Petr Kyloušek Knihy

O mimoevropských frankofonních literaturách dlouho převládala v českém kulturním prostředí evropocentrická představa, že jsou to více či méně zajímavé odnože metropolitní francouzské kultury. Je přitom zřejmé, že svébytnost francouzsko-kanadské kultury tkví v její americkosti, ovšem americkosti neanglické a nehispánské – tedy v americkosti frankofonní. Menšinoví Franko-Kanaďané si v severoamerickém prostoru vyvzdorovali vlastní kulturní prostor a jejich jinakost patří k základům kanadské identity. Se severoamerickým prostorem jsou spojeni od 17. století. Jsou objeviteli prérií, jimiž prošli až ke Skalistým horám, jako první se vydali po Mississippi až k ústí v Louisianě.

Kolektivní monografie věnovaná dílu Milana Kundery navazuje na stejnojmennou mezinárodní konferenci konanou v Brně v roce 2009. Publikace spojuje příspěvky odborníků k jednotlivým aspektům díla Milana Kundery (Češka, Kosková, Richterová) se studiemi (literárních) historiků a teoretiků, kteří se vyslovují ke konkrétním problémům tvorby tohoto autora (Pavel, Steiner, Koten, Sládek), nechybí ani pohledy z jiných oborů (Scarpetta). Analyzováno je hlavně Kunderovo dílo beletristické, především v jeho estetických a ideových souvislostech, středem zájmu jsou též autorovy eseje a jeho celkový filozofický a kulturní odkaz, a to napříč uměleckými médii.

Tuto prózu Borise Viana bychom mohli bez nadsázky nazvat mejdanovou. Jediným tématem knihy jsou nesčetné mejdany a takzvané surprise-party, které organizoval Vian a jeho přátelé v době následující krátce po osvobození Paříže. Hlavním hrdinou a tahounem mejdanů je Vianův kamarád z dětství Jacques Loustalot zvaný Major. Majorovy překvapivé akce a happeningy byly magnetem na holky, kvůli nimž se nakonec všechny mejdany konaly. Jeho nejzářnějším číslem bylo vyjmutí a polknutí skleněného oka, které bylo pozůstatkem Majorova úrazu z mládí. V neposlední řadě se čtenář dozví i zaručený plán, jak postupovat při balení holek a odrovnávání vyskytnuvších se soků v lásce.

Existuje globalizace i ve slovesné kultuře? Jak je tomu v románských literaturách? Jsou všechny kultury stejné? Přistupme k literaturám jako k prostoru kulturních ohnisek a položme si otázku kulturního spádu nikoli z hlediska center, nýbrž periferií, jejich rezistencí a schopnosti postavit proti centralitám obohacující inovace. Vztahy center a periferií jsou historicky proměnlivé, kulturní konfigurace se mění. To je i případ románských literatur — původní dominance Evropy přechází do fáze recepce a různorodého vlivu Amerik a Afriky na evropské literatury. A česká literatura? Není i v ní podobná interakce s evropským a mimoevropským prostorem?

Anthologie de la littérature française du 19e siecle: poésie, théatre, prose. Výbor z francouzské literatury 19. století: poezie, divadlo, próza.

Anthologie de la litérature française de la Renaissance au baroque baroque: poésie, prose théatre. Výbor poezie, prózy a divadelních her francouzské literatury období renesance a baroka.

Anthologie de la littérature française du 9e au 15e siecle: poésie, prose, théatre. Výbor z francouzské středověké literatury: poezie, próza, divadlo.