Sandra Kalniete
Sandra Kalnieteová se ve svých dílech ponořila do hlubin osobních vzpomínek a historie, aby prozkoumala složitost identity a dědictví. Její psaní je prodchnuto silným smyslem pro místo a čase, které čerpá z osobní zkušenosti a širšího historického kontextu. Prostřednictvím svých literárních děl přináší Kalnieteová poutavý pohled na lidskou odolnost a formující sílu paměti. Její hlas je svědectvím o složitých cestách, které formují jednotlivce a národy.
Sandra Kalniete se narodila v roce 1952 v Toguru, 400 km severně od Novosibirsku, kam byla její rodina deportována spolu s dalšími 15 tisíci Lotyšů v roce 1941, rok po obsazení Lotyšska sovětskou armádou. Její rodině bylo dovoleno vrátit se do Lotyšska až v období chruščovovské oblevy v roce 1957, plně rehabilitována byla až v období nezávislosti v letech 1990-91. Sandra Kalniete vystudovala dějiny umění a později mezinárodní vztahy v Leedsu a Ženevě. Na konci osmdesátých let byla jedním z lídrů Lidové fronty, která prosazovala nezávislost Lotyšska na Sovětském svazu. Od roku 1990 působila jako diplomat – od roku 1993 jako velvyslankyně při OSN v Ženevě, poté jako velvyslankyně Lotyšska ve Francii a při UNESCO. V listopadu 2002 se stala ministryní zahraničních věcí Lotyšska a v rámci této funkce rovněž zasedala v Konventu Evropské unie. Dnes působí jako eurokomisařka a spolupracuje s komisařem pro zemědělství Franzem Fischlerem.
www.navychod.cz