Josef Mařatka
Josef Mařatka (21. května 1874, Praha – 20. dubna 1937, tamtéž) byl český sochař. Narodil se v ulici Žitná 564/14 (na domě je pamětní deska) v Praze. V letech 1889–1896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka, následně pak, do roku 1899, u Josefa Václava Myslbeka na Akademii výtvarných umění. V roce 1900 získal Hlávkovo stipendium a odjel do Paříže, kde krátce pracoval v ateliéru Auguste Rodina. V roce 1902 uspořádal v Praze výstavu jeho díla. V roce 1909 zorganizoval v Praze výstavu Antoina Bourdella, která významně ovlivnila vývoj sochařství v Čechách. Od roku 1920 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a zároveň byl členem Société des Beaux Arts v Paříži (1920). Ve svých prvních pracích se snažil reagovat na počínající expresionismus, pod Rodinovým vlivem se začal orientovat na secesní symbolismus. K jeho nejvýznamnějším dílům patří Opuštěna Ariadna (1903). Později se nechal silně ovlivňovat Bourdellem, po válce navazoval na myslbekovskou tradici, okrajově se vyrovnával i s tendencemi socialistického a neoklasicistního umění. Byl pochován na Olšanských hřbitovech (VI. hřbitov, oddělení 7a, hrob 52). Vytvořil pomník Praha svým vítězným synům na Náměstí Pod Emauzy v Praze.