Leonid Andreyev byl přední ruský dramatik a autor povídek, který vedl expresionistické hnutí v ruské literatuře. Jeho díla, aktivní mezi revolucemi, začala po objevení Maximem Gorkým. Andreyev se rychle stal literární hvězdou, známý svými ranými povídkami a později svými symbolistickými dramaty. Jeho psaní se vyznačovalo rychlým růstem výstředností, které zanechaly nesmazatelnou stopu v národní literatuře.
Anton Keržencev byl soudním příkazem psychiatricky hospitalizován před několika měsíci po spáchání trestného činu. O důkladné vyšetření zažádal soudce pro jisté zvláštní znaky v Keržencevově chování a stav, ve kterém byl dotyčný zatčen. S přihlédnutím k brutalitě a chladnokrevnosti, s kterými měl svůj čin spáchat, je nutno přesně zjistit, zda je Keržencev schopen podrobit se soudnímu procesu a zda-li je vůbec způsobilý za své chování nést zodpovědnost...
Soubor novel a povídek (Povídka o sedmi oběšených, Propast, Mé zápisky, Lazar, V mlze, Život Vasilie Fivejského) ruského prozaika a dramatika, jehož dílo stojí v ruské literatuře mimo literární směry a jehož prózy byly před druhou světovou válkou hojně čteny. Příběhy na hranici skutečnosti a halucinace, postihující nespoutanou vášeň, pocity z blízkosti smrti, mystickou skepsi, hypnotické napětí a démoničnost.
Svazek kromě titulní novely O sedmi oběšených (1906) obsahuje novely Satanův deník a Jidáš.
Obsahuje povídky Propast, Křesťané a Ben-Tovit
Rozsáhlý výbor z povídkové tvorby představitele ruské předříjnové literatury z období prvního desitiletí jeho literární činnosti (1898–1908). Autor v ní svérázným způsobem reaguje na sociální problémy své doby i na revoluční události r. 1905 a ostře kritizuje nesrovnalosti společenského řádu předrevolučního Ruska.
Deník L. N. Andrejeve, autora Fixní ideje a Povídky o sedmi oběšených, z první světové války a především z počátků bolševického teroru. Deníkové zápisky završuje opožděná Andrejevova výzva k záchraně Ruska, která zde vychází v prvním úplném znění.
Výbor povídek význačného ruského autora přelomu 19. a 20. století. Tématem jeho osobitých próz je beznaděj v nejrůznějších podobách, pocit životní skepse, nevyjasněné vztahy mezi lidmi a otázky života a smrti.
Krátkou novelu Moje zápisky, jejíž vydání bylo v Sovětském svazu až do nástupu perestrojky zakázáno, pokládal L. Andrejev za své nejzdařilejší dílo. Novela byla původně zamýšlena jako pokračování dramatu Sáva, její hrdina se však nakonec stal jeho přímým protikladem a samotný text ostrým útokem proti ideji Lva Tolstého „o neprotivení se zlu násilím“. Moje zápisky vzbudily po svém vydání značný, vesměs však kritický ohlas. Vypravěčem je vězeň odsouzený za hrůzný čin k doživotnímu vězení, a proto se právě zde snaží nalézt smysl svého života; není-li možné změnit vnější svět, je třeba najít vlastní svobodu a tu nachází právě ve vězeňském životě – v jeho řádu.
Groteskní drama, odehrávající se během zámeckého plesu ve středověké Itálii, rozvíjí motiv masky a maskování ve více významových rovinách.
