Albert Schweitzer byl alsaský teolog, hudebník, filozof a lékař. Jeho teologická práce zpochybnila jak sekulární, tak tradiční křesťanské pohledy na historického Ježíše a představila Ježíše očekávajícího bezprostřední konec světa. Schweitzer je známý svou filozofií „úcty k životu“, kterou uplatňoval mnoha způsoby, nejvýznamněji založením a podporou nemocnice Lambaréné v Gabonu. Tato filozofie odráží jeho hluboký humanismus a celoživotní odhodlání sloužit druhým.
V knize vzpomíná známý lékař a humanista, nositel Nobelovy ceny míru, na první roky svého působeni v rovníkové Africe, kde na řece Ogooué počal uprostřed pralesů budovat dnes už známou nemocnici v Lambaréné. Líčí v ní svou práci mezi domorodci, těžké životní podmínky i obtíže, s nimiž se setkával. Je svědectvím veliké obětavosti a ušlechtilosti člověka, který zasvětil celý svůj život myšlence být "člověkem všem lidem, kteří potřebují člověka."
Kniha obsahuje zápisky z působení A. Schwaitzera v Africe v Lambaréné. Rozděleny jsou do dvou částí: Lidé v pralese (1913–1918) a Zprávy z Lambaréné (1924–1927). Hovoří o úžasné obětavosti, trpělivosti a soucitu lékaře, který pracuje za nejtěžších podmínek. Většinu finančníchprostředků získává svými knížkami, přednáškami a koncerty, s nimiž odjíždí do Evropy i do Ameriky.
Po letech od úmrtí Alberta Schweitzera v Lambaréné v roce 1965 zůstává jeho osobnost a dílo inspirativním zdrojem pro nové generace. I když bylo o něm napsáno mnoho odborných i populárních prací, jeho vlastní tvorba zůstává klíčovým pramenem pro pochopení jeho myšlení a životních rozhodnutí, včetně jeho odhodlání sloužit potřebným v Africe. Tato kniha se zaměřuje na Schweitzerovu životní dráhu a jeho hlavní témata. Obsahuje výběr jeho stěžejních děl, mnohá z nichž jsou u nás publikována poprvé. Začíná autobiografickou vzpomínkou Z mého dětství a mládí, která osvětluje jeho rané vlivy a dobu narození. Již během studií na štrasburské univerzitě se zabýval úpadkem evropských kulturních hodnot, který označil jako myšlenkovou krizi. Cestu k nápravě viděl v obnově kritického myšlení a ideálů pravé lidskosti. Jeho práce se zaměřují na historickokritickou analýzu počátků křesťanství a jeho vztahu k ostatním světovým náboženstvím. Závěrečná část knihy se věnuje filozofickým úvahám o kultuře, etice a respektu k životu, což je klíčové pro pochopení Schweitzerovy osobnosti a myšlenkového odkazu.
Obsáhlé dílo lékaře, teologa a varhaníka Alberta Schweitzera, znalce a interpreta Bachovy hudby, která ho přivedla k celoživotnímu zájmu o život a umění jedinečného německého skladatele a varhaníka, stojí na kritickém a zároveň osobně zaujatém vyhodnocení pramenů a literatury, především však na celoživotní zkušenosti autora a promýšlení interpretace Bachovy hudby. Kniha vychází s předmluvou S. Bohadla a přetiskuje i původní předmluvu Ch. M. Widora z roku 1907. Jmenný rejstřík, seznam Bachových kompozic a doslov a závěrečná úvaha překladatele D. Jerie na konci knihy.
Životopisná studie o J.S.Bachovi představuje geniálního skladatele jako prostého člověka, jehož život byl zcela naplněn hudbou. Kolibří vydání.
Eseje významného teologa a lékaře o etickém vztahu člověka k člověka, člověka ke zvířatům a k přírodě – témata palčivá v kterékoliv době.
Autobiografické svědectví známého vědce, filozofa, lékaře a hudebníka o vlastním životě a díle.
Autobiografická vzpomínka, která svěžím způsobem osvětluje dobu, do níž se Schweitzer narodil, i vlivy, které se podílely na jeho orientaci.
This book provides the only personal portrait of Schweitzer, here as a young man on a quest to better the lot of humankind, and of the woman who helped to shape that pursuit. Schweitzer was twenty-six and Helene Bresslau twenty-two when they met. He was preparing for an academic life in theology and philosophy, while his skill as a musician supplemented his intellectual work. Helene stepped beyond the conventions of the day by entering the nursing field, by founding a welfare program for single mothers, and fearlessly stating her own opinions. While Schweitzer searched for his path, Bresslau provided the sounding board for many of his ideas.
Scion of the Pittsburgh oil and banking family, William Larimer Mellon, Jr., was married, the father of three, and a successful rancher in Arizona when, at thirty-seven, he read a Life magazine article about Albert Schweitzer's "reverence for life" that guided his mission hospital in a remote area of Gabon, Africa. Mellon immediately wrote to the famous humanitarian in Lambarene, expressing admiration of Schweitzer's life of service and the wish to engage in similar work with his wife, Gwendolyn. Schweitzer's reply in March 1948 was a lengthy letter of realistic encouragement. In time, Mellon received his medical degree from Tulane University and later established a well-equipped hospital in one of the poorest regions of Haiti, where, with his wife, he spent the rest of his life working as a physician and a community development engineer. The hospital continues to thrive. Brothers in Spirit brings together sixty-five of the letters written between 1947 and Schweitzer's death in 1965. Presented here in both English and the original French, they eloquently tell the story of a comfortable life abandoned for the goal of serving humanity.