Papežská biblická komise Knihy

Dokument Papežské biblické komise z 15. dubna 1993. Biblická exegeze plní v církvi a ve světě nepostradatelný úkol. Kdo se chce dobrat smyslu biblických textů, jak jim vždy rozuměla církev, a zároveň se nechat oslovit jejich stále aktuálním poselstvím, neodmítá pomoc, kterou mu exegeze nabízí. Papežská biblická komise v roce 1993 vypracovala dokument Výklad Bible v církvi, který tuto nezastupitelnou úlohu katolických exegetů jasně vymezuje. První kapitola knihy se zabývá různými metodami a přístupy k výkladu Bible; druhá probírá otázky týkající se smyslu inspirovaného textu; třetí je věnována charakteristickým dimenzím katolického výkladu Bible, úkolům exegetů a jejich spolupráci s ostatními obory; čtvrtá kapitola pak mluví o postavení, jaké zaujímá výklad Bible v životě církve.

Podle víry církve jsou všechny spisy Písma svatého inspirovány, mají za autora Boha, který použil k jejich sepsání lidi, jež si sám vyvolil. Z důvodu své božské inspirace sdělují tyto knihy pravdu. Veškerá jejich hodnota pro život a poslání církve závisí na jejich inspiraci a pravdě. Spisy, které nepocházejí od Boha, nemohou sdělovat Boží slovo, a spisy, které nejsou pravdivé, nemohou zakládat a podněcovat život a poslání církve. Jenže pravdu přítomnou v posvátných textech není vždy snadné rozpoznat. Někdy v nich jsou – alespoň zdánlivě – protiklady mezi tím, co čteme v biblických vyprávěních, a závěry přírodních a historických věd. Zdá se, že tyto vědy protiřečí tomu, co tvrdí biblické spisy, a zpochybňují jejich pravdivost. Je zřejmé, že tento stav se dotýká také biblické inspirace: Jestliže to, co se sděluje v Bibli, není pravda, jak může být Bůh jejím autorem? Na základě těchto otázek se Papežská biblická komise usilovně snažila prozkoumat vztah, který je mezi inspirací a pravdou, a ověřit, jakým způsobem pojednávají o těchto pojmech samy biblické spisy. Gerhard kardinál Müller (z předmluvy)

Další dokument Papežské biblické komise, vycházející z úkolu zadaného papežem Janem Pavlem II. v roce 2002, reaguje na současný morální relativismus a skepsi v biblickém a teologickém bádání. Tým odborníků se zaměřuje na to, jak Bible jako starobylý text a inspirované Boží slovo zavazuje v oblasti mravních principů. Po šesti letech práce je dokument rozdělen do dvou částí. První část chronologicky a tématicky prochází biblické zjevení a zdůrazňuje jeho trvalé morální poselství. Základní definice biblické morálky spočívá v daru života od Boha a odpovědné reakci člověka. Stvoření je tedy základem každé morálky založené na Bibli, přičemž Boží smlouva, vrcholící v „nové smlouvě“ v Ježíši Kristu, je klíčovým bodem pro morální jednání. Druhá část shrnuje morální poselství Bible do základních principů, které pomáhají v rozhodování v souladu s Božím plánem. Dokument navazuje na předchozí práce Papežské biblické komise a je určen nejen odborníkům, ale i kněžím, katechetům a učitelům, a měl by oslovit i širokou veřejnost. Dílo se vyznačuje vědeckou seriózností a snaží se sdělit své myšlenky srozumitelným a pedagogicky systematickým jazykem.

Společné dílo biblistů a systematických teologů z r. 1984 představuje základní současné přístupy k osobě Ježíše Krista.