Monika Le Fay Knihy

Vzpomínky autorky, významných osobností a přátel na Anastáze Opaska připomínají jeho život a dílo. Vyprávění, výpovědi a rozhovory zaznamenané autorkou v době od léta 1993 do jara 1997 jsou s citacemi Anastáze Opaska (tištěné kurzivou) a byly určené pro tuto knihu. Rozhovory volně navazují na memoáry Anastáze Opaska Dvanáct zastavení a jsou doplněny jeho básněmi, fotografiemi a vyprávěním mnoha osobností a přátel. Kniha končí vzpomínkou Moniky Elšíkové na poslední společnou cestu do Rohru a několika příspěvky, které byly napsány v souvislosti s úmrtím Anastáze Opaska v srpnu 1999 v Rohru. Knihu doplňuje bibliografie a rejstřík

Ne, černoušek Bubu není bubák, který se vloudil do Vánočního příběhu. Je to kluk, který zůstal sám, ačkoliv jeho otec je černošský král a matka baletka, nejkrásnější ze všech, právě cestuje po světě s cirkusem. Vánoční příběh je trochu jako moderní pohádka – podobenství s dobrým koncem. Kromě dětí, psů, koček a hada v něm vystupují právník Karel a vychovatelka z dětského domova Dora, kteří jako Bubu také něco hledají a díky kouzlu štědrovečerní noci se jejich cesty nakonec protnou. Původní vydání příběhu o chlapci Bubu z roku 1999 získalo Cena ministra kultury – Nejkrásnější kniha pro děti a mládež a Cenu učitelů a bylo zařazeno do čítanek jako doporučená četba. Na jeho motivy vznikl televizní film Vánoční příběh, který autorka režírovala a v němž si zahrála epizodní roli, stejně jako její děti, pes a tibetská vlajka. Vánoční příběh získal v roce 2007 cenu Oty Hofmana za nejlepší film na festivalu dětských filmů v Ostrově. Oceněni byli také kameraman Jaromír Kačer a herec Karel Roden. Bubu aneb Vánoční příběh vznikl podle tohoto televizního filmu. Pro čtenáře od šesti let.

Příběh malého černošského chlapce, který žije v dětském domově. Pojmenování Bubu dostal od chlapců z domova. Maminka ho opustila. Nemá kamarády. Lidé často poukazují na jeho jinou barvu kůže. Proto se často cítí velice osamělý. Jednoho dne ale Bubu najde někoho, kdo je na tom ještě hůř.

Sborník vznikl po náhlé smrti básníka, rebela a manažera Plastic People Ivana Martina Jirouse, který si odseděl v nejdrsnějších komunistických žalářích osm a půl let vězení. Vzpomínky na něj po jeho smrti napsali mj. Marta a Františka Jirousovy, Dáša Vokatá, Karel Schwarzenberg, Ladislav Heryán, Eva Tomková, Jiří Gruntorád, Vladimír Merta, Svatopluk Karásek, Eva Štolbová, Anna Irmanovová, Zbyněk Petráček, Jan Macháček, Vladimír Zavadil aj. Kniha je doplněna Jirousovými rukopisy, obsahuje také text zádušní mše Ladislava Heryána a soustrast Václava Havla. Editorka: Monika Elšíková.

Projekt Moje malá knihovnička je určen pro děti v předškolním a raném školním věku. Knížečky s volně převyprávěnými biblickými příběhy vznikly v německém nakladatelství Don Bosco. Jonáš dostane ohromný strach, když dostane úkol od Boha: Má jít do Ninive a vyřídit tam lidem špatnou zprávu. Jonáš ale nechce

Přání, příběhy a gratulace k narozeninám Karla Schwarzenberga od jeho přátel a spolupracovníků - Dominik Duka, Miloš a Martina Formanovi, Marta Kubišová, Václav Malý, Ivan M. Havel, Bořek Šípek, Josef Pleskot, Michael Rittstein, Jiřina Šiklová, Juliána Jirousová, Josef Janíček, Ladislav Heryán, Eda Kriseová, Vladimír Hanzel. Jana Klusáková, Ladislav Snopko, Petr Placák, Vladimír Merta a další. Veškeré texty i obrázky v knize vznikly v průběhu letošního podzimu u příležitosti jubilea knížete Schwarzenberga, Bohatý fotografický doprovod - Alexander Paul, Ondřej Němec, Přemysl Fialka, Oldřich Škácha, Bohdan Holomíček, Tom Bartoš, Nadia Rovderová ad.

V této knize se autorka na příkladech ze svého života snaží ukázat, že i když se zdá, že nic nevychází, může to nakonec dobře dopadnout. Všechno, co popisuje, prožila na vlastní kůži, a jejím cílem je ukázat, že v každé situaci existuje řešení a vždy je světlo na konci tunelu. Kniha je určena těm, kteří se nudí, ztratili smysl života, trpí depresí, nebo si chtějí přečíst příběh někoho, kdo se dokázal odrazit ze dna. Je pro ty, kteří věří v dobro a nenechají si zkazit náladu. Autorka ji napsala také pro své děti, aby je ujistila, že život je krásný a stojí za to žít. Neposkytuje teoretické rady, protože se setkala s mnoha kouči a "guru", kteří sami potřebovali pomoc. Kritizuje rady o neustálém pozitivním myšlení, které považuje za nereálné. Podle ní pozitivní myšlení neznamená ignorovat problémy, ale umět vyjádřit své pocity, ať už jsou jakékoli, a přitom žít v harmonii se sebou. Je to stav, kdy člověk, který zažil téměř všechno, dokáže udržet pozitivní myšlení, protože už mu nic jiného nezbývá.