Zikmund Skyba
Pocházel z rodiny zedníka. Dětství a mládí prožil ve Slušovicích. 1924–25 pracoval na stavbách u Brna, Žiliny a jinde, pak studoval Stavební průmyslovou školu v Brně (maturita 1929). 1929–37 byl stavitelským asistentem v projekční kanceláři v Praze. 1931–35 byl činný jako autor, herec i recitátor v Recidaku (Recitační dělnická akademie). Od 1938 byl redaktorem Práva lidu, za německé okupace kladenské filiálky Národní práce. 1945 se vrátil do Práva lidu, 1947–48 byl odpovědným redaktorem jeho Večerníku. 1948–52 pracoval v Lidových novinách, 1952–57 v měsíčníku Klub, vydávaným pro závodní kluby Ústřední radou odborů. Od roku 1931 přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Právo lidu, Večerník Práva lidu, České slovo, Národní práce, Kolo, Lidové noviny, Klub, Literární noviny, Kritický měsíčník, Nový život, Čti, Kulturní politika, Práce a Dikobraz. Spolupracoval s Československým rozhlasem, je autorem rozhlasových her Slunce v kaluži (1941), Píšťalka (1943), Radost z lásky (1944), Krev (1948) a cyklu pásem Chléb náš vezdejší (1945). Po roce 1945 často přispíval do rozhlasového pořadu Živá slova. Redigoval knižnice Sedmihran (nakl. Pamir, Praha 1945, 1. sv.) a Jihočeská lidová knihovna (Jihočeské nakladatelské družstvo, České Budějovice, 1948, 2 sv.). Užíval pseudonymů a šifer Jan E. Baruch, Jiří Klaus; Z. S., zs, zsa. Pro Skybovu básnickou tvorbu, usilující ve svých počátcích o návaznost na básnickou dikci Františka Halase, je charakteristické silné sociální ladění a smysl pro přírodní krásy. Prožitek neradostného dětství ovlivnil jeho pohled na skutečnost, v němž je těžký sociální úděl člověka vyvažován jedině harmonizující mocí přírody. Básnicky nejživotnější jsou písňově prosté, krátké básně ze Skybovy válečné tvorby, oslavně tematizující práci i všední věci každodenního života (Žíznivý list, Krvácející ticho). – Poválečná poezie Zikmunda Skyby vítá nový čas jako definitivní vítězství nad chudobou. Převažují v ní oslavné příležitostné verše symbolicky promítající básníkovy naděje v budoucí svobodný život vlasti do rámce přírody, jejího rozkvětu a zrání (Krev z květů máje, Tisíciletý čas). Vítězství konvence a ilustrativnosti nad básnickou invencí se nejzřetelněji vyjevuje v satirické poezii výsměšně glosující politickou situaci Západu (Pryč, starý světe). – Také Skybova početná tvorba pro děti vyrůstala z jeho důvěrného vztahu k přírodě. Zejména v prózách seznamoval děti se životem zvířat a nenásilně v nich probouzel zájem o přírodní prostředí, krajinu a rodnou zem.