Thomas Merton byl jedním z nejvlivnějších katolických autorů 20. století. Jako trapistický mnich z opatsví Panny Marie Getsemanské v americkém Kentucky byl uznávaným katolickým duchovním spisovatelem, básníkem, autorem a sociálním aktivistou. Merton se zasazoval o mezináboženský dialog a navázal duchovní rozhovory s dalajlamou, Thich Nhat Hanh a D. T. Suzukim. Jeho psaní se hluboce zabývá duchovním životem, kontemplací a hledáním Boha v moderním světě. Prostřednictvím svých děl nabízí čtenářům cestu k hlubšímu sebepoznání a transcendentnímu spojení.
„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.“ Kristova slova jsou adresována každému křesťanu. Přesto pořád toužebně vzhlížíme k těm, kteří jako by k němu byli lépe disponováni. Jak je to ve skutečnosti s mnišským pokojem? Liší se podstatně od toho, který můžeme zakoušet v našich světských životech? Vedou k němu jiné cesty?
Sbírka osobních záznamů a meditací, vzniklých během 5 let, které autor strávil v trapistickém klášteře. (zdroj: mlp.cz)
Knihu sám autor označoval jako „duchovní dějiny řádu“. V první části se věnuje stručně dějinám řádu jako celku počínaje sv. Benediktem až po vznik novodobého řádu trapistů, podrobně popisuje dějiny řádu ve Spojených státech amerických včetně historie vlastního kláštera a jeho fundací. Druhá část knihy se věnuje smyslu cisterciáckého způsobu života – popisuje některé klášterní zvyklosti a vysvětluje jejich duchovní smysl. Na klíčových, často velmi dramatických událostech z dějin cisterciáků přísné observance autor ukazuje vnitřní krásu mnišského života a hodnoty, kterými je tento život nesen. Díky živému vypravěčskému stylu se čtenář takřka stává součástí tohoto velkého, i když pro svět nenápadného díla Boží chvály.
Kniha je jakousi duchovní závětí autora, syntetizující jeho myšlenky o modlitbě a duchovní zkušenosti v neustálé konfrontaci s nejvýznamnějšími duchovními autory od prvních křesťanských staletí až po dnešek. Předností knihy je její všeobecnost, protože není omezena na tu či onu spiritualitu, ale vztahuje se skutečně na křesťanskou modlitbu v samé její podstatě.
John C. H. Wu se svým klasickým dílem patří mezi základní zdroje porozumění vývoje této nesmírně vlivné větve buddhismu jak pro jeho studenty, tak i pro učitele. Kniha Zlatý věk zenu se zabývá významným obdobím duchovních dějin, které následovalo po setkání buddhismu s čínskými filozofiemi, a to především s taoismem. Wu nejprve zkoumá základní zdroje zenových škol založených v šestém století Bódhidharmou a ve století sedmém Chuej-nengem. Dále se zabývá úžasným rozkvětem celého tohoto hnutí podníceným následujícími generacemi čínských mudrců. Tento významný text vysoce ocenilo mnoho učenců zabývajících se dějinami buddhismu, včetně velkého zenového spisovatele dvacátého století, D. T. Suzukiho.
Myšlenky a postřehy pro všechny, kteří hledají duchovního vůdce. Autor představuje duchovní vedení z pohledu vedeného i vůdce a na základě své zkušenosti přináší zajímavé podněty pro obě strany.
Nová semena kontemplace jsou jednou z nejčtenějších a nejoblíbenějších knih Thomase Mertona. Křesťané i nekřesťané chválí Mertona jako pozoruhodného pokračovatele meditativní tradice sv. Jana od Kříže, Oblaku nevědění a středověkých mystiků, ve Spojených státech se Merton často srovnává s Thoreauem. Nová semena kontemplace se snaží probudit spící vnitřní hloubky ducha, který západní člověk tak dlouho zabíjí, usilovat o hluboce kontemplativní a mystický rozměr v našich životech. Pro Mertona „každý okamžik a každá událost života jakéhokoli člověka na zemi zasazuje něco do jeho duše. Stejně jako vítr nese tisíce okřídlených semen, tak s sebou každý okamžik nese zárodky duchovní vitality, které nepozorovaně spočinou v mysli a vůli člověka. Větší část z těchto nesčetných semen zahyne a ztratí se, protože lidé nejsou ochotni je přijmout: semena jako jsou tato nemohou totiž vzejít jinde než v půdě svobody, spontánnosti a lásky.“
O Thomasi Mertonovi se mluví jako o jednom z oněch vzácných západních mozků, kteří se v zenu cítili zcela doma. V této knize pojednává o různých náboženských koncepcích – raném mnišství, ruské pravoslavné spiritualitě, Shakerech, zen-buddhismu, a to s charakteristickou západní přímostí. Merton nejen studoval tato náboženství zvenčí, ale uchopil je empatií a živou účastí zevnitř. „Všechny kapitoly,“ napsal Merton, „spojuje jeden ústřední zájem: porozumět různým způsobům, jak lidé různých tradic koncipovali význam a metodu „cesty “, která vede k nejvyšším úrovním náboženského či metafyzického vědomí“. Thomas Merton (1915–1968) byl americký trapistický mnich, spisovatel, teolog, mystik, básník, sociální aktivista a badatel v oboru srovnávacího náboženství. V roce 1949 byl vysvěcen na kněze a dostal jméno „otec Louis“. Byl členem opatství Panny Marie Getsemanské poblíž Bardstownu v Kentucky, kde žil od roku 1941 do své smrti. Merton napsal více než 50 knih, desítky esejů a recenzí. Stal se velkým zastáncem mezináboženského porozumění, propagoval dialog s významnými asijskými duchovními osobnostmi – dalajlamou, japonským spisovatelem D. T. Suzukim, thajským buddhistickým mnichem Buddhadasou či vietnamským mnichem Thich Nhat Hanhem. Psal o zen-buddhismu, konfucianismu, taoismu a o jejich souvislosti s křesťanstvím, což bylo v jeho době ve Spojených státech velmi neobvyklé, zejména v rámci náboženských řádů.
Poutavá autobiografie umožňuje čtenáři spolu s autorem projít a s tvrdostí pocítit stupňovitou cestu od dantovského „pekla“ rodinných tragédií dětství, zmatků osamělého rebela a bohémských let na univerzitě, přes toulky předválečnou Evropou s jejími inspirujícími místy a osobnostmi, až po vrcholné hledání duše, neuspokojené žádným dočasným pokladem. Malířský synek, vzdorující intelektuál, básník a milovník rozkoší života po lítém vnitřním boji nakonec zaklepe na bránu trapistického kláštera, aby v něm – k úžasu všech svých bouřliváckých přátel a k inspiraci mnoha budoucích bratří – až do smrti setrval v tichu.
