Šárka Smazalová

Šárka Smazalová studovala v letech 1963–68 na FF UK. V té době se sblížila se společenstvím umělců žijících na Hanzlberku – bohémské komunitě v pražském Podolí. V říjnu 1968 spáchala sebevraždu.

Její dílo je výrazným příspěvkem k české beatnické poezii 60. let (V. Hrabě, L. Landa, V. Čerepková, M. Koch. J. Hutka, Z. Růžová aj.). V roce 1968 připravoval Radim Vašinka se souborem Orfeus inscenaci dramatického skeče Čaj, premiéra se konala v červnu 1969. V roce 1971 se Čaj stal záminkou k zákazu činnosti Orfea. Vladimír Justl připravil pro nakladatelství Vyšehrad výbor z jejích básní Flétnové vábení (1972). Svazek k vydání připravil a zevrubně edičně komentoval Martin Machovec. Kniha je doplněna blokem vzpomínek na Šárku Smazalovou (mj. od R. Vašinky, V. Justla a P. Pitharta) a úryvkem z dosud nepublikované povídky Lorelai D. Pithartové.