François Cavanna Knihy

Autobiografický román líčí Cavannovy zkušenosti z druhé světové války: kapitulaci Francie a následnou německou okupaci severu země, exodus velké části obyvatelstva, černý obchod. Vypravěč odjíždí na nucené práce do Berlína, kde se setkává s Ukrajinkou Marií, jež se stane jeho velkou láskou. Během osvobozování Německa se oba přesouvají do Štětína, ale zajmou je sovětští vojáci. Oba s hrůzou sledují hromadné popravy německých civilistů. Vypravěč s Marií ztratí kontakt a poté stráví několik týdnů jejím bezvýsledným hledáním. Závěrečné svědectví o masovém přesunu nacistických pohlavárů na Západ zní děsivě... Za vzpomínkovou knihu na poválečné období Les Ruskoffs (Rusáci) obdržel literární cenu Interrallié.

Vzpomínková kniha Taliáni (vyšla roku 1978) je za srdce beroucí vylíčení Cavannova dětství před druhou světovou válkou v Nogent-sur-Marne u Paříže. A spíše než o italských přistěhovalcích ve Francii živících se jako zedníci je to kniha věnovaná přímo autorovu tátovi, negramotnému zedníkovi s velkým srdcem a lidovou moudrostí. S nenapodobitelným stylem píše otevřeně o své rodině, nogentské základní škole, kamarádech i o hrách nogentských dětí i o společenských a politických poměrech v předválečné Francii. Očima dítěte líčí dospívání chlapce z chudé rodiny na okraji Paříže v dětské partě hrající si ve stružkách u chodníku, první čtenářské i erotické zkušenosti i objevování světa dospělých. Cavannův pohled je pronikavý a jde do hloubky. Vnucuje se myšlenka, že Cavannovo vzpomínání je žánrově příbuzné s velkofilmem Federica Feliniho Amarcord. Jeho devíza je: poznej sám sebe, a přesto se nepřestaň mít rád.

Grandiózní blasfemie či monumentální neznabožský apokryf francouzského drsného humoristy, jemuž ani to nejposvátnější není svaté, je při bližším ohledání prodchnuta hlubokou láskou ke všemu lidskému, a tedy i k Bohu, k jehož obrazu byl člověk stvořen, pokud tomu v Cavannově pojetí není spíše naopak. Jeho do nebe volající rouhání, bravurně převedené do češtiny Dušanem Havlíčkem, se řadí do dlouhé tradice počínající talmudským polemizováním s Nejvyšším a drsnými středověkými karnevalovými taškařicemi a jdoucí až kamsi k Monty Pythonovu Životu Briana, ale především je to peprná literární lahůdka, jíž nepohrdnou ani labužníci živící se tak vybranou krmí, jako je Henri Michaux.

Čtvrtý díl Cavannovy historické fresky nás zavádí do Francie merovejské epochy. Po předchozích dílech Plavovlasý Hun, Sekera a kříž a Klotildin Bůh se ocitáme v nejdramatičtějším období této dynastie, kdy se k prosazování mocenských zájmů králů přidá i nenávist a zrůdná ctižádost jejich manželek. Když je Sigebert svým bratrem zavražděn a vdova Brunhilda se provdá za svého synovce Meroveje, poháry emocí přetékají a vražedné kličky se utahují... Historické skutečnosti podané humorným, ironickým způsobem, příběh překypující napětím a dobrodružstvím.

Druhý díl historického dobrodružného románu je snad ještě lepší, než ten první. Začíná nástupem Chlodvíka na franský trůn. Brzy se projeví jako nelítostný a krutý dobyvatel.

V prvním díle historické ságy se ocitneme na území dnešní Francie v dobách, kdy proti sobě bojují Frankové, Galové, Galořímané a Hunové. Za nezvyklých okolností se narodí Loup, hrdina příběhu, a jako dítě se setká se svým nadosmrti nerozlučným přítelem Ottou. Začne se odvíjet dobrodružný a napínavý děj, plný řinčení zbraní, milostných vášní, krutých i něžných příběhů na pozadí historických událostí, kdy křesťanství teprve získává pevnou půdu pod nohama.

Mladému franskému králi Chlodvíkovi zbývá dobýt celou Galii a vše, co bývalo Římskou říší. Je si však dobře vědom toho, že se musí odříci Valhaly, bohů svých předků, vždyť skutečně mocný může být jen jako katolický král podporovaný kněžstvem. Svatá Jenovéfa, biskup Remigius a zejména jeho silně ambiciózní manželka Klotilda, zapálená katolička, pracují na tom, aby Chlodvík přijal křest a vstoupil na dobytá území jako nositel a ochránce víry. Opět se setkáváme s našimi dvěma starými dobrými hrdiny Loupem a Ottou, kteří jsou opět zmítáni převratnými historickými událostmi a sami je jako vždy aktivně ovlivňují. Hledají pozůstatky jedenácti tisíc panen umučených spolu se svatou Uršulou, zapojují se do pátrání po svatém křižmu, zasáhnou významně do boje Franků s Alamany u Tolbiaku, i když jaksi mimovolně, prožijí řadu napínavých dobrodružství i se svou spolubojovnicí Gwendolinou. Opět román plný vášní, dobrodružství, lásky a vtipu na pozadí skutečných historických událostí, které formovaly nejen Francii, ale celou Evropu.

Příběh vyprávěný na stránkách knihy Maria je popisem událostí, které se v životě toho, kdo je vypráví, dosud nestaly, ale které vyplývají téměř nevyhnutelně z toho, co víme o něm, o jeho předcích, o jeho povaze, o předchozích epizodách jeho biografie. To vše dává jemu i protagonistům jeho „ságy“ dostatečně přesný obraz, aby byla možná extrapolace do nepříliš vzdálené budoucnosti. Je to tedy mimo jiné první autobiograficko-beletristická esej všech dob.

Le petit Rital de la rue Sainte-Anne a grandi. Septembre 1939 : il vient d'avoir seize ans. Une année mémorable. Les six qui suivent sont pas mal non plus. Pour lui et pour beaucoup d'autres. Cette fois encore, c'est le jeune gars de ce temps-là qui parle, avec ses exacts sentiments de ce temps-là, ses exacts sentiments tels que sa mémoire les lui fait revivre. Il n'est pas forcément triste là où il devrait l'être, ni joyeux là où d'autres le seraient. La guerre, ça n'a pas le même goût pour tout le monde. Ce livre est dédié à tous les pauvres cons qui ne furent ni des héros, ni des traîtres, ni des martyrs, ni des bourreaux, mais simplement, comme moi-même, des pauvres cons.

Román Zabiják patří do cyklu dvaceti románů Rougon-Macquartové s podtitulem „přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství.“ Jak už název díla napovídá, nejedná se zrovna o veselou četbu, s tou se však u Zoly setkat ani nelze. Hlavní postavou románu je pajdavá Gervaisa, pradlena, která žije v Paříži na hromádce s Lantierem, opilcem a budižkničemu, který z ní neustále tahá pracně vydělané peníze. Když od ní jednoho dne uteče kvůli jiné ženě, vyslyší Gervaisa dlouhotrvající prosby klempíře Coupeaua, spořádaného muže, který ji vroucně miluje, a uzavře s ním sňatek. K synům Lantiera tak brzy přibude ještě dcera Nana, jejíž jméno vám jistě není neznámé. Rodinná idylka však netrvá dlouho. Coupeauovi jdou ruce od práce, začne se opíjet a Gervaisa, která si mezitím otevřela vlastní podnikání, musí sama živit celou domácnost. Přestože se snaží, seč jí síly stačí, sousedé se od ní postupně odvracejí, na dluh už jí nikdo nic nedá a práce také ubývá. Zoufalá Gervaisa si velmi cení přátelství kováře Goujeta, který ji tajně miluje a jednoho dne jí navrhne, aby se přestala trápit a utekla s ním někam daleko. Bláhová Gervaisa tehdy odmítne…

"Un livre ni bête ni méchant mais très tendre. Avec des bouffées de rire et beaucoup d'amour qui livre le troisième volet de l'autobiographie de Cavanna, avec les Ritals et les Russkoffs. Dans un style qui évoque avec bonheur la confession parlée". Paris-Match "Voyage dans l'amour avec Liliane, la petite Polonaise martyrisée par les nazis ; voyage dans le travail avec les expériences journalistiques, graphiques, humoristiques ; voyage, enfin, dans l'amitié et les luttes, avec les potes de toujours. Dans un style alerte, à la plume juste, à l'adjectif décisif". François Cérésa, le Nouvel Observateur

Machiste, Cavanna ? Ou simplement amoureux des femmes ? En tout cas, il aime parler d'elles. Qu'elles se rebiffent ou qu'elles se taisent, qu'elles soient libérées ou soumises, intellos ou cathos, célèbres ou pas... et même flics ! D'ailleurs « si les flics avaient des nichons et des talons aiguilles, la face du monde serait changée ». Insolente, crue, truculente, sa plume sait se faire légère ou grave pour parler du manifeste des 343 ou de la parité, de lady Di ou de Talisma Nasreen. Mais toujours avec talent et humour.

Cavanna, avec son ton familier de baratineur, nous dépeint ses jeunes années d'une façon décousue, se rappelant en vrac les meilleurs moments de son existence d'avant seize ans, à une époque plutot joyeuse malgré la guerre qui pointe à l'horizon.Jean-Claude Lamy, France-Soir

La plus triomphale imposture n'est pas le fait des imposteurs. Elle est l'oeuvre inconsciente de ce que l'on nomme pompeusement la "postérité", de l'immense foule des bonnes gens qui ont éperdument, vitalement, besoin d'inouï, de merveilleux, de héros hors du commun, et qui, ne pouvant se contenter de la toute plate, toute prosaïque vérité, la magnifient jusqu'à la légende et hissent un honnête chercheur comme Pasteur ou la grisâtre héroïne d'un insignifiant "drame" bourgeois comme la Dame aux Camélias jusqu'aux sommets rayonnants. Moi, les héros, vrais ou faux, me donnent de l'urticaire. Que voulez-vous, j'ai une mauvaise nature. Cavanna.

Book by Cavanna

Autobiografisch relaas over een jeugd in een Italiaans gastarbeidersmilieu in een Parijse voorstad tussen 1929 en 1939.