Vladimír Brett Pořadí knih (chronologicky)

Výbor sedmi povídek slavného francouzského filmového režiséra. Doslov napsal Vladimír Brett.

Dobrodružný román o statečném muži přezdívaném Fanfán Tulipán, který již od dětských let projevuje výrazný talent pro romantická dobrodružství a hrdinské kousky. Hlavního hrdinu Fanfána Tulipána sledujeme ještě mnohem dřív, než byl počat - milostná zápletka mezi patnáctiletou Jeanne Bécuovou a vévodou orleánským skončí zplozením jednoho z nejobdivovanějších hrdinů tehdejší Francie. Jako odložené dítě neznámých rodičů vyrůstá v polovině 18. století na pařížském předměstí Saint-Denis, kde prožívá uličnické dětství i své první milostné zkušenosti - v pozdější době tak četné... Později už jako dospívající mladík odchází „hledat štěstí" do světa. Lstí pomstychtivé milenky se dostane nedobrovolně do armády, kde se zněj stane uznávaný voják a vyslouží si přezdívku La Tulipe. Při dobývání Korsiky se seznámí s mladičkou, krásnou a osudovou Letizií. Při zpáteční cestě do Francie je jejich loď přepadena anglickou fregatou a Letizia je unesena. Fanfán se nevzdává a vydává se do Anglie hledat svou lásku - nevědomky se stává francouzským špionem a opět se ocitá v nebezpečí. 32-037-86

Bídníci I Příběh napraveného galejníka Jeana Valjeana, který získá bohatství a až do konce života se obětavě věnuje pomoci těm nejchudším, bývá považován za nejznámější francouzský román všech dob. Román je úchvatnou společenskou freskou, barvitým vylíčením Paříže 30. let 19. století s jejími tajemnými zákoutími, kláštery a dvorky, plnými lidského utrpení a zoufalství. Bídníci II Kniha je pokračováním příběhu polepšeného trestance Jeana Valjeana. Ten se spolu s Cosettou, která časem vyrostla v krásnou mladou ženu, věnuje i nadále dobročinnosti. Valjean je však stále pronásledován inspektorem Javertem. Osudy Cosetty i Valjeana se v tomto díle protnou s příběhem studenta práv Mariem Pontmercym. Velkou lásku mezi ním a Cosettou bude komplikovat řada nedorozumění, houstnoucí atmosféra v Paříži a také boj na barikádách. Kritikou sociální nespravedlnosti a vírou v to, že člověk může svojí láskou a soucitem společenskou nespravedlnost překonat, oslovil Victor Hugo generace čtenářů a je pro nás inspirací dodnes. Monumentální a nesmrtelný román Bídníci je považován za jedno ze stěžejních literárních děl 19. století a dočkal se řady filmových nebo i muzikálových zpracování.

Mor v roce 1639. Román líčí život v burgundském hrabství patřícím tehdy ke španělské koruně, které bylo za Ludvíka XII. zpuštošeno francouzským vojskem, takže v kraji vypukla morová epidemie. Nakažení jsou izolování v odlehlém táboře, kam byl jako hrobník městskými konšely poslán neprávem a proti své vůli povozník Gyon....

Dělník Šimon Corbier, voják Armády spásy a prostitutka Rita, dva lidé,kteří se zcela náhodně setkávají v nočním velkoměstě a začínají společný život.

Román, jehož děj se odehrává v prostředí drsné přírody Lamanšských ostrovů v době plachetnic a prvních parníků, oslavuje vítězný lidský zápas s mořským živlem.

Atala aneb Láska indiánské dvojice v pustinách (1801), příběh o lásce indiánského náčelníka Šakty k dívce z vlastního kmene Atale, bytosti zmítané rozporem mezi city a povinností, kterou na ni vložila umírající matka, je umístěn do nádherné scenérie divoké severoamerické přírody. To, co nám dnes – po působení několika generací romantických – připadá v líčení duševních stavů dvojice mladých milenců zcela přirozené, zaznělo spisovatelovým současníkům až revolučně novým tónem: zarážela je subjektivní osobitost autorského „já“, kterou předchozí klasicisté vůbec neznali. Chateaubriandovo nové vidění a cítění skutečnosti pomohlo literatuře z počátku století vymanit se z dosavadní akademické vyumělkovanosti a umělecké sterility. René (1802) je podobně tragicky laděný příběh citového sblížení dvou mladých lidí, vnitřně rozervaného Francouze Renéa a jeho nebesky krásné a vlídné sestry Amálie. V duševních stavech svého hrdiny vylíčil autor nálady mnoha svých vrstevníků – celé mladé generace trpící „nemocí století“.

První česká práce o Moliérovi. Nesoustřeďuje se však jen na Moliéra jako dramatika, ale analyzuje i jeho tvorbu hereckou a režijní. Autorovi se zde podařilo podat věrný obraz Molièrovy doby a charakterizovat ve zkratce její nejdůležitější myšlenkové a umělecké tendence. Práce je doplněna reprodukcemi dobových rytin, kreseb a dokumentů.

Francouzská pohádka o krásné dřevorubkyni Majolence, která se stala díky kouzelnému daru královnou. Příběh nese stejné rysy jako německá pohádka bratří Grimmů Dupynožka.

Devatenáct povídek "proslulého spisovatele a obdivuhodného apoštola míru", který v protiválečném románu Oheň dosáhl vrcholu své tvorby. Proti válce a násilí jsou zaměřeny a pokrok probojovávají i jeho povídky, "pravdivé příběhy", jež jsou z valné části bezprostřední a výmluvnou reakcí na skutečné události.

Výběr z literárně kritických statí francouzského pokrokového spisovatele, známého hlavně svým protiválečným románem "Oheň". Do výboru, který obsahuje jeho stati z let 1899 až 1931 jsou zahrnuty medailóny francouzských spisovatelů i mnoho článků z čas. L’Humanité, bojovně zaměřených proti úpadkovým zjevům a rysům francouzské literatury, úvah o poslání, zaměření a problematice proletářské literatury i o vztahu spisovatele k revoluci.

Obsahuje: Žárlivý Petřík -- Směšné preciosky -- Škola pro muže -- Škola pro ženy -- Kritika Školy pro ženy --Versailleská improvisace

Poslední román Victora Huga; napsal jej v sedmdesáti letech, bezprostředně po krvavém potlačení pařížské komuny roku 1871. Psát v té době oslavný román o nejpohnutějším roce Francouzské revoluce, o roce 1793, byl čin hodný Hugovy velikosti. Vyděšení Francouzi raději o revoluci mlčeli...A psát tehdy o revoluci a neodsoudit Dantona a Robespierra a celou jakobínskou diktaturu bylo velmi odvážné. Příběh se odehrává mimo Paříž, v kraji Vendée, kde byly silné pozice protirevolučních royalistických sil. Hugo spojuje historickou látku, kterou detailně zná, s působivou, imaginativní fikcí. Dramaticky sevřený děj pak podtrhuje výjimečné postavení tohoto románu v celé autorově tvorbě.

Nové vydání Fischerova básnického překladu, který vyšel po prvé r. 1927 a přinesl z celk. počtu asi 3.000 veršů originálu téměř plnou polovinu, a to ještě tu daleko významnější. Villon, stojící na poč. nové franc. literatury, svýmstudiem mistr paříž. fakulty, životem bohém, přítel chudáků, několikrát ve vězení a málem skončivší na šibenici - jako básník je předchůdcem jak Musseta a Verlaina, tak i Heineho. Jeho dílo je jednak osobní, jednak dobře vyjadřujenáladu a protest chudáků proti pánům a vědomí rovnosti všech před smrtí. V., vycházeje ze scholastiky, jíž se učil na školách, tvoří přechod k novému typu člověka renaisančního, aktivního a přitakávajícího životu.