Pavel Bělíček Knihy

Kobaltovy verše jsou v této sbírce neseny především v duchu tragické události jeho osobního života. Motiv definitivního odchodu jeho milované ženy se stal průvodním znakem tohoto souboru a lze ho zde rozpoznat od úvodních sekvencí. I přes tuto základní obsahovou linku se však Kobaltovy básně v některých částech opět dostávají do jeho typických poloh, v niž uplatňuje smysl pro parafráze, černý humor, parodie. Tak je tomu třeba v oddílu "Český očistec", který lze chápat jako "sestup do hlubin" moderní české poezie, jejíž dějiny tu autor interpretuje svým charakteristickým, sarkastickým tónem. Sbírka veršů českého lingvisty, literárního historika a kritika obsahuje básnické texty, které tentokrát většinou vznikly jako důsledek tragického životního prožitku.

Oproti autorovu černému humoru a parafrázím Kobaltův tón v této sbírce poněkud zvážněl a zneklidněl. Tyto pocity jsou více než zřetelné v úvodním oddílu, nazvaném Civilizační stesky a psaném v období 1981-1989. Autor tento časový úsek charakterizuje jako léta ekologického katastrofismu a baladického prolet-artu. Kobalt se nekompromisně vyrovnává zvláště s termínem prolet-art, neboť v něm spatřuje především otupující a ubíjející každodenní stereotyp, který lze pozorovat třeba u stroje v záběhlické brusírně, v lidech odjíždějících na směnu továrním autobusem i v beznadějné perspektivě, kdy dalším dnům vlaje vstříc pouze vlnobití chmur. Podobně pak vyznívá i závěrečná titulní skladba, která je generační úvahou nad dobou, kterou lze charakterizovat jako roky zapomnění. v nichž za sebou jednotvárně, mnohdy s jakoby nekonečnou pomalostí, odplýval mihotavý šrumec dnů / odbarvených a vyvařených / v prádelním hrnci fabriky.

Číselné označení obálkového názvu je chybně, správně má být: Encyklopedie soustavné literární vědy III

V humoristicky laděné próze, kterou autor vydal pod pseudonymem Josef Vodvaz, vytváří jakýsi pokus o paralelní dějiny Valašska, v němž vedle osobitého humoru a ironie využívá především nářečních prvků. Próza bývá někdy označována jako „tolkienovská“, mj. také vzhledem k tomu, že vedle motivu putování se na scéně často objevují nadpřirozené postavy, známé z legend či právě z žánru fantasy (elfové, obři atd.). V této hravé próze autor používá prvky typické pro žánr legendy, které doplňuje občasnými vulgarismy, ale také zařazuje cizí a odborné výrazy, narážky „ekologického“ charakteru, dále potom převažuje dialogičnost na úkor příběhu atd. Na scénu je např. uvedena postava Josefa Vodvaze, objevují se slova a historky, které záměrně možnou vážnost parodují a poměrně tak ztěžují jasnější žánrové zařazení této prózy.

První díl historické poetiky, která sleduje obecný vývin forem ústní slovesnosti od nejprimitivnějších kmenů k počátkům civilizovaného státu. Ukazuje, že lidový folklór se vyvíjel v několika etnických tradicích, o odpovídajících několika směrů prehistorických kultur a typů světových náboženství. Nástin diachronické evoluce ústní slovesnosti v evolučním průřezu se tak snoubí s hlediskem typologické klasifikace zemědělských, pasteveckých a rybářských kultur. Studie podává klasifikaci žánrových forem pohádky a jejich pozdějších vývojových transformací.

První díl Dějin literární estetiky systematicky zpracovává vývoj literární vědy a kritiky v evropských zemích. Studie sleduje vývojové tendence literárních slohů a směrů v souvislosti s estetickým světonázorem a metodologií některých humanitních věd, definuje slohové pojmy, nezabývá se příliš předními osobnostmi směrů, poskytuje spíše zobecňující pohled. Literární estetika od antiky po romantismus (sentimentalismus a sensualismus) včetně teoretických mezí a proměn estetického názoru v kontextu dějinného vývoje.

Třetí svazek českých literárních dějin představuje svébytný výklad - od vystoupení májovců po poetismus - ve velmi podrobném členění jednotlivých fází vývoje. Výklad českých literárních dějin (1861-1923) vychází z kulturní celistvosti, interpretované na pozadí společenských a kulturních souvislostí, žánrového a směrového členění, které je doplněno tabulkami, grafy, rejstříky a bibliografií.

Druhý svazek Encyklopedie soustavné literární vědy věnovaný problematice sociologie literatury. Monografie se zabývá sociální stránkou literárního procesu, dobovými praktikami literární tvorby, literárním životem. Sociologie literatury vychází z poznání, že literární teorie je společenská věda a literární tvorba je součástí společnosti jako celku. Literární sociologie přistupuje k literární tvorbě od jejích základů, jejích materálních kořenů, opírá se o etnologismus, podává soustavnou vědeckou diagnostiku psychóz folklóru, slovesnosti i literatury. Výklad představuje sociologickou typologii estetických pojmů, genezi směrů a jejich žánrových stromů v průběhu literární historie, včetně začarovaného kruhu případných nedorozumění, jejich interpretací, poukazující na konkrétní estetiky a díla, podléhající dobovým ideologickým psychózám. - Periodizace a směrová dynamika římské a středověké literatury. Věcný a jmenný rejstřík, bibliografie. Grafy a tabulky v textu. Předcházející a navazující svazky: I. Literární teorie III. Literární historie IV. Literární poetika