Zdeněk V. Tobolka Knihy

Období českého národního obrození patří mezi nejdůležitější i nejdiskutovanější etapy naší minulosti. Kritice bývá podrobováno právě za to, co je jindy oceňováno jako jeho největší přínos – zrod a upevnění moderní české, na jazyce založené národní identity. Kritickým názorům se nevyhnul ani zřejmě nejvýznamnější (spolu s Františkem Palackým) představitel druhé, tzv. preromantické fáze obrození Josef Jungmann. Autor přelomového pětidílného česko-německého slovníku, v němž položil základy dnešní české slovní zásoby, stejně jako základních dějin české literatury, překladatel řady klíčových textů literatury evropské, byl ve své době téměř nezpochybnitelnou autoritou. Doc. Robert Sak, autor několika monografií (mimo jiné životopisu F. L. Riegra) přibližuje titulní postavu především jako příběh života naplněného neúnavnou prací, odehrávajícího se v souřadnicích kulturního a společenského života jeho doby a ve stálé spolupráci s dalšími významnými postavami českého národního života – J. Dobrovským, F. Palackým, P. J. Šafaříkem a dalšími. Vykresluje však také „druhý život“ Jungmannův, hodnocení (mnohdy rozporná), jimž se dostávalo a dostává této významné osobnosti našich dějin.

Deník Zdeňka Václava Tobolky, prorakousky orientovaného mladočeského poslance, v době první republiky sociálního demokrata, historika a zakladatele moderního českého knihovnictví, dokumentuje válečný vývoj českých elit v letech 1914–1918. Kniha přináší pohled z nezvyklého úhlu – pomíjí zahraniční odboj a zabývá se především vývojem české vnitrorakouské politiky. Věnuje se například zinscenovanému procesu s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem a vzniku českých, k mocnářství loajálních politických organizací Národní strany (1915) či Českého svazu (1916). Deník obsahuje četné citace dobových veřejných projevů, korespondence a novinových článků. Knihu doplňuje úvodní studie Martina Kučery.

Idea státu rakouského je dílo Františka Palackého, ve kterém českému národu vyložil svou představu budoucího uspořádání rakouského císařství. Jedná se o sérii osmi článků, které vyšly tiskem v roce 1865 v deníku Národ. V roce 1907 je souborně (spolu s Psaním Františka Palackého do Frankfurtu) vydalo Ottovo nakladatelství v redakci Jaroslava Kvapila. Palacký v díle navrhuje přetvoření Rakouska na federaci více autonomních celků, a to jako protipól dualizace státu.

Masarykův slovník naučný: Lidová encyklopedie všeobecných vědomostí je česká obecná encyklopedie vydávaná nakladatelstvím Československý Kompas mezi lety 1925–1933, která čítá dohromady sedm svazků, bez dodatkového svazku, celkový počet hesel se odhaduje okolo 100 000. Hlavním redaktorem byl zprvu Emanuel Rádl, po něm převzal tuto funkci Zdeněk V. Tobolka. Encyklopedie má v názvu jméno myslitele a prvorepublikového prezidenta T. G. Masaryka a i ideologicky byla snaha o vedení díla v duchu Masarykova světonázoru, čemuž odpovídala i první osoba hlavního redaktora, masarykovce Rádla, ovšem tento záměr se zdařil jen zčásti.