Věra Hrdinová Knihy

V pořadí již devátá sbírka současné české autorky starší generace, která se po ukončení dlouholeté pedagogické praxe věnuje tvorbě poezie. V "nevyzpytatelném období světové pandemie" se básnířka Věra Hrdinová rozhodla, že se už nebude zabývat žádnými plány do budoucnosti, ale zaměří se na zhodnocení toho, co bylo pro její život podstatné. I proto její sbírka těží především ze vzpomínek, které ovšem nepřinášejí pouze radost, ale také hořkost a bolest. Jsou zde i verše o předtuše smrti, na druhé straně zase básně o prvních citových vzplanutích nebo o chvílích beze slov, jež jsou ovšem "plná porozumění".

Je neuvěřitelné, kolik moudrosti generací je uloženo v pohádkách a jak hluboce se nás stále jejich symbolická skutečnost dotýká. Zasvěcený psychologický komentář autorky může v této knize oslovit každého, kdo se četbou vydává také na cestu sebepoznání. Jako mnoho pohádek, i ta o Štístkovi a třech ďáblových vlasech začíná hrdinovým narozením. Otázky osudu a vrozených předpokladů na jedné straně, a svobodné vůle a odpovědnosti jedince na straně druhé se spojují v tématu naplňování vnitřního určení, jak je vyjadřuje úsloví: Staň se, kým jsi. Kolik štěstí a kolik úsilí, kolik sebedůvěry, odvahy, a také kolik pokory je zapotřebí k tomu, abychom se svému vnitřnímu určení přiblížili? Jak se vztahujeme k úkolům a úskalím, které nám život „bez našeho přičinění“ staví do cesty? Co vše musíme podstoupit, abychom poznávali i skryté stránky sebe sama a dokázali pak svým životem odpovídat na otázky, které nám klade naše okolí? Jak rozvíjíme své předpoklady? A jaké hodnoty umožňují nakonec člověku život smysluplně prožít? O tom všem – a o mnohém dalším - se píše v této knížce. ISBN 978-80-903715-0-7 (Emitos, soubor)

Tématem sbírky básní jsou vztahy mezi ženami a muži. Hořké verše staré paní.

Desátá jubilejní sbírka současné brněnské autorky Věry Hrdinové, pedagožky s téměř padesátiletou praxí, je nejen ohlédnutím za jejím životem, ale i úvahou o lásce v nejrozmanitějších podobách. Ve stručném úvodním slově autorka podotýká, že při tvorbě této sbírky vycházela především z vlastních zkušeností. I z tohoto důvodu nemůže "oslavit všechny druhy lásky". Je si zároveň vědoma toho, že leckterý člověk mnohdy recipročně nedostává tolik citu, kolik ho sám rozdává. Zdůrazňuje ovšem, že i "jednostranná láska může být přínosem".