Bohumír Chalupa Knihy

Ve starším období se „psychologický portrét“ osoby označoval jako psychogram. Nebyly ještě po ruce jasné principy a pravidla pro jeho sestavení. Popsat různé vlastnosti jednotlivce, jejich stupeň, seskupení a podat jejich výklad může být i dnes pro zkušené psychology tvrdým oříškem. Osobnost nebyla prvým hlavním tématem v historii psychologie. Tím byl zřejmě pojem vědomí, lidské uvědomění si reality. V moderní době se vědecká psychologie zaměřovala nejdříve na procesy a zákonitosti smyslového a rozumového poznání, paměti a představivosti, pozornosti, které se projevují u všech osob normální populace. Tyto základní procesy jsou rozhodující pro orientaci a exploraci našeho prostředí a jednání ve světě.

Veškerý život organismů probíhá v dimenzi času. Bez orientace v čase a prostoru jsem ztraceni. Psychologové proto studují podrobně prameny času při poznávání a různých činnostech z různých praktických důvodů při výuce, v dopravě, ve sportu, v medicíně, průmyslu aj. Autor knihy referuje o nové metodě měření trvání poznávání u lidí na základě posuzovací škály, kterou přinesli původně Avamt a Thieman.

V publikaci je podán stručný kritický pohled na vývoj problematiky kognitivní psychologie a jsou prezentovány některé výsledky původních výzkumů.

Jak rozumíme slovům? Lidé komunikují navzájem především pomocí slov a obrazů, které si předávají a vyměňují. Čteme-li nějaký náročnější text, můžeme pozorovat,že některá slova nám připadají obtížnější, než ostatní a musíme déle uvažovat, co vlastně znamenají. Jaké jsou procesy, které nám umožňují poznat významy slov a jejich spojení ve větách? Tyto otázky řeší teorie poznání slov a organizace slovní paměti. Autor publikace řadu let se zabývá experimentálním zkoumáním mentálního slovníku, který je uložen v naší dlouhodobé paměti a který umožňuje poznávání a produkci slov. Jedním z podivuhodných jevů je zjištění, že jednotlivá písmena české abecedy a jednotlivá slova vykazují pokaždé rozdílný počet slov uložených v pamětní zásobě.

Poznávání povah lidí přináší s sebou řadu problémů a záhad, které se pokouší řešit též věda. Psychologie osobnosti stojí před třemi hlavními otázkami již od doby svého vzniku. První se týká popisu a výkladu obecné skladby, funkcí a vývoje osobnosti člověka, která byla dlouho neznámou pevninou, podobně jako jeho původ. Druhá otázka spočívá v pojmovém vyjádření a třídění různých schopností a vlastností jednotlivých osob, které tvoří vnitřní předpoklady jejich aktivity, jednání a chování v různých situacích. Třetí otázka směřuje k nalezení co nejdokonalejších psychodiagnostických metod pro zjišťování zvláštností a řešení není snadné a rychlé, vykazuje řadu etap podle stavu vývoje vědy i praktických potřeb společnosti.

Studie řeší otázku, zda je možno popsat vlastnosti osobnosti lidí pomocí měření jednoduchých obecných vlastností, které mají stejnou kvalitu u všech lidí (Guilford, 1936) nebo je třeba vycházet také z konfigurací a kombinací vlastností individuální osoby, které tvoří jedinečnou strukturu.