Irena Mondeková Knihy

Nejlepší české básně 2018 – jednu z nich, kterou do svého almanachu vybralo nakladatelství HOST, čtenářům nabízí sbírka Kruhový objezd. Sestává z tzv. volného verše. Inspiraci pro něj čerpá autorka zejména z dětství prožitého v Chebu – poezie v próze pod názvem Střípky, ale i z práce zdravotní sestry – básně Voliéry, Domov pro seniory, Noční. Poetickou formou vykresluje nesnadné osudy lidí na okraji společnosti – například Růžena, Kornatění, ale pracuje i s náměty z lázeňského světa Jáchymova – Hostina, Pohled z okna hotelu, Perníkové ráno. Irena Mondeková si ráda pohrává s jazykolamy, které zpracovala například do miniatury Svízel a Plstění. Zvláště závažný námět z období protektorátu Čech a Moravy je ztvárněn v básni Ruth. Autorka předkládá výbor poezie za poslední tři roky.

Poezie v básnické sbírce Rozsvíceno obsahuje verše psané převážně klasickým vázaným veršem. Obsahově se týká přírodní lyriky /Podzimní sonet, Babí léto/, milostné /Malá víla, Ulita, Než/ vzpomínek na uplynulé časy /Tehdy, Tam v Kašperských horách/ a respektu ke zralému věku, který jako zdravotnice cítí /Stáří, Rozsvíceno/ a zázraku zrození /Úplněk/. Báseň Rozsvíceno byla zařazena do Zlatého výběru nejkvalitnější poezie litwebu Písmák. Autorka přibližuje čtenářům realitu dní viděnou její poetikou.

Irena Mondeková, 1961, pochází z Chebu. Žije v Českém Krumlově. Povoláním je zdravotní sestra. Psaní poezie a prózy se začala věnovat v roce 2016. V její tvorbě převažují příběhy, týkající se přírody, zvířat a lidí na okraji společnosti. Mezi dosavadní literární úspěchy autorky patří publikování v měsíčníku HOST, báseň v Nejlepších českých básních 2018, 1. místo v celostátní soutěži Střípky z Ráje 2020. V témže roce se umístila na předním místě Mobelovy ceny Aloise Marhoula se sbírkou Kruhový objezd a podílela se na knize haiku Šálek dál hřeje dlaně vydavatelství DharmaGaia. V současné době působí na literárním webu Písmák jako redaktorka.

Ten jaksi zpupně kývnul bradou místo obvyklé úklony a usedl k piánu. A pak se do toho opřel. Prsty klouzaly po klávesnici čím dál rychleji… hrály něco úplně jiného, než bylo uvedeno v programu. Byla to čirá improvizace, stále temperamentnější a divočejší. Hluk lidí, kteří se do té doby při poslechu mezi sebou bavili, postupně utichal. Bezouškovo tělo se ohýbalo, jako by se do něj opíral vítr. V uších mu zněla slova, která řekl kamarádovi - dohraju, a pak půjdu… Kam? K ní do vily? K ní, která si mne prostě koupila, neúspěšného klavíristu okresního formátu? Pravačkou břinknul do klávesnice… K bohaté ošklivé ženské, která ani nechce mít děti? K dědičce činžáků? Zaryl prsty do hloubi klavíru.

Publikace Haiku + hříčky předkládá verše napsané s přihlédnutím k dálněvýchodní tradici a verše založené na jazykovém nápadu. Tato poetická forma si i v Evropě získává zaslouženě stále větší pozornost. Ve sbírce si autorka ve formě 5 – 7 – 5 slabik pohrává s náměty přírodními a filosofickými.