Do roku 1989 vládla ve východní Evropě oficiální komunistická politika, podle níž měla „vládnoucí“ pracující třída Cikány vstřebat. Mnoho Cikánů ale bojovalo za udržení své odlišné identity. Tato kniha vypráví o tom, jak jedna skupina Cikánů odmítla zavrhnout svůj způsob života a asimilovat se do majoritní populace. Je to příběh o zdrojích kulturní diverzity v moderní industriální společnosti a o strachu a nenávisti, které se mohou ze sociální a kulturní odlišnosti zrodit. Jádro knihy, založené na osmnáctiměsíčním pozorování každodenního života v cikánské osadě, tvoří popis kultivace, oslavování a znovuobjevování kulturní odlišnosti mezi lidmi, které ti nad nimi považovali za příliš hloupé a necivilizované na to, aby vůbec nějakou „kulturu“ měli.
