Jiří Rulf Pořadí knih

Sbírka, zahrnující verše z let 2003–2006, působí celistvým a prokomponovaným dojmem. Její části Zatoulané město, Z diáře starého muže, Navštěvovat želvu a Šilhavý Bůh se tematicky i motivicky ústrojně prostupují.

Osm esejů, které Jiří Rulf napsal těsně před svou smrtí, pokrývá období dvaceti let (1986–2006) a tvoří soudržný celek, reflektující otázky, které ho provázely po celý život. Tato témata, klíčová pro jeho poezii a prózu, jsou v esejích zpracována nejhlouběji. Rulf se zaměřuje na smysl literatury a poezie, stejně jako na postavení básníka ve společnosti. Jeho sbírka esejů přináší jedinečný pohled na tyto otázky a nabízí cenné úvahy o literární existenci. Jiří Rulf (1947–2007) byl básník, literární kritik a novinář, který studoval češtinu a dějepis na Univerzitě Karlově. Pracoval v kulturní rubrice Zemědělských novin a později vedl kulturní sekci Lidových novin. V letech 1991–1994 redigoval poezii v nakladatelství Mladá fronta a od roku 1994 byl členem redakce týdeníku Reflex. Vydal několik sbírek básní, včetně Posledního příběhu a Maloměstských elegií, za které získal výroční cenu Mladé fronty v roce 2000. Rulfova díla reflektují jeho hluboký zájem o literární hodnoty a jeho osobní pohled na svět.

Knížka, která těží ze zážitků, které snad někomu mohou připadat prchavé. Jenže co když jsou zároveň neuvěřitelné? Záleží na úhlu pohledu. Zkušený autor ho tu ve svých povídkách mění minimálně, přestože vypráví jak o lásce a smrti, tak o umění a o žvanilech kolem kumštu, o kuriozitách i o svérázu oblíbené hospody. A všechno je to hodně české komorní, občas rozzlobené, ale v zásadě skromné, byť s vědomím, že i tady u nás lze stvořit čas.... celý text

Po autobiografickém románu a obsáhlém výboru z veršů přichází Jiří Rulf s další prací, kterou lze označit za bilanční. Komorní novela Jmenuji se Offenbach o milostném vztahu stárnoucího spisovatele k mladé ženě se odehrává na pozadí „velkých“ dějin 20. století a je současně analýzou nevalného stavu vědomí společnosti v dnešních časech. Autor si klade otázku, zda zesurovění doby je dáno stále se na povrch deroucí živočišnou podstatou člověka, kdy se z něj stává „nahá opice“, jednající jen podle svých instinktů, nebo kulturním úpadkem, který kolem sebe spatřuje. Toto hlavní téma knihy, jež se vydává ve stopách myšlení Canettiho a Lorenze, provází řada úvah o zvěcnění vztahů, odcizení, umění a poslání literatury, ale také třeba o kýči a zvonech. Novela ovšem nerezignuje ani na příběh, jehož víc než překvapivé vyústění ponechává člověku naději.

Vybrané básně z let 1979–2004. Nezpochybnitelnou hodnotou je v Rulfově světě – sama poezie. V ní je, musí být něco absolutně krásného, co vyvažuje a prosvěcuje strohou pravdu smrtelného života, zápolícího o svůj přesah s diktátem časovosti, utilitárního sebezapomnění i s bolestivým, smrdutým, izolujícím, nepřekročitelným ústrojím těla. Jiří Rulf je v zásadě básníkem vzpříčených slov a zaseklých otázek, nejbližším tvarem je mu hrana (nelze si nevšimnout, jak málo má rád obloučky rýmů), tíhne k volnému verši sloužícímu významové ose básně. Přesto však na všech rovinách jeho poetiky pozorujeme zároveň neméně silné činitele protikladného rodu. Připomínkou fundamentální duality pravdy a krásy a korektivem věcnosti může být melos po paralelách, rytmu či eufonii dokonale splynuvších veršů, strof a i celých básní; otevřený tah imaginace, unášející s sebou momentální přímé pojmenování; téma zatím sotva blikajícího, rozpačitého, ale k záři se přesto prodírajícího světla, naplněné a prozařující milostné a příbuzenské lásky… (Z doslovu Pavla Janáčka)

Sbírka Přebytečný rok je, stejně jako předchozí Rulfovy Maloměstské elegie, knihou osudovou. Byla-li osudovost Maloměstských elegií dána zvnějšku, krutostí světa obklopujícího básníka, zde se dramata odehrávají uvnitř, ke čtenáři vystupují z básníkova nitra. Autor se vší silou snaží dobrat naděje, které se mu nedostává, snaží se dobrat smyslu, který se vytrácí, snaží se udržet to, co uniká, odvrací se od smrti, kterou cítí všude kolem. Svou naléhavostí a drásavostí je kniha Přebytečný rok v současné české poezii knihou zcela mimořádnou.

Autobiograficky laděný román předního českého básníka.

Portréty dvanácti českých literátů: Jakub Deml, Rudolf Medek, bratři Langerové, Karel Poláček, Jan Čep, Ivan Blatný, Kamil Bednář, Jiří Kolář, Vladimír Neff, Ladislav Fuks, Tomáš Řezáč, Ivan Diviš, publikované v týdeníku Reflex v rubrice Causy, jsou neobyčejně zajímavým pohledem na některé kapitoly moderní literární historie, zastřené doposud mlčením či zkreslené letitými tabu. Tím, co je spojuje, je vpád politických událostí, které významně zasáhly život i tvorbu jednotlivých básníků a prozaiků.

České a světové dějiny v horizontech věků. Halasné vítání roku 2000, třebaže vědci mnohokrát ubezpečovali, že se ještě nejedná o začátek nového milénia, znovu upoutalo pozornost na události spjaté se změnami staletí, které v právě uplývajícím tisíciletí mnohokrát ovlivnila další směřování světových i českých dějin. Například první křížová výprava, objevení Ameriky, vrcholná renesance, rudolfinské období, Velká francouzská revoluce či Dreyfusův proces, nejnověji pak masové šíření počítačové techniky a globalizace. Všechny tyto události přiblížil úspěšný seriál časopisu Reflex nazvaný Horizont. \\\"Předěly staletí\\\" jsou jeho knižní podobou.

Pátá sbírka citově zaujaté reflexivní poezie svým obsahem a vyváženou formou představuje dosavadní vrchol Rulfovy tvorby. Verše jsou věnovány památce jeho bratra Jana a vrací se v nich k lidem a věcem dávno minulým, které navždy zůstaly zakotveny v paměti.