Jan Pešek Knihy

Hlavním záměrem publikace je prezentovat širší odborné veřejnosti i dalším zájemcům výsledky současného výzkumu vybraných aspektů historie českého a slovenského komunismu, komunistické strany, ale také vztahu společnosti k této ideologii. Jednotliví autoři se pokusili přispět k analýze a zhodnocení českého a slovenského komunismu a představit ho (stejně jako Komunistickou stranu Československa a její dceřinou slovenskou organizaci) ve dvou základních časových a historických etapách. Jejich studie potvrzují, že český a slovenský komunismus je podstatným a v mnoha ohledech tragickým obdobím nedávné minulosti Československa. Jsou cenným příspěvkem k poznání komunismu jako systému a svébytného mezinárodního fenoménu zejména ve druhé polovině 20. století.

Únorovými událostmi v roce 1948 byla v Československu dořešena otázka moci - kdo z koho - ve prospěch dělnické třídy a pracujícího lidu. Hlavním a rozhodujícím výsledkem Února bylo, že moc plně přešla do rukou dělnické třídy, která ji uskutečňovala pod vedením Komunistické strany Československa ve svazku s drobným a středním rolnictvem a pracující inteligencí. Únor 1948 zahájil kvalitativně novou etapu vývoje československé armády, období jejího formování jako armády socialistického typu...“ Těmito slovy uvádí knihu Armáda dělnické moci v Československu 1948 – 1960 její autor Jan Pešek. Publikace je prvním zpracováním uvedeného období na základě důkladného vědeckého výzkumu archívního materiálu a literatury. Seznamuje čtenáře s postupnou realizací principu vedoucí úlohy KSČ při výstavbě nové armády, s úsilím desetitisíců jejích členů, spojeným s tímto nelehkým úkolem. Zcela otevřeně hovoří nejen o dosažených úspěších v budovatelské práci, ale také o všech problémech a těžkostech bezprostředně s ním spjatých. Všímá si nejen otázek výstavby vlastní armády, ale současně ji zahrnuje do kontextu doby, období budování základů socialismu v Československu. Přesvědčivě tak dokumentuje postupně vytvářenou a neustále prohlubovanou jednotu mezi armádou a pracujícím lidem, jeden ze základních principů výstavby armády nového, socialistického typu.

V tejto publikácii sa autor zaoberá problematikou pôsobenia Komunistickej strany Slovenska ako územnej organizácie KSČ na Slovensku a problematike postavenia jej aparátu vrátanie ÚV KSS.

Publikácia sa zameriava na problematiku konštituovania a činnosti slovenského povojnového exilu spätého so Slovenskou republikou z rokov 1939 – 1945 a vplyvu jej režimu v širších súvislostiach vnútropolitického a medzinárodnopolitického vývoja v nasledujúcom období od roku 1945 do konca 60. rokov minulého storočia. Autori analyzujú nástup a aktivity mladoľudáckej generácie po vypuknutí Povstania, venujú sa protipovstaleckým a protičeskoslovenským aktivitám v záverečnej etape krízy režimu, taktiež prechodu do politického exilu v závere druhej svetovej vojny i po jej skončení. Publikácia ponúka aj menej známe fakty o činnosti exilových centrál, o vysielači Barcelona, o spolupráci bývalých mladoľudákov so spravodajskými orgánmi západných mocností na okupovanom rakúskom území, ale aj o aktivitách československého delegáta v londýnskej komisii Spojených národov pre vojnové zločiny, o činnosti domáceho ilegálneho hnutia i o ďalších otázkach. Kniha je určená nielen historikom, ale aj širšej čitateľskej verejnosti.

Monografia sa venuje problematike pôsobenia ŠtB po roku 1953, t. j. v období, keď sa postupne menila z nástroja masovej a trestnej perzekúcie na nástroj plošnej politickej kontroly a cieleného pôsobenia proti "nepriateľským osobám".

Zborník materiálov z vedeckej konferencie v Bratislave 10.4.1996, doplnený o spomienky perzekvovaných osôb.

Štvrtý zväzok z politologickej série zaoberajúcej sa krízou komunistického režimu u nás v polovici 50. rokov sa sústreďuje na slovenské dianie v tomto čase. Sleduje napr. vzťah Bratislava (provincia) verzus Praha (centrum), dozvuky politických procesov či vzťah režimu k cirkvi.

Publikácia obsahovo i metodikou spracovania (kombináciou chronologického a problémového prístupu) nadväzuje na prácu oboch autorov „Štátna moc a cirkvi na Slovensku 1948 – 1953“ (Bratislava, 1997). I. kapitola stručne zhrnuje jej obsah a vytvára určitý vstup na skúmanie novej etapy vývoja od roku 1953. V nej už vzťah štátu a cirkví nemal takú zjavne vyhrotenú podobu ako v predchádzajúcom období, keď štátna moc doslova lámala odpor cirkví, brániacich sa obmedzovaniu náboženskej slobody a zasahovaniu do ich vnútorných záležitostí. Cirkvi teraz boli „pod kuratelou moci“, ako to je obsiahnuté aj v názve práce.