Jan Vacek Knihy

Účinná rehabilitace pacientů zotavujících se úspěšně z onkologické léčby patří k základním faktorům významně zvyšujícím kvalitu života. Přesto tato problematika nebývá v odborných pojednáních příliš frekventovaná. Mezeru nyní zaplňuje tato publikace. Autorka podrobně popisuje především metody odstraňování bolesti a obnovení funkcí pohybového aparátu, prevenci otoků, masáže pro zlepšení mízního a krevního oběhu a rehabilitační pomoc při dalších potížích, které nádorově nemocným ztrpčují život. Upozorňuje na nutnost spolupráce medicínsky vzdělaného fyzioterapeuta s onkologem a důrazně varuje před spíše škodlivou snahou některých pacientů doléčovat se ve fit centrech a jiných laických zařízeních pod vedením cvičitelů s tělovýchovným vzděláním.

Jan Vacek napsal několik povídek a básní, které nepublikoval. V mládí se věnoval malování. Má rád přírodu, zejména Šumavu. Působily na něj mysteriózní vlivy, které se odrazily i v jeho románu. „…asi dvacet metrů od kolny směrem k hranici u březového hájku jsem zahlédl pohyb. Srna, nebo jiná zvěř? Ne, je to člověk, někdo tam je. Zrovna teď a v těchto končinách?“

Volné pokračování knihy „V tichu šumavském“. Děj se odehrává počátkem léta 1969. Vašek se po dvaceti letech vrací na Šumavu, aby vypátral pravdu o své rodině a rodině svého nejlepšího kamaráda Oldy. Ti měli údajně zahynout při přestřelce přechodu hranic do Bavorska v roce 1949. Zdánlivě krátká návštěva Šumavy se však protáhne až do sedmdesátých let, kdy dochází k opětovnému uzavírání hranic. Děj je napínavý a plný zvratů. Podaří se nakonec Vaškovi najít celou pravdu?

Poválečné příběhy dvou kamarádů a jejich rodin v šumavském pohraničí v době osidlování. Vašek běžel jako o závod. Kličkoval mezi stromy, nalevo, napravo. Narážel do stromů, padal na zem, proskakoval roštím. Chvíli co chvíli zakopával o výmoly a padlé stromy. Větve ho šlehaly do tváře, po těle, kryl si obličej a běžel, co mu síly stačily. Kulky ze samopalu se zarývaly do stromů těsně u jeho hlavy. Střelba neustávala. Ohnivé plamínky viděl ze všech stran. Kruh se stahoval. V poslední chvíli Vaška napadlo utíkat zpět k bavorským hranicím. Jan Vacek se narodil v roce 1952 v Benešově u Prahy. Pracuje jako účetní. Je ženatý a má dvě děti. Jeho koníčkem je cestování.

Děj se odehrává v období okupace II. světové války. Autorovi se podařilo na základě dostupných informací napsat román o životě Poláků v pracovním táboře. Nacházel se uprostřed lesů v hájovně Ewiken, kam byli při jedné z německých akcí násilně deportováni. Celá oblast byla dobře hlídána dozorci. Přesto docházelo k útěkům dělníků, za což byli tvrdě trestáni. Za sebemenší prohřešky byli vězněni a pracovali na zvlášť těžké práci…

Hlavní postavou románu KAMENNÝ MLÝN je třiadvacetiletý lesní inženýr Antonín Pokorný. Rok 1968 mění jeho poklidný život. Je vtažen do poválečných událostí, do doby násilného odsunu německého obyvatelstva z pohraničí. Po uvolnění hraničních přechodů se nečekaně objeví tajemná návštěva ze západního Německa. Ta změní dobré vztahy mezi rodiči a dětmi, kamarády a sousedy v malém šumavském městečku Vlkov. Opuštěný Kamenný mlýn uprostřed hlubokých a těžko přístupných lesů s hrůzostrašnou pověstí je zahalen nenávistí, mstou a snahou o nápravu dávné křivdy. Děj je plný napětí a nečekaných zvratů. Události, které nastaly, se mu v životě staly důležitější než milostné vzplanutí k jedné dívce. Dramatické situace děje zároveň působí citlivě na psychologickém jednání postav. Jedno je jisté. Hluboké šrámy na duši zůstanou.