Josef Bokr

doc. Ing. Josef Bokr, CSc. (30. 11. 1940 - 2022) docent z katedry informatiky a výpočetní techniky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity. Celý svůj profesní život spojil s Vysokou školou strojní a elektrotechnickou v Plzni (VŠSE) a Západočeskou univerzitou (ZČU). Byl výraznou vědeckou osobností, angažoval se zejména v oblasti logických systémů, konečných automatů, teorie logického řízení a formální logiky pro účely umělé inteligence. Řadu svých prací úspěšně publikoval, mimo jiné je spoluautorem monografie Logické řízení technologických objektů (SNTL 1986).

Dětství a mládí prožil v Plzni, v roce 1958 maturoval na Jedenáctileté střední škole (dnešní Masarykovo gymnázium). Po maturitě byl přijat ke studiu elektrotechnického oboru na (tehdy ještě na fakulty nerozdělené) VŠSE. Byl výborným matematikem, proto jej po úspěšném dokončení druhého ročníku zlákala možnost studia oboru Matematické výpočetní stroje a zařízení v Moskvě. Žádný podobný obor v té době v tehdejší ČSSR neexistoval, proto jej v letech 1960-65 vystudoval na Moskevském energetickém institutu (MEI) a do Plzně se vrátil s inženýrským diplomem. Svoji profesní dráhu začal jako asistent na Katedře automatizace a regulace (několik let nato transformované na Katedru technické kybernetiky). Koncem 60. let byl jedním z mnoha těch, kteří si svými skutky a zásadovými postoji výrazně zkomplikovali svoji kariéru. Byl sice přijat do vědecké aspirantury, ale když v roce 1975 předložil disertační práci a požádal o její obhajobu, byla orgány KSČ zamítnuta a jeho služební postup tak byl na dlouhou dobu zastaven. Nicméně i tak pokračoval ve vědecké práci na Katedře technické kybernetiky, a po jejím rozdělení v roce 1988 na Katedře informatiky a výpočetní techniky. Spravedlivého ohodnocení se dočkal až po roce 1989, kdy předložil a obhájil novou disertační práci na téma Logické řízení technologických objektů a v dubnu 1990 mu Vědecká rada FE VŠSE přiznala titul kandidáta věd. Následně jej Ministerstvo školství v rámci rehabilitačních řízení jmenovalo docentem v oboru Výpočetní technika. Nechtěl být označován za někoho, komu byla docentská hodnost udělena „za jiné zásluhy“, a tak obratem sepsal habilitační práci Logický objekt, kterou v březnu 1991 řádně obhájil před vědeckou radou FAV a stal se tak docentem podruhé, teď již ovšem docentem habilitovaným.

Studentům přednášel s nezaměnitelným projevem a při přednáškách je děsil používáním téměř všech malých i velkých písmen řecké abecedy i řady znaků z abeced jiných, jim do té doby neznámých. Určitě ale nezapomenou na to, že i přes vysokou teoretickou úroveň přednesené látky byl zkoušejícím s lidským přístupem. Byl též vášnivý a nesmlouvavý diskutér. Jeho široký všeobecný přehled mu umožňoval fundované zapojení do diskusí o téměř všech myslitelných tématech - starověkými civilizacemi počínaje přes astronomii, biologii, až třeba moderními vojenskými technologiemi konče. V zápalu diskuse často neváhal pro podporu svých argumentů použít sílu hlasu, zejména při debatách o aktuálním společenském dění.