Autobiografické vyprávění české učitelky, která se ve vzpomínkách vrací ke kořenům své rodiny a vlastnímu dětství a ranému mládí, poznamenanému válečnou dobou a pozdějším komunistickým režimem. Autorka o životě svých rodičů, matky pocházející z německého prostředí a otce, bývalého carského důstojníka, který po roce 1917 zakotvil na Moravě, vypráví prostě a láskyplně. S úsměvem zdůrazňuje nekonvenčnost svého rodinného prostředí, v němž se prolnuly povahy českoněmeckých vesničanů s ukrajinským temperamentem otce a jeho přátel do zajímavého modelu soužití. Obklopená péčí a láskou rodičů sledovala na jejich větších i menších dramatech z dětského pohledu události 2. světové války , její konec a dramatické období po osvobození. Období dospívání se pak už odehrávalo ve změněných společenských podmínkách, přinášejících svérázné rodině zatím jen drobné nepříjemnosti, které se nezdály ohrožovat životní plány šestnáctileté dívky a tak svou první knihu vzpomínek uzavírá v polovině těžkých padesátých let především líčením prvních lásek, studentských přátelství a rodinných historek.
