Elena Poniatowská Knihy

Útlý román v dopisech věnovala autorka životu zapomenuté ruské malířky Anny Beloffové, která krátký čas provázela životem slavného mexického malíře Diego Riveru. V deseti fiktivních dopisech, inspirovaných osudem malířky, s níž měla autorka obdobnou životní zkušenost, načrtává životní příběh nadané ruské výtvarnice, která nejprve jako modelka, od roku 1911 jako životní družka provázela Riveru a po boku slavného muže těžce zápasila o vlastní identitu. Na počátku 20. let 20. století se jejich cesty rozešly, Rivera ji po návratu do Mexika zanechal v Paříži, stačil jí ale poznamenat hlubokou láskou ke své vlasti. Po deseti letech, kdy milostný vztah dávno skončil, přijíždí Beloffová do vytouženého Mexika, kde se zapojuje do místního výtvarného hnutí a s Riverou se stýká jen příležitostně. Tam také jako téměř zapomenutá umělkyně v šedesátých letech umírá. Úsporný a emocionálně silný příběh rozporuplného milostného vztahu mezi dvěma výraznými osobnostmi je nenásilně zasazen do prostředí ruské emigrace a autorce se v něm podařilo i velmi sugestivně postihnout atmosféru kosmopolitní Paříže na počátku 20. let 20. století. Kniha je uzavřena autentickým dopisem Beloffové Riverovi, který autorku k napsání románu inspiroval.

Jedna z největších a nejuznávanějších současných mexických spisovatelek a publicistek ve své knize předkládá portréty sedmi mexických ženských osobností převážně z první poloviny 20. století, z nichž každá svým neopakovatelným způsobem výrazně ovlivnila kulturní a společenské dění Mexika.

Dvakrát jedinečná Eleny Poniatowské přináší vnitřní drama výjimečné ženy, které se odehrává na pozadí historického a kulturního kvasu Mexika i Evropy před druhou světovou válkou i po ní: Maríi Guadalupe Marínové Preciadové známé jako Lupe Marínová (1895–1983).

Leonora is een intrigerende roman over het ongelooflijke leven van de Britse kunstenares Leonora Carrington, een van de laatste surrealisten. Het is een avonturenroman, een schreeuw om vrijheid en een prachtige beschrijving van de artistieke avantgarde van de eerste helft van de twintigste eeuw. De eigenzinnige Leonora Carrington (1917-2011) was tot haar dood op 94-jarige leeftijd een levende legende. Als jonge vrouw trok ze in Parijs op met Dali, Duchamp en Picasso, en had ze turbulente liefdesverhoudingen met de Franse dichter Paul Eluard en de Duitse kunstenaar Max Ernst. Toen Ernst in de Tweede Wereldoorlog naar een concentratiekamp werd gestuurd, verloor ze haar verstand en belandde in een inrichting. Ze ontsnapte en trouwde met een Mexicaanse diplomaat die haar hielp te vluchten naar New York. Daar brak ze, dankzij de hulp van kunstverzamelaar Peggy Guggenheim, door met haar eigen schilderijen. Uiteindelijk vestigde Leonora Carrington zich in Mexico, waar ze haar hele leven bleef schrijven, schilderen en beeldhouwen. Haar schilderijen hangen wereldwijd in musea.

Elena Poniatowskas Roman Tinissima schildert das kurze, leidenschaftliche Leben von Tina Modotti (1896-1942), das von Liebe, Kunst und politischer Aktivität geprägt ist. Als Tochter italienischer Einwanderer kommt Tina 1913 nach San Francisco, wo sie als „exotische Schönheit“ in Theater und Stummfilm auftritt. In den Künstlerkreisen erlebt sie eine Zeit der geistigen und sexuellen Befreiung und lernt Edward Weston, einen bedeutenden Fotografen, kennen. Ihre Liebesbeziehung führt sie ins pulsierende Mexiko der zwanziger Jahre, wo ihr Haus zum Treffpunkt für Künstler wird, darunter Diego Rivera, der sie in einem Wandgemälde verewigt. Tina entwickelt sich zur Fotografin mit sozialem Engagement und einem ausgeprägten Sinn für Schönheit, während sie sich aktiv auf die Seite der revolutionären Linken stellt. Im Januar 1929 wird ihr Leben durch den Mord an ihrem Liebhaber Julio Antonio Mella, einem politischen Flüchtling, erschüttert. Verdächtigungen und die Boulevardpresse zwingen sie zur Ausreise aus Mexiko, was einen Wendepunkt in ihrem Leben darstellt. Poniatowska verfolgt Tinas Weg von ihrer Kindheit in Udine über Berlin und Moskau bis zu ihren letzten Jahren in Mexiko-Stadt, wo sie 1942 stirbt. Durch Poniatowskas einfühlsame Erzählweise wird Tinas außergewöhnliches Leben und die Atmosphäre dieser unruhigen Epoche lebendig.

Jesusa Palancares è un'india messicana. Nata fra le tradizioni arcaiche delle campagne viene trascinata nella rivoluzione, diventa serva poi bottegaia, madre putativa di orfani sperduti, operaia, infermiera di prostitute, maga e medium e altro ancora, Intorno a lei una galleria di personaggi che appaiono, spariscono, ritornano: donne, bambini, Emiliano Zapata e I presidenti di Messico, soldati, contadini, generali

Ocho cuentos breves, envolventes, cautivantes de principio a fin, se reúnen en este volumen reflejando estados anímicos, reflexionando sobre los miedos, ansiedades, pasiones; la desilusión se cuela como un mal venéreo, atraviesa dolorosamente las páginas, esas páginas tan llenas de presencia humana, tan perfumadas a México, el hermoso, irreflexivo, alborotado y profundo México. La droga, el amor, la soledad, el engaño, perros, alcachofas que se muerden en un rito sensual que aliviana el sufrimiento de las vidas mal vividas, son tantas las imágenes, tantos los sonidos, los personajes que huelen y respiran como si uno pudiese tomarlos, extraerlos ya con cuerpo de nervio y sangre y huesos, desde las letras, palabras y frases de cada una de las ocho historias.

Angelina Beloff, exiliada rusa, pintora incipiente, escribe desde el gris, el frío y la pobreza del París de posguerra, a Diego Rivera, su compañero durante diez años, a quien no ha podido seguir en su regreso a México. Angelina Beloff escribe cartas amargas que el pintor no responde. Una mujer fina y suave es atraída hacia una experiencia de libertad, soledad y creación en que las fuerzas faltan y hay que inventarlo todo. Es la posguerra, la emancipación de las mujeres de clase media, las formas rotas: no hay modelos. Elena Poniatowska ha recreado, en estas cartas imaginarias, el testimonio entrañable de una artista y amante en la encrucijada del tiempo nuevo. El tono suave recorta y sustenta aquí la pasión amorosa y la pasión creadora, con un acento nuevo en la periodista y novelista que conocíamos: la precisión y la finura convocan en este libro brevísimo la fuerza concentrada de la pintura de caballete.