Mia Couto Knihy

Příběh starce Tuahira, chlapce Muindingy a mladíka Kindzua jako by se zrodil z historií vyprávěných starci kmene, shromážděných pod mohutným stromem uprostřed mozambické sanzaly. Je to příběh dnešního Mosambiku, znetvořeného roky občanské války. Náměsíčná země je románem plným takových neskutečných upřímných příběhů. Jsou v ní šamani i africká savana. Jsou v ní mrtví, kteří se vracejí, aby radili živýma živí, kteří jsou nuceni žít mezi mrtvými (nebo mezi mrtvolami, což zdaleka není totéž). Jsou v ní sny jejichž prostřednictvím přichází k člověku minulost i budoucnost. Je to kniha o cestě nebo o mnoha cestách, protože dokud cesta někam vede, je to dobře, neboť je kam jít, a dokud je kam jít, je naděje. V románem se proplétají dva příběhy. Putování starce Tuahira a chlapce Muindingy a příběh mladíka Kindzua. Všichni tři putují Mosambikem v době občanské války zhruba koncem 80. let (datum není důležité).

New and selected fiction, over half in English for the first time, from the winner of the 2014 Neustadt Prize.

Set against the backdrop of the war between the Kingdom of Gaza, one of the last great pre-colonial African kingdoms, and the Portuguese colonialists, a young African woman Imani and the Portuguese sergeant Germano de Melo have shared an unexpected love. While Germano is left behind in Africa, serving with the Portuguese military, Imani is enlisted to serve as interpreter to the imprisoned emperor of Gaza, Ngungunyane, on the long voyage to Lisbon. For Ngungunyane and his seven wives, it will be a journey of no return. Whereas Imani will come back only after a decade-long odyssey through the Portuguese empire at the turn of the nineteenth century. In the third novel of his acclaimed Sands of the Emperor trilogy, Couto supplies a voice to those silenced by the horrors of colonialism. As he depicts the beauty and terror of war and love, and reveals the devastation of a profoundly unequal clash of cultures, he gives a uniquely personal voice to a little-known period of history.

Shortlisted for the International Dublin Literary Award 2017 A finalist for the 2015 Man Booker International Prize My sister Silência was the most recent victim of the lions, which have been tormenting our village for some weeks now... When Mariamar Mpepe's sister is killed by lions, her father imprisons her at home. With only the ghost of her sister for company, she dreams of escape, and of the hunter who abandoned her years before. I'm the last of the hunters. And this is my last hunt. Archangel Bullseye, born into a long line of marksmen, is summoned back to Kulumani. But as he tracks the lions in the surrounding wilderness, his suspicions grow - that the darkest threats lie not outside the village, but at its very heart. What was happening was what always happened: The lions were coming back... Set in a forgotten corner of East Africa haunted by superstition, tradition and the shades of civil war, this is a struggle that blurs the savagery of nature, and the savagery of man.

At the turn of the nineteenth century, the Gaza province of Mozambique is drowning in a torrent of war. Imani, a fifteen-year-old girl, struggles with her cultural identity as she is torn between her VaChopi roots and the occupying Portuguese. Her life becomes further fractured as her family is broken apart amid the conflict. Germano, a sergeant wrestling with guilt and grandeur, attempts to subdue one of the last African kingdoms, but meanwhile falls in love with Imani and loses himself to an infectious madness. In this vivid and enchanting novel, Mia Couto masterfully interweaves history with folklore and has managed to create a work of rare originality and imagination.

A powerful evocation of love, loyalty and war in 19th-century Africa

V príbehu Terorista elegán, ktorý autori napísali spolu za jedným stolom v Mozambiku, sa stretávame s angolským „odborníkom na duchov“, ktorého portugalská polícia podozrieva z prípravy teroristického útoku. „Prišiel som zabíjať,“ hovorí hlavná postava druhého príbehu Na ulici vraha pršia lásky, ktorá sa snaží vysporiadať so svojou romantickou minulosťou, a to tým najbrutálnejším spôsobom. Tretí príbeh Čierna skrinka vznikal na rôznych miestach, keď si autori medzi sebou vymieňali správy, pričom každý dopĺňal text toho druhého. Noc v bezmennom meste je ponorená do chaosu, a kým vonku na ulici počuť streľbu, v dome starej Luzinhe sa rozpletá osobná dráma jednej rodiny, ktorá sa musí vyrovnať s dávnymi tajomstvami.

Die junge Imani kümmert sich aufopfernd um ihren Geliebten Germano, der sich schwer versehrt in ein abgelegenes Dorf am Flussufer gerettet hat. Währenddessen tobt der Krieg zwischen der portugiesischen Krone und dem mosambikanischen Herrscher Ngungunyane immer erbarmungsloser: Die schwer bewaffneten, aber entmutigten Portugiesen, die weder die Sprache noch das Land verstehen, auf der einen Seite und das riesige Heer des Ngungunyane, der selbst einen Krieg gegen das eigene Volk führt, auf der anderen. Schließlich fasst Imanis Vater einen verzweifelten Entschluss: Er will Imani dem Herrscher zur Frau anbieten – damit sie ihn tötet. Sprachgewaltig lässt Mia Couto ein einschneidendes Kapitel der mosambikanischen Geschichte und portugiesischen Kolonialzeit wiederauferstehen.

Der Dichter Diogo Santiago kehrt in seine Heimatstadt Beira zurück. Alle verehren ihn, doch als er Einsicht erhält in alte Akten der Geheimpolizei, gerät seine Welt ins Wanken. Während der Zyklon Idai drohend über Beira aufzieht, stürzen neue Wahrheiten auf ihn ein. Sein Vater, auch ein Poet, versuchte, im Geheimen die Verbrechen der Kolonialtruppen zu dokumentieren. Sein Cousin, der eines Tages plötzlich verschwand, war nie der, für den ihn alle hielten. Und was steckt hinter der tragischen Legende des schwarzen Jungen und des weißen Mädchens, die den Tod wählten, weil ihre Liebe verboten war? Die junge Frau, mit der sich Diogo rätselhaft verbunden fühlt, scheint Teil dieser Geschichten zu sein. Gemeinsam gehen sie auf die Suche nach Antworten, die unter dem Tosen des hereinbrechenden Sturms alle Gewissheiten vernichten.

Tizangara, primeiros anos do pós-guerra. Nesta vila tudo parecia correr bem. Os capacetes azuis já haviam chegado para vigiarem o processo de paz, e o dia a dia da população corria numa aparente normalidade. Mas por razões que quase todos desconheciam, esses mesmos capacetes azuis começaram, de súbito, a explodir. Massimo Risi, o soldado italiano das Nações Unidas destacado para investigar estas estranhas explosões, chega a Tizangara. Colocam-lhe um tradutor à disposição, e é através do relato deste que tomamos conhecimento dos factos. Entramos num mundo de vivos e de mortos, de realidade e de fantasia, de feitiços e de sobrenatural. A verdade e a ficção passam por nós em personagens densamente construídas, de que o feiticeiro Andorinho, a prostituta Ana Deusqueira, o padre Muhando, o administrador Estêvão Jonas e a sua mulher Ermelinda, a velha-moça Temporina, o velho Sulplício, são apenas alguns exemplos... O mistério adensa-se. Os soldados da paz morreram ou foram mortos?