradiční pojetí Boha jako všemocného režiséra světa, ale také na „apateismus“ – dnes rozšířenou lhostejnost nejen vůči náboženství, nýbrž i vůči otázkám, které vznáší víra. Shodují se v názoru, že živá víra v krizích zraje a je schopna „obejmout“ a integrovat i onu zkušenost, z níž vyrůstal kritický ateismus. Paralelní odpovědi obou autorů na zásadní spirituální otázky dnešního světa a jejich společný rozhovor rámují dvě meditace – nejprve úvaha Tomáše Halíka nad výrokem Fridricha Nietzscheho „Bůh je mrtev“ a na konci reflexe Anselma Grüna nad kázáním apoštola Pavla o neznámém bohu na athénském Areopagu. Kniha vychází paralelně v češtině a němčině a připravují se překlady do dalších jazyků. Knihu doplňuje úvod a komentáře Winfrieda Nonhoffa, který také též moderuje závěrečný rozhovor obou autorů.

O svém posledním dnu nemedituji proto, že bych se bál umírání, nýbrž proto, že si znovu a znovu kladu otázky o životě.

Cesta k nové chuti do života / V tištěné podobě již delší čas vyprodaná kniha z pera u nás velmi oblíbeného a čteného autora, tentokrát o strachu ve všech možných podobách: o strachu z nového, o tom, který ochromuje, o strachu ze zesměšnění, z neznámého v nás, ze zranění, z osamění, o strachu o naše vztahy, o sebe, o to, že ztratíme pevnou půdu pod nohama, o strachu z Boha, že nejsme dost dobří, z budoucnosti, z Ježíšovy smrti a vzkříšení… A co nám známý benediktinský mnich radí? Nechá se inspirovat a fascinovat Ježíšovým postojem ke strachu. A nad vším zní biblické „Neboj se!“.

Nový zákon, myšlenky řeckých filosofů a tradice prvotního křesťanství jsou inspirací k zamyšlení nad skutečnou podstatou lidské svobody.

Čas jako omezená doba života nám připomíná, že náš život je konečný a krátký. Každý den bychom měli chápat jako možný poslední a uvědomovat si, že smrt dává našemu životu hodnotu. Vědomí vlastní smrti nás vybízí prožít každý den naplno a s vděčností. Svatý Benedikt nabádal své mnichy, aby si denně připomínali smrt, což má vést k tomu, abychom se jí nebáli. Tato myšlenka nás motivuje žít vědomě a vděčně. Jak zacházíme se svým časem, ovlivňuje naši spokojenost a pracovní výkon. Efektivní řízení času zahrnuje nejen disciplínu, ale i zaměření na skutečné hodnoty a hledání rovnováhy v životě. Autoři, odborník na podnikový management a benediktinský mnich, nabízejí podněty pro uspořádání vlastního času a zkoumají moderní „past urychlování“. Benediktinské „Ora et labora“ platí nejen pro řeholníky, ale i pro běžné lidi, kteří hledají umění přestávky a správný management sebe sama, uznávající osobní meze. Oba autoři mají bohaté zkušenosti a znalosti v oblastech psychologie, spirituality a řízení, přičemž čerpají z tradice západního mnišství a hlubinné psychologie.

Člověk v posledních okamžicích života většinou neříká banality, natož Boží Syn! Právem křesťané po staletí rozjímají o posledních Ježíšových slovech na kříži, vždyť se nás hluboce dotýkají. Vlévají nám naději, že díky Ježíšovu sebedarování je možné dojít odpuštění a spásy, že se nám otevřela cesta do Boží blízkosti, a to i tváří tvář rozkladné síle hříchu a smrti. Anselm Grün nám zde nabízí vynikající pomůcku k postní duchovní obnově. Můžeme z ní čerpat po celou dobu postní, ale i jen pro víkendovou rekolekci, lze ji použít soukromě i ve společenství.

Na stránkách této knížky se setkáváme se zkušeností starých mnichů z 3.-6. století. Jejich poselství vnáší světlo do dnešního, často tak nejasného, pohledu na mlčení. Dnešní pohled vzniká totiž často pouze z touhy, kdežto pohled těchto mnichů je podepřen zkušeností s mlčením. Jejich myšlenky nás pak vedou k poznání, že mlčení je duchovní úkol, který vyžaduje nasazení celého člověka.

Podtitul: Překročit svůj vlastní stín. V dějinách spirituality existují mezi jiným dva proudy: jednak spiritualita shora, jednak zdola. Spiritualita zdola je toho názoru, že Bůh k nám nemluví jen v Bibli a prostřednictvím církve, nýbrž i prostřednictvím nás samých, prostřednictvím našich myšlenek, citů, našeho těla, našich snů a dokonce i prostřednictvím našich ran a našich domnělých slabostí. Spiritualita zdola byla praktikována především v mnišství. Dávní mniši vytyčili okruh vlastních náruživostí a začali se sebepoznáním, aby byli schopni poznat pravého Boha a setkat se s ním. Evagrius Ponticus formuluje tuto spiritualitu zdola klasickou větou: „Chceš poznat Boha? Poznej nejdříve sám sebe“. Výstup k Bohu vede sestupem do vlastní reality, včetně hlubin nevědomí. Spiritualita zdola nevidí cestu k Bohu jako jednosměrnou ulici, na níž se stále více k němu blížíme. Cesta k Bohu vede spíše oklikami a bludnými stezkami, různými „krachy“ a zklamáními nad sebou. Vůči Bohu mne neotvírá ani tak má vlastní ctnost jako spíše moje slabost, moje nemohoucnost, ba dokonce i můj hřích.

Kdy budeme konečně spokojení se svým životem? Co opravdu potřebujeme ke štěstí a co nám stále chybí? Co nám vlastně brání žít naplněný život? Anselm Grün se nad těmito otázkami zamýšlí a nabízí odpovědi. Mnohdy totiž stačí podívat se na věci z jiné perspektivy, aby se člověk se svým životem ztotožnil. Radí, jak začít žít harmoničtější a radostnější život, těšit se ze vztahů, z toho, že jsme na světě. Ukazuje, jak být se sebou spokojení a zároveň být přínosem pro svoje bližní, jak objevit vnitřní klid, zkrátka jak nepromarnit svůj život zbytečnostmi. Důležitou roli při tom hraje vděčnost: Kdo je vděčný za dnešní den, ten dokáže nalézt štěstí i v maličkostech, ať je doba jakkoli nepříznivá. (Z přebalu knihy)

„V dějinách křesťanství můžeme vysledovat vždy dva proudy; jeden by rád dospěl k Bohu tím, že se zříká sexuality a pěstuje askezi a zdrženlivost; druhý, který zakouší Boha prostřednictvím sexuality a erotu. Obě cesty zřejmě odpovídají lidské zkušenosti.“