Zdenka Švarcová Knihy

Rozsáhlý výbor z díla jednoho z nejlepších japonských básníků Kobajašiho Issy (1763-1827), jehož tvorbu zná český milovník japonské poezie již z oblíbeného výboru Pár much a já (DharmaGaia 1996). Jeho haiku, zaměřená převážně na přírodní motivy (měsíc, květy, vítr, voda, zvířata, hmyz, ale i lidé a bozi), jsou díky jeho nesmírné citlivosti a otevřenosti vůči i těm nejdrobnějším tvorům považována za momentky absolutní komunikace. Překladatel Antonín Líman o něm napsal, že jeho něžný pohled má v sobě až vesmírnou toleranci a dětskou čistotu.

Z dálky více než jedenácti staletí promlouvá hlas japonské básnířky Ono no Komači, pozoruhodné, legendami opředené postavy japonské literatury. Velkou skupinu tvoří pětiverší umožňující nám proniknout do typicky japonské poetiky snu, která je u básnířky Komači nerozlučně spjatá s básněmi milostnými a také s řadou pověr. Její poezie je bohatá na básnické obrazy a jak je v japonské poezii zvykem, často přírodní úkaz vyjadřuje stav lidské mysli. Souborné vydání jejích sto šestnácti krátkých pětiverší (tanka) a jedné delší skladby (čóka) vychází česky vůbec poprvé.

Józó, hlavní hrdina románu Odepsaný, vypráví o svém na první pohled běžném a víceméně normálním životě, přestože se sám cítí neschopen porozumět lidským bytostem. Pokusy o smíření se s okolním světem začínají v raném dětství, pokračují na střední škole, kde se pro své okolí stává klaunem, aby zamaskoval odcizení, až nakonec vedou v dospělosti k pokusu o sebevraždu. Autor románu, japonský spisovatel Osamu Dazai, bez sentimentu zaznamenává náhodné krutosti života a prchavé okamžiky lidské pospolitosti, porozumění a něhy. Jeden z nejprodávanějších japonských románů je důkazem toho, že významné literární dílo nemusí během let ztratit nic ze své nadčasové aktuálnosti.

Geniální básnířka Ono no Komači, žijící v 9. století u japonského císařského dvora, fascinovala historiky, literární badatele a umělce po více než tisíc let. Její poezie a osudy inspirovaly mnohé k vlastním dílům. O několik století později se jejího příběhu ujali herec a dramatik Kan’ami a jeho syn Zeami, kteří přispěli k rozvoji středověkého scénického umění – divadla sarugaku, později známého jako nó. Postava paní Komači je zaujala natolik, že napsali pět her, v nichž vystupuje v různých podobách: jako mladá dvorní dáma, chudá stařena či její duch v podobě venkovské ženy. Tyto hry, známé jako Komačimono, se stále uvádějí na scénách divadla nó. Přebásnění se ujala česká japanoložka Zdenka Švarcová, která vedle hluboké vědecké erudice píše úvodní studii a zasvěcené komentáře k jednotlivým hrám. Dokáže vyjádřit emocionální hloubku básnických obrazů Ono no Komači poetickou a jadrnou češtinou, která čtenáře vtahuje do jedinečného zážitku z poezie, jež, ač vznikla v dávné minulosti, zůstává našemu cítění blízká.

Předkládaná publikace představuje v tomto rozsahu první systematické pojednání o japonské literatuře v českém jazyce. První část publikace čtenáře seznamuje s vývojem japonské literatury od počátků v orální tvorbě, přes zlatý věk dvorské kultury, až po mnohovrstevnou literaturu pozdního období Edo. V druhé části jsou abecedně řazená hesla, která vysvětlují hlavní literární žánry a autory, díla a pojmy. Užitečná příručka pro literární odborníky, studenty japonské (a čínské) literatury, ale i čtenáře, kteří se o literaturu zajímají.

Na knize, kterou její autor napsal na vrcholu celoživotní dráhy filologa par excelence, je pozoruhodná její objevnost, svěžest a otevřenost. V části věnující se syntaxi navrhuje autor dokonce celkové přehodnocení systému včetně zavedení nové terminologie pro přesně rozlišené syntaktické funkce i autosématické a synsémantické přostředky, plnící tyto funkce v přesně popsaných vazbách. Je zřejmé, že právě v takových pasážích vznikají pro překladatele nejsvízelnější situace a přes veškerou snahu nelze vždy v cílovém jazyce nalézt ten nejadekvátnější výraz... Zdenka Švarcová Emeritní profesor Univerzity v Kjóto a Univerzity Sophia ve své knize obecně analyzuje japonský jazyk. Postupně čtenářům přibližuje jeho systematickou strukturu a popisuje základní pravidla zvukové podoby japonštiny, obsahové stránky japonských slov a větné skladby japonského jazyka.

Výbor z rozsáhlého díla japonského spisovatele přináší tři různorodé, přitom však navzájem propojené texty: životopisné Vzpomínky (1933), románový cestopis z autorova rodného kraje Cugaru (1944) a román Selhání (1948).

Deník a verše dvorní dámy Deník, pokrývající úsek deseti měsíců, je ohlédnutím za důležitým údobím v autorčině osobním životě, kdy začínala její čtyřletá známost s princem Acumičim, synem císaře Reizeie a nevlastním bratrem zesnulého prince Tametaky-předchozího milence paní Izumi (978- asi 1038)

Japonské rybářské povídky. Soubor šesti rybářských povídek jednoho z nejvýznamnějších japonských moderních autorů přeložili Antonín Líman a Jura Matela. Doslov napsala Zdenka Švarcová, ilustrace vybrala Helena Honcoopová.

Učebnice japonštiny (hlavní učebnice, učebnice písma, klíč a slovníček, 3 CD s nahrávkami a textovým editorem). Lektorovaly Doc. Zdenka Švarcová, Dr. a Harumi Jamada. Ilustrace Jana Jiroušková, technická podpora a sazba Václav Hanžl. Odpovědná redaktorka Vlasta Hesounová. Učebnice je doporučena na univerzitách (FFUK, MU, ZČU) jako materiál ke studiu a k přípravě na přijímací zkoušky a používána v řadě kurzů japonštiny.