Jaroslav Švadlena Knihy

Pátá kniha básníka jihočeského básníka Jaroslava Švadleny. Přesně volená slova a verše, které nás zavádějí na místa, kde se čas zastavil, a jako správně nalíčené fotopasti zachycují i to, co je za běžných okolností skryto. Vypráví především o vztahu ke krajině, která je svědkem lidské víry, je jí modelována a víra v ní zanechává své stopy.

Čtvrtá sbírka veršů současného básníka je opět holdem jihočeské krajině, kterou autor zkoumá jako okouzlený pozorovatel ze sedla svého velocipedu.Jsou chvíle, kdy se do očí "vlévá zvlněná krajina", s níž se básník Jaroslav Švadlena se svou poezií ztotožňuje. Co na tom, že tento region neúnavně objíždí snad posté či potisící... Přesto (anebo právě proto) je zřejmé, že kdykoli vniká do jeho přírodních zákoutí, záhybů, stezek a polních cest, objevuje ho pokaždé ve zcela nových básnických pohledech a souvislostech. Za tímto účelem mu stačí opět osedlat dvoukolého oře, šlápnout do pedálů a znovu se vracet k důvěrně známým místům, jež mu dávají prostor pro meditaci a filozofické úvahy. Ze Švadlenových veršů čiší vzácná vyrovnanost, jak po jazykové, tak i duchovní stránce. Je to patrně dáno i tím, že svět, který popisuje, osciluje "v dokonalé rovnováze", která dokáže například stírat rozdíly mezi záludností bludných kamenů a konejšivým chladem vzrostlých lesních velikánů, mezi soumrakem a kuropěním. Vše tu má svůj řád

Básnická sbírka renomovaného autora Jaroslava Švadleny Brutlyrik sestává ze tří oddílů. Básně v prvním oddílu (Sad) jsou situovány (s náležitou transformací) do konkrétního sadu u řeky Lužnice. V druhém oddílu (Ozvěny) se autor uchyluje do svých oblíbených oblastí magického realismu. Texty ve třetím oddíle (Bezobrazí) nevykazují znaky klasické – nebo typické – poetiky a náleží nejspíše do kategorie artbrut, přestože obsahují jakési pointonézní zrnko, které vloženo do matečného louhu textu způsobí, že čtenáři před očima naráz vyroste krystal útvaru, kterému již lze říkat báseň. Tím zrnkem může být už jen – třebas lapidární – atmosféra náplně textu. Tento třetí oddíl (Bezobratlí) doporučuje autor přečíst od prvního textu k poslednímu – odhalí tak snáze vypravěčův „příběh“.

Původně rukopisnou sbírku ve školním sešitě daroval renomovaný autor Jaroslav Švadlena příteli básníku Petru Mazancovi, který inicioval její vydání a za trest se musel ujmout redakční úpravy. Všechna cyklohaiku obsažená ve sbírce Dharmašlap vznikla v poměrně krátké době. Podnět k jejich napsání se objevil buď při listování v denících, nebo přímo ve vzpomínkách. Autor zde striktně dodržuje haikuové pravidlo: 5-7-5 slabik.