Miloslav Bednář Pořadí knih

Vyhrocená, vypjatě dramatická a mnohdy se s evropským vývojem zcela míjející povaha českých dějin byla určována velmi často válkami a revolucemi. Revoluční a s ní propojené válečné zkušenosti se podílely zcela podstatně na formování a výkladu českých dějin. Cizí války, cizí zrady („o nás bez nás“), zahraniční odboje, zásahy velmocí (včetně okupací) a domácí „nekrvavé“ revoluce pak stvořily interpretační tradici dějinného vývoje sui generis. Především na tyto interpretace klíčových dějinných událostí se zaměřily texty Miloslava Bednáře, Petra Čorneje, Milana Hlavačky, Jiřího Hrbka, Jiřího Chotaše, Dietera Langewiescheho, Magdalény Pokorné, Petra Sommera, Jaroslava Šebka, Radomíra Vlčka a Josefa Zumra. Soustředily se hlavně na rozhodující epochy českých dějin: zrod českého státu, husitství, pobělohorskou dobu, revoluční rok 1848 a opětovné obnovení státní samostatnosti. V této souvislosti je možno konstatovat, že dějinný pohyb českých dějin a české státní ideje se potkával pokaždé s válkou a revolucí a že dovedl z výsledku těchto válek a revolucí významně těžit. Jistě nikoliv náhodou byly reflexe těchto spletitých dějinných situací nazývány současnými i pozdějšími interprety „světovou revolucí“ či „sociální a národní revolucí“. Zasazením fenoménu války a revoluce do širšího dějinného, historiografického a teoretického rámce pak většinou napomůže k objasnění těchto zásadních dějinotvorných obratů.

V roce 2017 uplynulo 110 let od narození a 40 let od smrti Jana Patočky, významného českého filosofa 20. století. Tato jubilejní příležitost vyzvala k veřejnému filosofickému zamyšlení nad jeho dílem. Dne 28. března 2017 se na Filosofickém ústavu AV ČR konalo kolokvium nazvané Patočkovo myšlení a dnešní svět, které zorganizovalo Oddělení pro studium moderní české filosofie a Archiv Jana Patočky. Zúčastnili se čeští badatelé, někteří z nich zažili Patočku osobně jako jeho posluchači a účastníci seminářů v letech 1973–1976, kdy mu totalitní režim znemožnil pedagogickou činnost na Univerzitě Karlově. Toto složení účastníků podtrhlo smysl akce – připomenout Patočkovo myšlení v jeho původním prostředí české fenomenologické filosofie, kterou svým působením založil a utvářel. Kolokvium ukázalo, jak se Patočkova filosofie odráží v myšlení jeho žáků i mladší generace. Soubor textů šesti českých badatelů přináší rozvedené verze příspěvků z kolokvia a dokládá, že Jan Patočka zůstává trvalým a závažným inspirujícím fenoménem pro současné české filosofické myšlení.

František Palacký svým myšlením a jednáním zřetelně vytyčil smysl české existence v dějinách lidstva, a tak udal rozhodující tón českému národnímu obrození 19. století a z něj pramenícímu dramatickému pohybu českých dějin do dnešních časů. Stočtyřicáté výročí úmrtí Františka Palackého jsme si připomněli společným workshopem Filosofického a Historického ústavu akademie věd České republiky „Idea dějin a Palacký jako myslitel“, jenž se uskutečnil 23. června 2016 v prostorách akademického konferenčního centra Filosofického ústavu AV ČR. Celek sborníku příspěvků z této akce, zaměřený na myslitelský přínos a podnětnost díla Františka Palackého, ukazuje věcnou oprávněnost hodnocení jeho zásadního významu jako přelomově klíčové osobnosti na poli filosofie, historické vědy a politického jednání v moderních českých dějinách. Zároveň na fenoménu Palackého předvádí konkrétní možnost souladu úsilí filosofického a historiografického zkoumání. Zejména Palackého filosofie dějin se ukazuje jako příhodná půda prolínání filosofického a historického bádání. A právě Palackého rozhodující důraz na ideu dějin se ukazuje jako optimální rámec takového prolnutí, jak texty sborníku často dokládají.

Text se zaměřuje na duchovní základy české státnosti a smyslu českých dějin, k nimž se Československá republika zejména myšlením a jednáním svého klíčového zakladatele Tomáše G. Masaryka, jež vycházely z jeho pojetí české otázky, přihlásila a náš stát dosud hlásí. Pojednání vychází z filosofického významu Masarykova pojetí českých dějin v souvislostech české státní ideje. Z tohoto zorného úhlu se zabývá duchovně zásadními osobnostmi rozhodujících epoch a zlomových událostí českých, respektive československých dějin. V závěru se výslovně dotýká aktuálních dějinných souvislostí a nynějších problémů zakládajícího smyslu české státnosti.

Základní hodnota knihy prof. Bednáře tkví dle mého názoru v tom, že je pokusem o původní, nikoli jen interpretační, filosofickou monografii, což je v posledních desetiletích v Čechách neběžný jev. Předkládá filosofické veřejnosti samostatný a svébytný koncept fenomenologické ontologie, který vyrůstá především z filosofie Jana Patočky, je však poučen i širším historickým vývojem fenomenologie. V jádru konceptu stojí protofilosofická problematika původního „prafenoménu pohybu“ chápaného a vypracovaného jako „původní časoprostor FYSIS“ a z tohoto původního ontologického nahlédnutí studie dospívá až k problémům dějinnosti, dějin a jejich smyslu, filosoficky aktuálním problémům svobody či soupatřičnosti politické, filosofické, náboženské a umělecké dimenze lidského života. Jakkoli se neztotožňuji s mnohými dílčími nahlédnutími nebo konkrétními argumenty, mám za nesporné, že kniha přináší relevantní filosofické stanovisko a její vydání prospěje rozvoji filosofie v naší zemi.

Publikace obsahuje texty ze semináře Centra pro ekonomiku a politiku z 9. ledna 2010 a několik dalších doplňkových textů. Jsou zde také přetištěny úryvky z díla Alberta Camuse.

Publikace obsahuje texty ze semináře Centra pro ekonomiku a politiku ze 16. června 2009 a další důležité doplňkové texty. Jsou zde také přetištěny úryvky ze slavného díla Jana Kalvína.

Publikace obsahuje texty ze semináře Centra pro ekonomiku a politiku ze 14. června 2006 a esej profesora Vladimíra Čecháka z Vysoké školy finanční a správní. Jsou zde také přetištěny slavné úryvky z díla Johna Stuarta Milla.