Proglas je veršovaný předzpěv vzniklý v 9. století k překladu evangelií do staroslověnštiny, jehož autorem je pravděpodobně Konstantin Filozof. Jde pravděpodobně o první literární památku sepsanou ve staroslověnštině. Je psán dvanáctislabičným veršem a obsahuje 110 veršů (111. verš je Amen). V předmluvě je chválen slovanský překlad a zdůrazňuje se právo člověka na bohoslužby v mateřském jazyce.
Výber kresbovej tvorby Vincenta Hložníka doplnený poéziou Viliama Turčányho predstavuje v tejto pohnutej dobe toľko vyhľadávaný emočný ventil, pričom nás zároveň núti zamýšľať sa nad sebou samými, nad naším vlastným poslaním...
Velkolepá románová freska o stalingradské bitvě Za Volhou není země, kterou napsal Vasilij Grossman několik let po ukončení 2. světové války, si získala v sovětské válečné literatuře své pevné místo. Její bezprostřednost, humanistický patos, ale i autorovo poctivé úsilí proniknout do složitých zákonitostí, příčin, zdrojů individuálního i kolektivního jednání, jež vytváří dějiny a rozhoduje o osudech jednotlivců a národů, budou vždy znovu a znovu upoutávat pozornost čtenářů. Román Za Volhou není země zůstal torzem rozsáhlé epopeje. Nenajdeme zde vpravdě šolochovovské nebo tolstojovské psychologické vedení postav a spletitou propojenost historických událostí s jejich individuálními osudy v bohatě rozvětvených dějových liniích. Síla Grossmanovy knihy tkví jinde – především v opravdovosti a autentické pravdivosti, s níž autor vydává své hořké svědectví. Spočívá ve spisovatelově umění mozaikovitě, kamínek ke kamínku, skládat líčení válečných událostí, drobné postřehy, filozofická zamyšlení, desítky živě vykreslených postav a postaviček sovětských vojáků, jejich rodin v zázemí i ohroženém Stalingradu do monumentálního celku, do sugestivního obrazu jedné z největších bitev druhé světové války – bitvy u Stalingradu. (předsádka)
Povesti a báje Štefana Žáryho dokazujú, že aj staré básnické formy môžu zasvietiť novým svetlom, ak ich vyspelý a citlivý básnik prispôsobí svojim myšlienkam.
Veršovaný príbeh o ligotavom zámočku, ktorý sa z diaľky ligoce a láka všetky zvieratká z lesa.
Kocúrkovania boli neobyčajne múdri a boli radcami všetkých cisárov a kráľov, kniežat a vojvodcov sveta. Ale ich ženám sa nepáčilo, že sú doma na všetko samé a mesto chátra. A tak sa rozhodli, že múdrosť zavesia na klinec. 66-020-74
This gem of Slovak naturalism was written in 1940. The story takes the reader to a mountain village. The protagonist narrates the vicissitudes, suffering, and success he experiences as he pursues a love affair, resulting in the triumph of pure love.
Sbírka pohádkových a fantastických povídek s klasickými motivy čínských vyprávění a nadpřirozených bytostí.
Moderní pohádka o putování holčičky Žofky pohádkovou říší a jejím hledání ztracené víly
Báseň je zo školského prostredia. O tom ako sa školákovi Jankovi spraví v zošite machuľa...
Kočka Modroočka je nafoukaná dáma, bydlí v honosném domě a slouží jí oddaný kocour Vasil. Oba jsou velkými snoby a zvou si na návštěvu zvířátka ze statku, aby se pochlubili, jak si žijí. Jednou přijdou ke dveřím domu prosit koččini synovci, koťata Uhlík a Zrzek. Sami mají rozbitý domeka nemohou sehnat nic k jídlu. Jejich teta Modroočka je vyžene. Vše se však změní ve chvíli, kdy kočce její dům vyhoří a nikdo z jejich bývalých přátel jí neposkytne pomoc. Jedině koťátka pustí tetu do svého příbytku a ta je nucena změnit svoje životní hodnoty. Příběh z originálu přebásnil František Hrubín, text je upraven jako divadelní hra s postavami a popisem scén. Ke knížce byly k vystřihnutí také loutky z papíru s hlavními postavičkami příběhu.
Kraj kolem Malé Fatry se nám otevírá v zachycených vyprávěních starých horalů a horalek o zdejším způsobu života v době jejich mládí, o místních zvycích a pověstech.
Jeden z najkrajších výtvorov ľudovej duše Orientu, ktorú tvorilo a v ktorej nachádzalo potechu po dlhé stáročia niekoľko východných národov a v ktorej sa kochá už niekoľko generácií západu.
Šestnáct českých překladů
Havran je klasická narativní báseň amerického autora Edgara Allana Poea. Báseň, poprvé publikovaná v lednu 1845, je často vyzdvihována pro svou muzikálnost, stylizovaný jazyk a nadpřirozenou atmosféru. Vypráví o tajemném návštěvě mluvícího havrana u zarmouceného milence, sledujícího jeho pomalý pád do šílenství. Milenec, často identifikovaný jako student, truchlí nad ztrátou své lásky, Lenore. Sedící na bustě Pallas, havran zdá se, že dále podněcuje jeho úzkost neustálým opakováním slova "nikdy více". Báseň využívá řadu lidových, mytologických, náboženských a klasických odkazů. Poe tvrdil, že báseň napsal velmi logicky a metodicky, s cílem vytvořit dílo, které by oslovilo jak kritiky, tak širokou veřejnost, jak vysvětlil ve svém následném eseji z roku 1846, "Filozofie kompozice". Báseň byla částečně inspirována mluvícím havranem v románu Barnaby Rudge: Příběh nepokojů osmdesátých let od Dickense.
Baladicky pochmurný román s kriminální zápletkou vyvolal ve své době značný rozruch, stal se okamžitě světovým bestsellerem a dočkal se několika filmových zpracování. Via Mala, známá švýcarská silnice, vedoucí přes divoký průsmyk z údolí horního Rýna do vysokých Alp, symbolizuje v autorově podání cestu zla, kterou se daly Martha Lauretzová a její děti, když násilně sprovodily ze světa svého manžela a otce Jonase Lauretze, ďábla v lidské podobě - hrubiána, pijana, zvrhlíka, děvkaře a tyrana celé rodiny, která ho musela otrocky poslouchat a uspokojovat jeho nízké choutky. Jonas Lauretz beze stopy zmizí a úřední vyšetřování a pátrání po něm je bezvýsledné. Zdálo by se, že se Lauretzova rodina konečně osvobolila, ale není tomu tak ... Případ se po čase dostává na stůl mladého amabiciózního vyšetřujícího soudce Andrease von Richenau, který se osudovou shodou okolností oženil s mladší Lauretzovou dcerou Sylvií. Po důkladném prostudování protokolů a na základě vlastního pátrání dospívá k nezvratnému přesvědčení, že má před sebou zločin vraždy, a je pro něho snadné uhádnout viníky. Prožívá těžký vnitřní boj mezi svědomím a osobními i rodinnými zájmy, ale nakonec s ohledem na čest své ženy a vlastní kariéru dociluje šikovným administrativním tahem toho, že je spis založen ad acta. Tak se i on vydává cestou zla, která nikdy nezmizí ze srdcí a myslí osob zúčastněných na případu ...
