Karel Krejčí Knihy

Kniha Quo vadis od autora Henryk Sienkiewicz. Historický román významného polského prozaika, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma vylíčil podstatu moci, kterou člověku dává mravní čistota a láska. Bohatství a pompézní sofistikovanost Říma se postarala o věčnou slávu svých obětí. Nejen Petr i Pavel vykoupili Ježíšovo učení, i nekonečné zástupy umučených prvotních křesťanů se staly nesmazatelným poselstvím víry, že je to láska, která vítězí.

Soubor 43 statí českého literárního historika a komparatisty K. Krejčího (1904-1979) shrnuje jeho práce na poli srovnávací literatury a představuje hluboký, nesmírně erudovaný a stále inspirativní vhled do problematiky evropského literárního procesu; má zásadní význam pro bohemistická a slavistická bádání. Kniha je uvedena obsáhlou studií Vladimíra Svatoně a doplněna úplnou bibliografií autora.

Námět románu je vzat z ovzduší českých umělců obrozeneckých, usilujících o to, aby národní české umění získalo zaslouženého uznání i v cizině, aniž se ovšem vzdá svého národního charakteru a společenského buditelského poslání. Edice Národní klenotnice svazek 46.

Tři vybraná Arbesova romaneta jsou fantastické příběhy, v nichž autor rozmetává tradiční náboženské a jiné předsudky vysvětlováním mnohých zdánlivě nadpřirozených zjevů pomocí rozumu a vědy. Odtud jsou tato vyprávění plna různorodých nálad a tajuplné, až přízračné scény střídají se s pasážemi střízlivých úvah. Všude tu však převládá autorova humanistická tvář, horlící proti hrůzám sobeckých vášní, které ústí až v strašná krveprolévání. Svatý Xaverius 11.vydání, Ukřižovaná 14.vydání, Newtonův mozek 13.vydání.

Polský šlechtic, politik, filosof a badatel vytvořil svým románem, který považoval ve srovnání se svou vědeckou prací za okrajovou záležitost, dílo, které zůstává po stránce formální, ideové i umělecké neobyčejně zajímavým článkem vývoje novodobé prózy na přelomu mezi osvícenstvím a romantismem. Jádro románu tvoří dobrodružné putování šlechtice a důstojníka van Wordena, které je provázeno řadou samostatných vyprávění, jen volně spojených rámcovým příběhem. V těchto epizodách se střídají různé druhy výpravné prózy, novely rytířské, dobrodružné, fantastické i komické.

Podtitul: Slovenská pohádka o čtyřech jednáních. Pohádkové drama z roku 1896 bylo inspirováno slovenskou lidovou pohádkou, avšak titulní motiv milenců, kterým jejich okolí nepřeje, je obsažen v nespočtu pohádek a pověstí. Titulní hrdina Radúz zabloudí na lovu do cizího království a zamiluje se do princezny Mahuleny, k velké nelibosti její matky, která se oběma milencům krutě pomstí. Mytický příběh byl zhudebněn Josefem Sukem a roku 1970 se dočkal filmové podoby. Vydáno k 120. výročí narození a 60. výročí úmrtí Julia Zeyera.

Mezi knihami o Praze má kniha Karla Krejčího své zvláštní, osobité místo. Není to kniha historická, a přece podává pro skutečné poznání života pražského lidu mnoho poznatků, které doposud nenašly cestu do přehledů slova smyslu ani literární historie - a přece se zde o dějinách literatury dovídáme množství podrobností, zdánlivě jen druhořadých, ve skutečnosti však takových, které pomáhají pochopit podstatu literárních děl vzniklých v Praze a věnovaných tomuto městu. Není to ani cestopis ani průvodce, a přesto máme pocit, že Krejčího kniha dává poznat toto město jak cizinci, tak i tomu, kdo se zde narodil. Krejčího "Praha legend a skutečností" je dokonalou vedutou Prahy minulých věků, nakreslenou podle zákonů perspektivního zobrazování, kdy nejbližší údobí, století 19., a sám počátek století dvacátého jsou vykresleny se spoustou detailů, a minulost vzdálenější je nastíněna ve výstižných obrysech, až se nakonec rozplývá v mlhách kolem Vyšehradu...

Společné vydání dvou nejznámějších romanet Jakuba Arbese. Děj prvního z nich se odvíjí kolem Balkova obrazu svatého Xaveria v pražském mikulášském chrámu. Druhé vypráví o tajemném přístroji, jenž umožňuje zpětně sledovat dějiny lidstva plné válek.

Prostřednictvím hlavního hrdiny Svatopluk Čech satiricky kritizoval typické vlastnosti a chování bohatších pražských měšťanů sedmdesátých a osmdesátých let 19. století. V Matěji Broučkovi byla vytvořena typická postava zobrazující tělesné i povahové vlastnosti mnoha podobných skutečných jedinců, lidí, kterým klesá jejich národnostní uvědomění, nemají žádné pevné zásady a pro okamžitý osobní prospěch jsou ochotni udělat cokoli, čehokoli se zříci i k čemukoli se přihlásit. Matěj Brouček se rád dobře nají, napije, rád užívá svých peněz získaných od nájemníků svého domu a přitom sám nepracuje, ani se nijak nezajímá o život lidí ve svém okolí. Svůj volný čas tráví vysedáváním po hospodách a vedením nekonečných řečí s jemu podobnými lidmi. V povídce silně zaznívá i kritika sociálních poměrů nejchudších obyvatel Prahy žijících v těžkých podmínkách malých domků ve Zlaté uličce, které se vyhýbají návštěvníci jiných romantických míst Pražského hradu v jejím těsném sousedství.

Sociologie literatury představuje ojedinělou práci v české literárněvědné produkci 20. století. Text byl původně vydán jako cyklostyl v omezeném počtu jednotlivých exemplářů, které dnes nejsou dostupné širší čtenářské veřejnosti. Krejčí se v monografii zabývá literaturou jako společenským jevem, rekapituluje sociologickou metodu ve vývoji literární vědy a pokouší se o sociologické rozdělení literatury.