Jan Holzer Pořadí knih

Publikace autorů z Masarykovy univerzity v Brně představuje koncentrovaný pohled na současnost a minulost české politiky. Zachycuje klíčové vývojové trendy posledních desetiletí a století a také analyzuje, jak politiku a politický systém ovlivňuje dědictví z komunistické i předkomunistické éry. Autoři tím výrazně reflektují skutečnost, že v dramatických změnách sametové revoluce a následných letech je možné najít řadu souvislostí, které pomáhají vysvětlit dnešní stav naší politiky.

Demokracie a lidská práva jsou v západním diskursu a politické praxi často považovány za úzce propojené pojmy. Cílem monografie je analyzovat význam a důsledky proměn diskursu demokratizace a lidských práv pro současné sociopolitické procesy, zejména ve střední Evropě. Kniha se nejprve zaměřuje na metodologické výzvy výzkumu demokratizace a lidských práv, vymezuje klíčové termíny spojené s nedemokratickými režimy a jejich demokratizací a zkoumá vývoj po demokratizaci, kdy některé režimy směřují k hybridním formám s ohledem na dodržování lidských práv. Autoři kladou otázky po smyslu a definici demokracie, jejích formách a koncepcích, a podrobně rozebírají lidská práva, jejich proměny v různých obdobích a školách politické filozofie, včetně konstitucionalismu a jeho vazby na demokracii a lidská práva. Druhá část knihy se věnuje konkrétnějším problémům, jako je vztah voleb a demokratizace, pohled na demokratizaci a lidská práva z perspektivy současných teorií mezinárodních vztahů a sekuritizaci lidských práv a demokracie. Závěrečná kapitola zkoumá, do jaké míry demokratizace ve střední Evropě vedla k porušování lidských práv a jak na to reagovaly ústavní soudy a Evropský soud pro lidská práva.

V české politologické produkci představuje tato kniha první pokus o popis a typologii nedemokratických politických systémů, které se zformovaly v postkomunistickém areálu po roce 1989. První část je věnována přehledovému výkladu v současné době používaných teoretických koncepcí a typologií nedemokratických systémů. Druhá část je tvořena studiemi jednotlivých příkladů nedemokratických politických soustav v postkomunistickém prostoru. V třetí, závěrečné, části je pak nabídnut návrh typologie postkomunistickýchnedemokratických modelů, vycházející z částečné revize teoretickýchnástrojů nutných k jejich deskripci a pochopení.

Kniha si klade za cíl zaplnit mezeru v české společensko-vědné produkci, která spočívá v absenci textu věnovaného vývoji pol. systému v českých zemích od konstitučních experimentů v letech 1848-1849 až do pádu reálně socialistického režimu v roce 1989.

Tato kniha, v návaznosti na monografii Politický systém Ruska. Hledání státu (Brno 2001), nabízí souborný popis a analýzu ruských politických stran a jejich role v moderní ruské politice. Je tvořena dvěma částmi: první oddíl pojednává o teorii ruského stranictví a jeho historických, systémových a typologických projevech. V druhém oddílu věnovaném základním ideologickým rodinám je rozebíráno, co v ruských podmínkách znamenají termíny komunismus, nacionalismus, liberalismus, konzervatismus, synergismus či eurasianismus, a jak se tyto pojmy odrážejí v aktivitách konkrétních stran. Datově je přitom těžiště textu položeno do období po roce 1985, ovšem záměr ukázat skutečnou úlohu politických stran a dlouhodobější ideové trendy v ruské politice vedl autora i k „návratům“ do period carské a bolševické. Kniha je doplněna (v podobě dodatku) o komentář výsledků parlamentních voleb v Ruské federaci, které proběhly v prosinci 2003.

Kniha poskytuje čtenářům přehledný a ucelený soubor informací o vývoji jednotlivých stranicko-politických aktérů v postkomunistických evropských zemích v období od konce osmdesátých let dvacátého století do samého počátku století jedenadvacátého. Vedle teoretického uvedenído problematiky klasifikace stranických rodin v postkomunistickém kontextu tvoří knihu dvě desítky studií, které představují shrnujícím způsobem stranické systémy a jednotlivé politické strany dvaceti států čtyř postkomunistických areálů: středoevropského, pobaltského, postsovětského a balkánského.

Kniha se zaměřuje na komplexní popis a charakteristiku základních aspektů politického systému postsovětského Ruska od roku 1989. Autor preferuje deskriptivní a empiricko-analytické metodologické přístupy, přičemž výběr tématu „optimismus“ ohledně transformace Ruska naznačuje určitý normativní pohled. Text se věnuje institucionálnímu subsystému ruské politické soustavy, analyzuje struktury politické moci, jejich kompetence, vzájemné vazby a modely komunikace podle základních norem ruského státu. Kromě rozboru státních institucí se zkoumá federální uspořádání Ruska a vztahy mezi centrem a regiony, stejně jako počáteční formy ruské soustavy organizovaných zájmů a proces politického stranictví. Kniha se však nezabývá jednotlivými „poli“ současné ruské politiky, s výjimkou reorientace zahraničněpolitické a bezpečnostní doktríny. Text překračuje úzký konstituční rámec a pokouší se o celistvější zobrazení hybných sil ruského veřejného života, včetně tradic ruské politiky v carské a bolševické éře a analýzy rolí a motivací vněsystémových aktérů. Tento „zainstitucionalizovaný“ pohled podle autora přispívá k lepšímu pochopení specifik postsovětského Ruska a míry konsolidace politického systému, což by nemělo uniknout pozornosti českého čtenáře.

Publikace se z politologického hlediska zabývá specifickou rolí komunismu v českém politickém systému v 90. letech. Předmětem analýzy je především KSČM a další organizace, které s ní jsou nebo byly spojeny či se nějakým jiným způsobem kekomunistickým východiskům hlásí.