Wolfgang Schadewaldt Pořadí knih (chronologicky)

Kniha je souborem statí, pojednání a přednášek vydaných při různých příležitostech od poloviny třicátých, ale hlavně během čtyřicátých let, poslední příspěvky jsou z konce let padesátých. O jejím významu svědčí už jen ta skutečnost, že vyšla ve čtyřech vydáních, z nichž předposlední a poslední bylo vždy rozšířeno. Kniha je rozdělena na dvě části. První se zabývá tzv. „homérskou otázkou“, a to z různých úhlů pohledu (historický přehled bádání, geneze textu, postava „Homéra“, resp. postava homérského pěvce, Homérova doba, odrazy krétsko-mykénského umění v Iliadě apod.). Druhá část, kterou doporučujeme číst s Homérovým textem u ruky, pojednává o vybraných scénách z Iliady i Odysseii (Hektor a Andromaché, Achilleovo rozhodnutí, Hektorova smrt, Odysseův návrat apod.; sem je zařazena i široce citovaná studie o Achilleově štítu), text ilustrují vyobrazení, většinou vázová, ale i drobných bronzových předmětů a zbraní. Zájemce o hlubší vhled do bádání o homérské otázce a homérských básních zde nalezne obsáhlý seznam odborné literatury, doplněný o literaturu současnou v ediční poznámce (S. Fischerová).

This new translation of Sophocles' powerful drama delves into the intense emotions of a desperate wife who resorts to a deadly plan to secure her warrior husband's loyalty amidst his wavering affections. The work explores themes of love, betrayal, and the lengths one will go to for passion, offering a fresh perspective on a timeless tragedy.

Philoctet - ein Schauspiel mit Gesang ist ein unveranderter, hochwertiger Nachdruck der Originalausgabe aus dem Jahr 1795. Hansebooks ist Herausgeber von Literatur zu unterschiedlichen Themengebieten wie Forschung und Wissenschaft, Reisen und Expeditionen, Kochen und Ernahrung, Medizin und weiteren Genres. Der Schwerpunkt des Verlages liegt auf dem Erhalt historischer Literatur. Viele Werke historischer Schriftsteller und Wissenschaftler sind heute nur noch als Antiquitaten erhaltlich. Hansebooks verlegt diese Bucher neu und tragt damit zum Erhalt selten gewordener Literatur und historischem Wissen auch fur die Zukunft bei.

Ödipus – seinen Vater hat er erschlagen, mit seiner Mutter vier Kinder gezeugt. Als er erkennt, was er getan hat, blendet er sich selbst. Das ist die Tragödie des einst mächtigen Königs von Theben. Von dort vertrieben, alt geworden und begleitet einzig von seiner Tochter Antigone, ersehnt er nur noch einen friedlichen Tod auf Kolonos nahe Athen. Doch auch dort holen ihn die Schatten der Vergangenheit ein: Theben droht ein blutiger Bruderkrieg, in dem beide Parteien den des Lebens und Leidens überdrüssigen Ödipus auf ihre Seite zwingen wollen. Wie in seiner berühmten Übertragung der «Orestie» folgt Peter Stein, Intendant und Regisseur von internationalem Rang, auch diesmal seinem Ideal, eine klare und zeitgemäße, genaue und vollständige Wiedergabe des antiken Textes zu leisten, deren oberstes Ziel die Verständlichkeit ist. Der humanistisch gebildete Theatermann legt erneut eine Übersetzung vor, die sich nicht nur auf der Bühne bewährt hat – 2010 erprobte er sie im Rahmen der Salzburger Festspiele mit Klaus Maria Brandauer in der Hauptrolle –, sondern ihre sprachliche Kraft und Schönheit auch bei der Lektüre entfaltet.

Mykénský král Agamemnón byl po návratu z trójské války zavražděn manželkou Klytaiméstrou a jejím milencem Aigisthem, jenž se s ní pak oženil a stal se králem v Mykénách. Agamemnónova dcera Élektrá poznala, že i jejímu bratru Orestovi hrozí smrt z matčiny ruky. Vyslala ho proto se starýmpěstounem k fóckému králi Strofiovi. Élektrá velice truchlí a touží pomstít smrt svého otce a nedočkavě očekává návrat bratra. Orestés skutečně po několika letech přichází s přítelem Pyladem a pěstounem do Mykén, aby lstí potrestal otcovy vrahy.

Die Tragödie des Aias, des großen Helden vor Troja, der sich ungerecht behandelt fühlt und dem Wahnsinn verfällt; der eine ganze Viehherde niedermetzelt im Glauben, es seien seine (griechischen) Feinde; der dann auch sich selbst mordet. Nur durch das Eingreifen des Odysseus wird verhindert, daß Aias’ Leichnam unbestattet bleibt. Möglicherweise das früheste der erhaltenen Dramen des Sophokles; ein Problemstück, das mehr Fragen aufwirft, als es beantwortet.

Die griechische Geschichtsschreibung ist neben Dichtung und Philosophie ein dritter großer Themenkreis, der Wolfgang Schadewaldt sein ganzes Leben hindurch beschäftigt hat. Der zweite Band seiner Tübinger Vorlesungen enthält die beiden Vorlesungen: »Herodot. Die Anfänge der Geschichtsschreibung bei den Griechen« (1959) und »Thukydides« (1961/62). Die Tübinger Vorlesungen Wolfgang Schadewaldts liegen in vier Bänden vor: Band 1: Die Anfänge der Philosophie bei den Griechen (stw 218) Band 2: Die Anfänge der Geschichtsschreibung bei den Griechen (stw 389) Band 3: Die frühgriechische Lyrik (stw 783) Band 4: Sophokles. Euripides (stw 948)

Band 1 der Tübinger Vorlesungen Wolfgang Schadewaldts aus den Jahren 1950-1972 thematisiert die frühgriechische Philosophie vor ihrer Wende durch Sokrates. Ausgehend von den Anfängen des griechischen Denkens, dem Bild des Kosmos und des Menschen bei Homer, der Spekulation über Weltentstehung und Weltordnung in der Lehrdichtung Hesiods, der aus einer neuen Gesellschaft erwachsenen, politisch-philosophische Rechtsideen entwickelnden Elegiendichtung Solons erweist Schadewaldt im ersten Teil der Vorlesung die Präformation der Philosophie in der griechischen Sprache, ihrer Grammatik, ihrer Struktur. Dem schließt sich an eine Herkunfts- und Bedeutungsanalyse der bis auf Platon und Aristoteles wirksamen und noch heute denkerisch verwendeten philosophischen Begriffe. Die beiden Hauptteile der Vorlesung betreffen die erhaltenen Fragmente der vorsokratischen Philosophen wie die indirekten Zeugnisse über sie.

Antigona pohřbí svého bratra i přes zákaz krále Kreona, který se obětavě, ale poněkud umanutě snaží obnovit blahobyt morem zdevastovaných Théb. Je chycena a poslána na smrt. S tím nesouhlasí její snoubenec, syn krále Kreona, Haimon, a tak spáchá sebevraždu. Když se to dozví jeho matka, taktaké spáchá sebevraždu. Králi Kreonovi nezbude vůbec nic. Takto je potrestán za svoji pýchu, která i jeho dobré skutky proměnila v zaslepené. Sbor je vypravěčem. Posouvá děj dopředu a je i rádcem krále, ale je nejednotný. Část sboru souhlasí s tím, aby poslal Antigonu na smrt, druhá část včetně věštce by nechala Antigonu jít. Druhá část sboru by dovolila i pohřbít druhého bratra. S tím král nesouhlasí a řídí se podle sebe a první části sboru. Antigona je dcera bývalého krále. Snaží se o to, aby oba bratři měli stejná práva. Ráda by měla i podporu sestry, ale k ničemu ji nenutí. Její společný rys s králem je, že si myslí, že dělá správnou věc a že je podobně neústupná.

Es liegt keine ausführliche Beschreibung für "Der Aufbau des Pindarischen Epinikion" vor.