Kniha se zaměřuje na zen, lidskou mysl a básně Macua Bašóa, významného haiku básníka. Tradice teišó, formálních a hravých výkladů Dharmy založených na poezii, je v zenovém učení dlouhá. Robert Aitken přináší nový pohled na Bašóova haiku, osvětlující jeho dílo a promluvy, které reflektují samotu, společenství, jednoduchost a krásu. Zen, označovaný v různých jazycích jako čchan, thien, sön či dhjána, vznikl v 5. století v Číně a rozšířil se do Japonska v 12. a 13. století. Rinzai a Sótó školy se vyznačují různými přístupy, přičemž Rinzai se stala náboženstvím samurajů. Zen se od tradičního buddhismu liší přímým učením, které se předává bez slov, a důrazem na osobní zkušenost. Přesto zenoví mistři nezavrhovali buddhistické texty, které byly studovány v klášterech. Dalším rozdílem je nezávislost zenových mistrů na konvenční morálce, což vedlo k mylným představám o jejich životě. V tradičních klášterech však panovala přísná pravidla a denní rozvrh. Zenoví mistři, i když se zdají být nezávislí, se v mnoha ohledech řídí situací a morálními dilematy, což ukazuje, že rozlišování mezi dobrem a zlem v absolutní realitě může být složité.
