Giambattista Vico Životopis
Giovanni Battista Vico byl italský politický filozof, rétor, historik a právník. Ve svém hlavním díle, nazvaném „Principy/Původnost nového vědění o společné přirozenosti národů“, Vico kritizoval moderní racionalismus a obhajoval klasickou starověk a představil „vědu o zdůvodňování“. Jeho práce je často považována za počátek moderní filozofie dějin, přičemž Vico zdůrazňoval, že „pravda je sama o sobě tím, co je vytvořeno“. Jeho myšlenky, obzvláště z jeho „Nové vědy“, jsou dnes předmětem zájmu pro svůj historický přístup.
Giambattista Vico nebo Giovanni Battista Vico (vysl. džambatista víko, 23. června 1668, Neapol – 23. ledna 1744, Neapol) byl italský filosof, historik a právník, zakladatel filosofie dějin a jeden z prvních myslitelů kulturního vývoje národů a společnosti.
Vico se narodil v rodině knihkupce, ve škole vynikal, takže mohl přeskakovat ročníky, ale z jezuitské gramatické školy pro špatné zdraví i nespokojenost se školou odešel a vzdělával se sám jako autodidakt. Od roku 1686 byl vychovatelem, 1699 se oženil a stal profesorem rétoriky na univerzitě v Neapoli. Roku 1734 se stal historiografem neapolského krále Karla III. a 1741 se pro špatné zdraví stáhl do soukromí.