Zdeněk Jíša
Zdeněk Jíša (*11.7.1931 v Praze) kronikář a historic, autor regionálních publikací, zaměřený na Písecko.
Po maturitě na reálném gymnaziu a po absolvování učitelského kurzu začal studovat dálkově na Pedagogické fakultě v Olomouci. Mezi tím se stal učitelem na základní škole v Oldřichově, okres Opava. Zde působil dva roky do nástupu vojenské základní služby, kterou nastoupil v Písku. Na konci vojny se oženil s dcerou známého učitele hudby Joži Jaro, popraveného nacisty za okupace v důsledku jeho odbojové činnosti. Postupně začal učit na školách v Pasekách, Chřešťovicích a Semicích. Po krátké službě učitele byl požádán odborem školství, aby převzal post inspektora pro kulturu. Od roku 1962 působil jako ředitel Okresního domu osvěty, současně studoval dálkově na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, promován byl v roce 1965 . V roce 1965 byl za svůj negativní postoj k okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy vyloučen z KSČ, sledován StB. Po zbavení funkce ředitele byl přeložen do píseckého muzea. Zde působil od roku 1969 jako pracovník na úseku výstavní a a přednáškové činnosti. Až do svého důchodu v roce 1991, přes 20 let, zajišťoval výstavní a kulturně vzdělávací činnost. Byl autorem stálých expozic muzea a vybudoval dosud chybějící oddělení soudobých dějin, v němž působil jako historik. Sbíral, pečlivě dokumentoval rozvoj okresu, města Písku na úseku průmyslu a zemědělství, včetně jeho výstavby před rokem 1990. Během svého působení v muzeu měl jako výkonný redaktor na starosti “Výroční zprávy muzea”. Redakčně připravil a zpracoval k vydání publikace kronikáře obce Horosedly Matěje Hřídele Ččyřdílnou “Historii zemědělské malovýroby a velkovýroby v Písku”, dále knížku Jaroslava Šindeláře “Knížka o Písku”,. Cihlovy “Začátky průmyslu na Písecku do r. 1914”. Je realizátorem výstavby pomníku věnovaného západním letcům z okresů Písek a Milevsko, odhaleného v Palackého sadech 8.5.2006. Jako kronikář města Písku v letech 1984 -2005 byl požádán o sepsání “Pamětní listiny” zahrnující vývoj města Písku v letech 1956-2005, která byla po opravě věže kostela umístěna do její makovice. Několik let také působil jako předseda letopisecké komise města Písku. Po odchodu důchodu v roce 1991 externě působil do roku 2005 na oddělení soudobých dějin a několik let pracoval v sezónním období v pobočce muzea v Památníku Protivín jako kustod.