Vít Mišaga Knihy

Řeky a mosty mají ve vojenské strategii své místo od nepaměti. Během tzv. dánské fáze třicetileté války sehrál výjimečnou roli most u Desavy. V dubnu roku 1626 se o něj strhl boj mezi vojsky císařského generála Albrechta z Valdštejna a jeho protivníka Arnošta z Mansfeldu, který bojoval na protestantské straně, tentokrát pod velením dánského krále Kristiána IV. Jednomu ze soupeřů se dosažené vítězství stalo prvním velkým úspěchem na bitevním poli a milníkem kariéry, která oslnila Evropu. Druhý utrpěl drtivou prohru, a i když vojevůdcovu energii nezlomila, napověděla mnohé o dalším vývoji „dánské“ války.

Kniha se zaměřuje na vpád vojsk generála Petra Arnošta z Mansfeldu a vévody Jana Arnošta Sasko-Výmarského do Slezska a na Moravu v letech 1626-1627. Válečný konflikt, který začal pražskou defenestrací a povstáním českých stavů v roce 1618, zasáhl téměř celou Svatou říši římskou a její okolí. V roce 1625 se do čela protihabsburské koalice postavil dánský král Kristián IV., jehož vojáci, spolu s generálem Mansfeldem, zahájili tažení do střední Evropy. Jejich cílem bylo převzít iniciativu proti rostoucím habsburským silám a spojit se s knížetem Gáborem Bethlenem, aby postoupili až na Vídeň. Zatímco obléhání Brna a Prahy jsou v historické paměti známá, ovládnutí Opavy, Těšína a dalších oblastí zůstává opomíjeno. Dánští vojáci vytvořili v regionu silnou enklávu s podporou místních obyvatel, což ovlivnilo nejen bojiště v Německu, ale i evropskou diplomacii. Čeští, moravští a slezští účastníci povstání, mnozí jako vojáci v dánské armádě, se i po bělohorské porážce neztratili. Kromě politických a vojenských dějin kniha nabízí alternativní pohledy na události, včetně pohledů anglického diplomata, vojáka a civilistů zasažených konfliktem.